Ioann Duliškovič (, , Holjatyn — Čynadijovo) byl rusínský řeckokatolický kněz, spisovatel, novinář a historik. Nejznámější dílo Duliškoviče je čtyřdílná črta Historické črty Uhro-Ruské a tří dílné dílo Historie podkarpatských Rusínů.
Život Ioann Duliškovič se narodil v obci Holjatyn nedaleko Mezihoří. Jeho otec, Alexej Duliškovič, byl řeckokatolický kněz. Studoval na Užhorodském gymnáziu a teologické vzdělání získal na teologickém semináři v Užhorodě a filozofii v Košicích. Po vysvěcení na kněze v roce 1841 sloužil na farnostech ve Skotarském, poté ve Verchných Vorotách, Nyžních Vorotách a nakonec v Čynadijově.
Ioann Duliškovič zemřel v Čynadijově, kde sloužil jako farář.
Dílo Po Rakousko-uherském vyrovnání se stal Ioann Duliškovič jeden z předních propagátorů východního obřadu v bohoslužbě, ale také se stal jedním z předních buditelů v 70. letech 19. století a to prostřednictvím popularizace Rusínských dějin.
Historickými články vystupoval v novinách Svět. V roce 1870 poskytl Alexandr Pavlovič své historické materiály a chystal se darovat 100 zlatých tomu, kdo sepíše nejlepší Rusínské historické dílo. V roce 1874 vyšel v tiskárně Karla Jägera (Jägerova tiskárna) první díl Historie podkarpatských Rusínů, v roce 1875 druhý díl a v roce 1877 třetí. Tři díly pokrývaly dějiny Rusínů od nejstarších dob až do konce 18. století. Duliškovič napsal i čtvrtý díl, ten však nebyl nikdy vydán a ztratil se; s jistotou se ví, že pojednával o době Ondřeje Bačinského a končil rokem 1831, smrtí biskupa Aleksij Povčij.
Duliškovič byl dobře obeznámen s pracemi svých předchůdců a měl přístup ke knihám biskupské knihovny. Zastával koncepci teorie o původním osídlení Slovanů ve střední Evropě dávno před příchodem Maďarů a byl jedním z prvních rusínských historiků, kteří označili legendu o příchodu Teodora Koriatoviče se 40 tisíci poddanými za smyšlenou.
Ohlas a význam Historie podkarpatských Rusínů se stalo prvním, široce dostupným dílem, které popisovalo systematický výklad historického vývoje Uherské Rusi od nejstarších dob až do počátku 19. století. Kromě vědeckého významu měla publikace i velkou společensko-politickou roli, neboli probouzela národní uvědomí Rusínů. Ve druhé polovině 19. století totiž neexistovala publikace, která popisovala historický vývoj Rusi v lidovém jazyce, který ale stále obsahoval prvky jazyčije a ruštiny. Ostatní publikace (např. od Ioannikije Baziloviče) byly psány latinsky a německy, a tedy téměř nedostupné pro široké vrstvy lidu, zatímco šestidílné dějiny od Michala Lučkaje zůstaly jen v rukopisné podobě v diecézním archivu.
Duliškovičovo dílo bylo jeho současníky přijato pozitivně. Krátce po vydání prvního svazku napsal 10. října 1874 redaktor listu Karpat Alexandr Homičkov: „Právě v době, kdy na užhorodském gymnáziu zakázali vyučovat dějiny rusky, …pozdvihl Bůh muže, který chce v rusínském jazyce ukázat dějiny našeho plemene… Neúnavná činnost otce Duliškoviče nám zaručuje, že dílo bude dokončeno a že jeho autor bude počítán mezi ty muže, kterým nám náš národ bude navždy vděčen.“ Alexandr Pavlovič věnoval na vydání knihy 500 zlatých a vynaložil všechny síly k jejímu šíření.
Existovaly však i negativní hodnocení, například od ruského historika Alexeje Leonodoviče Petrova, jehož koncepce byly zcela opačné; považoval Rusíny za část ruského národa, kteří přišli do Karpatské kotliny až po 12. století. Přestože byla Duliškovičova práce později kriticky hodnocena, představuje významný příspěvek k formování podkarpatské historiografie 19. století, ale v celkovém vývoji rusínské historiografie má dílo minimální význam.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Alexandr Pavlovič Rusínské národní obrození
Kategorie:Rusínští buditelé Kategorie:Rusínští duchovní Kategorie:Narození v roce 1814 Kategorie:Narození 14. listopadu Kategorie:Narození v Zakarpatské oblasti Kategorie:Úmrtí v roce 1883 Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Úmrtí v Zakarpatské oblasti Kategorie:Spisovatelé píšící rusínsky Kategorie:Spisovatelé píšící rusky Kategorie:Muži