náhled|Rukopis Kázání jakéhosi milovníka Krista
Dvojvěří, rusky Двоеверие, je v historiografii koncept používaný pro popis různých forem prolínání křesťanství a tradičního náboženství na Rusi po její oficiální christianizaci roku 988 až zhruba do 14. století. V tomto období měly mít mezi formálně křesťanským obyvatelstvem významnou pozici různé „pohanské přežitky“, „lidové pověry“ a „nedovolený synkretismus“. Termín se používá i v kontextu christianizace Česka.
Význam odpovídající užití historiků se objevuje v Kázání jakéhosi milovníka Krista z přelomu 12. a 13. století, kde se hovoří o tom, že: „[autor kázání] nemůže strpět křesťany, kteří žijí dvojvěrně a věří v Peruna a v Chorsa a v Mokoš a v Sima a Rgla a i ve víly [...]”. V jiných textech se však termínu „dvojvěří“, případně „dvojvěřování“, „dvojvěrectví“ či „dvojvěrec“, užívá v odlišných významech. V Kázání svatého Feodosije o víře křesťanské a latinské z 11. století je jako „dvojvěrec“ označován ten, kdo váhá mezi pravoslavnou a katolickou vírou, nebo mezi nimi nevidí žádný rozdíl, což je užití, které se opakuje v dalších protilatinských polemikách. V některých takových textech jsou tito „katoličtí dvojvěrci“ nařčeni i z pohanství, ale v kontextu, kde znamená „pohanství“ v zásadě vše kromě pravoslaví. Dále pak existují i další významy slova: v Jefremovské kormčí knize z počátku 12. století se na druhou stranu mluví o „dvojvěřování“ v souvislosti s ariánskou herezí, v Šestnácti kázáních Řehoře Bohoslovce s výkladem Nikity Hérakléjského z 14. století má dvojvěří význam pochybnosti ve víře. Význam nejistoty ve víře může mít původ u bulharských překladatelů náboženských textů a souviset s analogickým staroslověnským dъvodušije, které je překladem latinského dubitatio.
Jediné užití termínu ve smyslu, který převládl v historiografii, se tak objevuje v Kázání jakéhosi milovníka Krista a religionistka Stella Rock tak došla k názoru, že jako dvojvěří byla primárně chápána „alternativní křesťanská religiozita“ a poukazuje na to, že termín chybí v akademických pracích 18. a raného 19. století, objevuje se až v druhé polovině 19. století a nejvíce se používal během 20. století. Archeoložka Natalja Chamajko se na druhou stranu domnívá, že všechny možné významy slova dvojvěří mohly existovat naráz.
Etnografové druhé poloviny 19. a začátku 20. století používaly termín dvojvěří také v posunutém významu, pro duchovní kulturu lidových vrstev, především těch v izolovaných regionech. Ruský venkov byl v jejich pracích chápán jako pouze povrchně christianizovaný a řada zvláštních představa a obyčejů jako přežitky archaického slovanského náboženství. Například Nikolaj A. Ivaničskij o obyvatelích vesnice Markovo nedaleko Solvyčegodsku prohlásil, že jsou „zcela pohany“. Původ této situace slavistka Linda J. Ivanits shledává v kulturní a často také geografické izolaci ruského venkova, stejně jako minimálním vlivu renesance a reformace na ruskou společnost. Také připomíná, že předkřesťanští Slované a ruští rolníci konce 19. století sdíleli primární zaměření na plodnost a úrodu. Folklorista Felix J. Oinas vidí další faktor také v nízké vzdělanosti a prestiži venkovských kněží. Ivanits zároveň ale upozorňuje, že lze jen s obtížemi hledat přímou souvislost mezi „pohanskými představami“ ruských rolníků 19. století a o tisíc let starším archaickým náboženstvím východních Slovanů. Za postavami ruského lidového křesťanství tak například nelze jednoduše hledat „převlečená“ stará božstva.
Reference
Kategorie:Slovanské pohanství Kategorie:Kyjevská Rus