Tlačenice ve stanici metra Bolivar byla smrtící tlačenice, ke které došlo během první světové války v noci z 11. na 12. března 1918 na stanici Bolivar pařížského metra. Při bombardování Paříže německými letadly hledalo obyvatelstvo 19. obvodu útočiště ve stanici metra, která byla přeměněna na protiletecký kryt. Vstupní dveře se ale otevíraly pouze ven. V následné panice mnoho lidí zemřelo, udusilo se nebo bylo ušlapáno.
Kontext Během první světové války prováděla německá armáda časté bombardovací nálety na pařížskou oblast. Granáty a torpéda byly zpočátku shazovány převážně z letadel a vzducholodí. Od roku 1918 Němci také podnikli rozsáhlé bombardování Paříže s využitím tzv. Pařížských děl, tří děl dlouhého doletu umístěných za nepřátelskými liniemi, 120 km od Paříže.
Hned od začátku náletů na Paříž se úřady rozhodly přeměnit nejhlubší stanice metra na kryty. Během bombardování byl okamžitě přerušen provoz a odpojen přívod proudu, aby se obyvatelstvo mohlo ukrýt na kolejích.
Průběh události Dne 11. března 1918 kolem 21. hodiny protiletadlový systém detekoval německá letadla nad Paříží a vydal poplach. Protiletadlová palba znepokojila obyvatele čtvrti Buttes-Chaumont, kteří hledali útočiště ve stanici Bolivar, tehdy se nacházející na lince 7 pařížského metra. Tato stanice byla kvůli své značné hloubce vybavena jako kryt.
Stanice metra však byly tehdy u přístupového schodiště vybaveny vstupními dveřmi, které se podle nařízení otevíraly pouze jedním směrem. Dav se shromáždil u vchodu do stanice, narazil do části dveří zablokovaných zvenčí a snažil se prorazit cestu. První příchozí se pak ocitli v silné tlačenici a dusili se u dveří. Když tyto konečně pod tlakem povolily, lidský proud se valil do vestibulu s pokladnami a v nastalém zmatku někteří zahynuli ušlapáním na schodech.
Pohotovost skončila kolem půlnoci. Prezident republiky Raymond Poincaré byl informován o škodách způsobených německým útokem a okamžitě se vydal k obětem, které byly shromážděny v kasárnách Château-d'Eau a kapli Saint-Louis.
Hodnocení a důsledky Úřady nikdy nezveřejnily žádné oficiální údaje o lidských obětech této tragédie. Počet zraněných (31 osob) je znám s jistotou, ale počet úmrtí je předmětem neshod. Ve svém deníku z 12. března, den po tragédii, Raymond Poincaré uvádí 36 obětí, ale pozdější odhady hovoří o počtu kolem 60 až 70 mrtvých. Historik železniční dopravy Jean Robert uvádí počet 66 zemřelých. Všichni pozorovatelé však poznamenávají, že mezi oběťmi bylo mnoho dětí a žen.
Navzdory rozsahu tragédie zůstala tlačenice relativně bez povšimnutí a splynula s mnoha oběťmi bombardování. Záchranáři zaznamenali v pařížském regionu celkem 103 mrtvých a 101 zraněných. Jednalo se o nejsmrtelnější nálet na Paříž během války.
Úřady však tuto nešťastnou událost vzaly v úvahu a rozhodly se přijmout opatření, aby se podobná tragédie neopakovala. Na příkaz prefektury byly ze všech stanic určených jako kryty odstraněny vstupní dveře. Později byly v celé síti dveře vyměněny tak, aby se daly otevírat v obou směrech, což je prvek, který se používá dodnes.
K podobné katastrofě došlo také za druhé světové války při bombardování Londýna dne 3. března 1943 na stanici Bethnal Green v londýnském metru, kde při tlačenici přišlo o život 173 osob, které se snažily uniknout bombovému útoku.
Reference
Kategorie:Francie v roce 1918 Kategorie:Události v Paříži Kategorie:První světová válka Kategorie:Tlačenice Kategorie:Dějiny Paříže 20. století Kategorie:Metro v Paříži Kategorie:19. obvod (Paříž)