Bitva v Janowských lesích () byla kárná operace německých vojenských a policejních sil pod krycím názvem Operace vichřice () probíhající na území Generálního gouvernementu (dnešní Lublinském vojvodství). Šlo o sérii střetnutí mezi sovětskými a polskými partyzány na straně jedné a německými silami na straně druhé trvající od 8. do 15. června 1944. Boje v Janowských lesích byly největší partyzánskou bitvou sovětských partyzánů na území Generálního gouvernementu a jednou z největších partyzánských bitev na území nynějšího Polska.

Výchozí podmínky a cíle operace

Partyzáni Rozsáhlé nasazení mnoha sovětských partyzánských oddílů a skupin v Polsku začalo na jaře 1944 po postupu 1. ukrajinského frontu k sovětsko-polským hranicím a osvobození Ukrajiny. Ukrajinské partyzánské jednotky operující na severní Ukrajině a v jižním Bělorusku byly vyslány do Polska již 9. února 1944, kdy překročily řeku Západní Bug. Během pouhých dvou dnů (17. a 18. února 1944) bylo vyhozeno do povětří 17 mostů, zničeny železniční stanice a zlikvidovány posádky v Tarnogródu a Ulanówě.

Od jara 1944 se Janowské lesy staly hlavní základnou polského komunistického partyzánského hnutí v Polsku. Právě zde byly soustředěny hlavní síly Lidové armády (ozbrojená složka Polské dělnické strany, ), její základny pro výcvik rekrutů, ošetřování zraněných a formování jednotek. Nacházely se zde také hlavní zásobovací sklady. Na polních letištích v lesích dostávali polští komunističtí partyzáni prostřednictvím sovětských letadel zásoby, zejména zbraně, střelivo, výbušniny a další vybavení. Dne 26. února 1944 vydalo velení Lidové armády rozkaz č. 26 k útokům proti německým komunikacím s cílem narušit zásobování fronty. Proto partyzáni zaměřovali své sabotážní operace především na nepřátelské komunikační linie, zejména na železniční trať Lvov-Varšava.

Kromě komunistických partyzánů v oblasti operovaly skupiny tzv. Rolnických praporů (), které zde zřídily úkryty pro pronásledované civilisty, uprchlíky, rodinné příslušníky partyzánů, hledané osoby a další.

V druhé čtvrtině roku 1944 dorazil do prostoru lesů sovětsko-polský partyzánský oddíl a polský partyzánský oddíl Lidové armády. Dne 24. května 1944 byl na partyzánskou základnu vysazen průzkumný oddíl V. P. Pelicha (krycí jméno Galický, ). Pod jeho vedením byla utvořena jedna velká jednotka. Sovětští partyzáni vyhledávali nejzranitelnější místa nepřítele a zasazovali jim údery. Mezi tyto cíle patřily nepřátelské komunikace, malé nepřátelské jednotky a důležité průmyslové podniky.

Německé okupační úřady Z pohledu německých okupačních úřadů se jednalo o oblast, kterou kontrolovaly jen formálně. Obtížná operační situace v Lublinském vojvodství byla státním tajemníkem () generálního gouvernementu Josefem Bühlerem v hlášení nadřízeným charakterizována tak, že nelze počítat s jakýmikoliv dodávkami potravin z Lublinské oblasti.

Dne 8. května 1944 vedoucí odboru železnic Generálního gouvernementu hlásil generálnímu guvernérovi Hansi Frankovi, že v důsledku činnosti partyzánů, kteří jen v dubnu 1944 provedli přes 100 útoků a sabotáží na železnici a železniční dopravu v Lublinském vojvodství, je železniční doprava vážně dezorganizována.

Postupné zhoršování bezpečnostní situace z pohledu německých zájmů bylo oznámeno nejvyššímu vedení Generálního gouvernementu na jeho schůzi 12. května 1944 státním tajemníkem pro bezpečnostní záležitosti SS-Obergruppenführerem Wilhelmem Koppem. Zvláštní důraz byl kladen na fakt, že dochází k posilování sovětských partyzánských oddílů, které měly velké zkušenosti s partyzánským způsobem boje. Hans Frank si dne 16. května 1944 poznamenal do svého deníku, že třetina Lublinského distriktu se dostala mimo kontrolu německé správy a německá policie může v těchto oblastech plnit své funkce výhradně při nasazení oddílů v síle nejméně pluku.

Německá posádka v klíčovém městě Biłgoraj byla z velké části izolována přerušením pozemních komunikací a město Józefów bylo pod kontrolou odboje, stejně jako mnoho vesnic a lesních oblastí.

Cíle operace Hlavní cíle operace byly dány naléhavou strategickou potřebou německého velení v souvislosti s přibližující se východní frontou. V oblasti narůstalo kritické nebezpečí, že mohutné a dobře organizované partyzánské skupiny operující v dotčeném prostoru naruší plynulý chod zásobování v německém týlu. K odstranění této hrozby bylo naprosto nezbytné získat plnou kontrolu nad klíčovými železničními tratěmi a silničními komunikacemi vedoucími přes Lublinské vojvodství. Primárním cílem operace proto byla totální likvidace partyzánských jednotek ohrožujících tyto trasy. Prostředkem k tomu mělo být obklíčení a vyčištění celého území od partyzánů, čímž by došlo k opětovnému nastolení německé vojenské a administrativní kontroly nad regionem.

Operační plán počítal s uzavřením obklíčení do 9. června 1944, zahájením ofenzívy a soustředným zpřísněním obklíčení 11. června 1944 a likvidací partyzánských jednotek 13. června 1944.

Nasazené síly

Německé okupační síly a spolupracující útvary Do operace byly zařazeny následující jednotky vojenské asistence: 154. záložní divize pro polní výcvik () pod velením Friedricha Altrichtera. 174. pěší divize pod velením Friedricha-Georga Eberhardta. 213. ochranná (bezpečnostní, zajišťovací) divze () pod velením Alexandera Göschena. 115. zeměbranecký (ochranný) pluk. 318. záložní (ochranný) pluk. Letecká podpora z částí 4. letecké flotily Luftwaffe. Policejní útvary:

4. policejní pluk SS. 1. motorizovaný prapor SS. Jednotky polního četnictva.

Dobrovolnické spolupracující útvary:

Kalmycký jezdecký sbor

Celkem přibližně 25–30 tisíc včetně dělostřelecké podpory.

Partyzáni Před zahájením bitvy bylo na schůzi velitelů sovětských a polských partyzánských oddílů vytvořeno jednotné velení partyzánských oddílů, které se skládalo ze tří osob:

velitel N. A. Prokopjuk, jeho zástupce V. A. Karasjov, náčelník štábu A. A. Gorovič.

Sovětští partyzáni:

partyzánský oddíl Alexandr Něvský, velitel major V. A. Karasev, 700 partyzánů. partyzánský oddíl Buďonyj, velitel nadporučík N. N. Jakovlev, asi 280 partyzánů. partyzánský oddíl majora P. Vasiljenka, 150 partyzánů. partyzánský oddíl Suvorov, velitel nadporučík S. A. Sankov, asi 100 partyzánů. partyzánský oddíl Kirov, velitel kapitán M. Ja. Nedělin, 150 partyzánů. partyzánský oddíl kapitána V. P. Čepigy, 200 partyzánů (NKVD). partyzánský oddíl Chruščov, velitel B. G. Šangin, 451 partyzánů.

Sovětsko-polští partyzáni:

partyzánská jednotka Lovci (), velitel podplukovník N. A. Prokopjuk, pozdější Hrdina SSSR, 550 partyzánů. partyzánský oddíl Stalin, velitel N. I. Kunickij (krycí jméno Moucha), 200 partyzánů.

Polští partyzáni:

1. brigáda Lidové armády Lubinského kraje, velitel Ignacy Borkowski.

partyzánská brigáda Wanda Wasilewska, velitel kapitán Stanisław Szelest. partyzánský oddíl Leona Kasmana partyzánská jednotka OP-44 NOW-AK, velitel poručík Boleslav Usov. styčná jednotka Lidové armády, velitel poručík A. Pajdo. partyzánská jednotka Rolnických praporů, velitel poručík J. Kaczmarczyk. Na začátku operace se v lesích nacházelo přes 3 500 partyzánů (3 000, 3 000–4 000), z toho cca 2 000 sovětských partyzánů, 1 500 polských partyzánů).

Průběh operace Dne 28. května 1944 dorazil do oblasti Janowského lesa Kalmycký jezdecký sbor a obsadil několik vesnic v okolí lesního komplexu. Dne 3. června 1944 začaly do oblastí kolem lesa vstupovat další německé jednotky. Německé síly zahájily obkličování oblasti, které skončilo 8. a 9. června 1944.

Těsně před zahájením operace v noci 8. června 1944 malý oddíl polských partyzánů Lidové armády, který měl chránit kurýra přepravujícího tajné informace, zjistil zvýšenou početnost německých vojenských oddílů. Při pokusech o průnik na dalších místech bylo odhaleno, že německé jednotky uzavřeli obklíčení. Oddíl se vrátil a situaci nahlásil velení partyzánů.

Dne 9. června 1944 začal německý letecký průzkum prováděný letadly Storch, který odhalil polohu partyzánských základen a rozložení sil. Nedaleko obce Graby došlo ke střetu s kalmyckou jízdou, kde byl zabit velitel jednotky Rolnických praporů poručík J. Kaczmarczyk.

Dne 10. června 1944 předsunuté německé oddíly po uzavření obklíčení při vstupu do lesa narazily na partyzány a došlo k prvním bojům. Tyto jednotky postupovaly pomalu vpřed a snažily se najít co nejvíce partyzánských základen a oddílů.

Dne 11. června 1944 se německé oddíly střetly se 4. rotou 1. brigády Lidové armády Lubinského kraje, které se podařilo nástup Němců zbrzdit. V bojích však utrpěla značné ztráty. Další boje se rozhořely v celé oblasti, protože Němci nasadili dělostřeleckou a tankovou podporu.

Dne 12. června 1944 se partyzánské oddíly přeskupily a bylo provedeno zaminování přístupů k hlavní partyzánské obranné linii. U městečka Szklarnia došlo k napadení partyzánské základny. Pro provedení útoku Němci nasadili devět střemhlavých bombardérů Junkers-87.

Dne 13. června 1944 došlo k prvnímu velkému střetnutí, které trvalo pět hodin. Do této bitvy se zapojily prapory 1. brigády Lidové armády Lubinského kraje a sovětští partyzáni z oddílů kapitána Čepigy (zvláštní jednotky NKVD) a oddílu Alexandr Něvský majora Karaseva. Prapor 1. brigády utrpěl v bitvě velké ztráty. Během obranných bojů byl polskými partyzány zničen německý obrněný vůz. Sovětští partyzáni majora Karaseva při útoku na německou jednotku zneškodnili granáty německý tank, zajali dva tankisty a ukořistili štábní dokumenty patřící důstojníkovi, který se v tanku zastřelil. Dokumenty operačního plánování specifikovaly počet, umístění a následné akce německých sil. Na základě informací z ukořistěných dokumentů partyzánské velení přehodnotilo svou taktiku a po setmění se partyzáni od nepřítele odpoutali. Ústup byl proveden do připravených pozic.

V noci 13. června 1944 bylo na poradě partyzánských velitelů rozhodnuto hájit obranné pozice na řece Branwią. V noci ze 13. na 14. června 1944 byly hlavní partyzánské síly soustředěny na výšinách mezi obcemi Momoty (), Flisy a Szklarnia. Obranná linie byla z jihu chráněna velkými rybníky, ze severu bažinou a ze západu vrcholem kopce.

Dne 14. června 1944 za úsvitu se rozpoutala bitva na výšině Porytowe Wzgórze (). V této bitvě se partyzánům podařilo ukořistit německé zbraně a munici, které využili k posílení své obrany. Díky informacím z ukořistěných německých tajných dokumentů partyzáni dokázali odklonit nálet bombardérů na linie německých sil. Když se objevily německé bombardéry, partyzáni rozložili bílé prapory v klínech směrem k postupujícím kárným silám a tak Němci bombardovali vlastní jednotky.

Odpoledne 14. června 1944 německé dělostřelecké baterie zahájily ostřelování partyzánské základny u městečka Flis. Partyzáni pod velením poručíka M. I. Petrova provedli protiútok na postavení německých dělostřelců. Ten byl úspěšný a partyzánům se podařilo ukořistit dvě děla a tři minomety. Německým jednotkám pokračujícím v útoku se podařilo proniknout partyzánskou obranou ve dvou oblastech, což hrozilo rozdělením partyzánských sil na tři části. Protiútok partyzánských jednotek však celistvost obrany obnovil. Po setmění boje ustaly, ale německé obklíčení se partyzánům nepodařilo prolomit. V bojích se vzňala rašelinová pole a v takto vzniklém dýmu se partyzánům podařilo spořádaně ustoupit.

Poblíž vesnic Szeliga a Ciosmy narazila ustupující kolona partyzánů na jezdecký oddíl, na který zaútočila a zničila jej. Během výslechu zajatců se partyzáni dozvěděli, že německé velení předpokládá pokus o rozptýlení partyzánů do malých skupin, které se budou jednotlivě pokoušet probojovat skrz obklíčení. Proto se německé síly rozdělily k hlídání všech potenciálních ústupových cest. Což vedlo ke snížení počtu vojáků v oblasti, kde partyzáni plánovali průlom. V důsledku tohoto oslabení se partyzánům dne 15. června 1944 podařilo prolomit obklíčení a uniknout do jiné oblasti.