Jiří Hubáček (prosinec 1957 — 14. prosince 2021) byl český četař, který byl zraněn během chorvatské ofenzivy „Bouře“ a byl vyznamenán medailí Za hrdinství.
Život
Pracoval v továrně Bratří Zátků a na začátku devadesátých let vstoupil do armády a stal se spojařem. V roce 1995 sloužil v operaci UNPROFOR v bývalé Jugoslávie. Byl přidělen se spojovacím vozidlem PV3S na pozorovací stanoviště TANGO 23 Repetitor, tvořené demarkační čárou nedaleko chorvatské obce Lički Osik, krátce před tím, než na území bývalé Jugoslávie vypukla operace Bouře.
Když v prvních dnech srpna 1995 odstartovala operace Bouře, velitel čety nařídil schovat se v úkrytu a být připraveni na možné nebezpečí. Ráno 5. srpna, kdy Petr Valeš převzal pozorování od Luďka Zemana, vtrhli na stanoviště TANGO 23 Repetitor Chorvati, protože se pravděpodobně chtěli ukrýt. Když zaslechli hovor v chorvatštině, vyběhl spolu s ostatními vojáky ven, aby zjistil, co se děje. V tu chvíli však jejich bunkr zasáhl granát z minometu. Po výbuchu došlo k výpadku proudu a když přinesli svítilny, zjistili, co se stalo. Fragmenty ho zasáhly do levého stehna a levého předloktí. Když mu navíc sejmuli přilbu, uvědomil si, že se znovu narodil, protože v ní měl na místě levé spánkové kosti otvor velký jako pěst. Zranění utrpěli také Roman Čelanský s Jiřím Sudou, a Petr Valeš s Luďkem Zemanem svému těžkému zranění podlehli.
Po útoku byl poslán obrněný transportér s lékařem, který ale v domnění, že se jedná o léčku, byl však zajat Srby a lékaři musel pokračovat pěšky pod palbou. Velitelé UNCRO se rozhodli stáhnout českou jednotku a po zprovoznění odstaveného a rozbitého transportéru zraněné odvezli na chorvatskou stranu, kde v jeho stopách pochodovali stáhnutí vojáci v zaminovaném poli. Svému zraněnému kolegovi významně pomohl k záchraně života, když jej podpíral při cestě pěšky za zdravotníky. V Gospiči jim byli odstraněny jen ty největší střepiny a 7. srpna byli přesunuti do americké vojenské nemocnice Záhřebu. Následující den byli letecky převezeni i s ostatky jejich padlých kamarádu do Prahy, kde v Ústřední vojenské nemocnici 10. srpna proběhl další chirurgický zákrok. Jeho vyoperované střepiny si uschoval na památku na své válečné zranění.
Už během následujících dnů se všichni tři ranění rozhodli po uzdravení opět vrátit k misi. Vnímali to jako závazek vůči památce zesnulých přátel. Jemu a Romanu Čelanskému se to nakonec podařilo a po návratu zpět do Česka pracoval až do odchodu do invalidního důchodu opět v továrně Bratří Zátků.
U příležitosti oslav výročí vzniku Československa byl společně s ostatními zraněnými 28. října 1996 oceněn prezidentem Václavem Havlem medailí Za hrdinství a se svými kamarády a kolegy ze stanoviště TANGO 23 Repetitor se účastnil pietních aktů a vzpomínkových akcích střídavě u hrobech Petra Valeše v Rožmitále na Šumavě a Luďka Zemana v Hodoníně.
Za svůj čin během operace Bouře byl českobudějovickým primátorem Jiřím Svobodou vyznamenám v roce 2019 medaili Za statečnost od primátora města České Budějovice.
Zemřel 14. prosince 2021 po mozkové příhodě ve věku nedožitých 64 let a poslední rozloučení za vojenských poct se konalo 27. prosince ve smuteční síni krematoria v Českých Budějovicích.
Vyznamenání 1996 60px|Medaile Za hrdinství Medaile Za hrdinství 2019 Medaile Za statečnost od primátora města České Budějovice
Odkazy
Reference
Kategorie:Čeští válečníci Kategorie:Nositelé Medaile Za hrdinství (Česko) Kategorie:Narození v roce 1957 Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Muži