Karel Novák (1. listopadu 1862 Žleby u Čáslavi – 24. srpna 1940 Klatovy) byl český loutkoherec, majitel rodinného loutkového divadla a spolupracovník Josefa Skupy.
Život Karel Novák byl jedním z jedenácti dětí v rodině hostinského. Nejprve se učil pekařem, ale v den svých čtrnáctých narozenin (1. listopadu 1876) se připojil k ve své době nejvýznamnějšímu loutkovému divadlu principála Jana Nepomuka Lašťovky. Jedním ze členů této kočovné společnosti byl také Antonín Kaiser, který po smrti Laštovkově převzal vedení divadla. Karel Novák se oženil s jeho dcerou Marií, po tchánově smrti se v roce 1906 stal principálem souboru a převzal i jedinečný soubor loutek (marionet) vytvořený mistrem řezbářem Josefem Alessim. Divadlo Novákových úspěšně hostovalo na řadě míst v Čechách, při vystoupení v Poděbradech v roce 1914 zaujali etnografku a spisovatelku Amálii Kožmínovou, která se zde léčila a pozvala je na hostování do Plzně. V Plzni v té době již rok existovalo amatérské Loutkové divadlo feriálních osad. Záštitu nad vystupováním rodinného divadla Novákových převzal Osvětový svaz vedený předsedou Karlem Klostermannem. Loutkové divadlo Karla Nováka v Plzni 1. března 1914 vystoupilo s ukázkami svých her Žižkova smrt a Hádanky šaška krále Jiřího. Představení sklidilo velký úspěch, místní honorace dala divadlu přednost před Loutkovým divadlem feriálních osad a vybrala ho k šestitýdennímu hostování v Lidovém sále Měšťanské besedy. Na programu byly stávající hry divadla, ale brzy vznikla i představení nová, např. z podnětu malíře Augustina Němejce a ve spolupráci s herci plzeňského Městského divadla Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla. Po skončení hostování nabídl Karel Novák Loutkovému divadlu feriálních osad, že se spolu s rodinou (manželkou Marií a pěti dětmi) stanou jejich zaměstnanci a poskytnou jim své loutky, dekorace i velmi dobré loutkářské znalosti. Řezbář Gustav Nosek pro ně tehdy vytvořil loutku Kašpárka.
Následující roky byly pro divadlo velmi úspěšné, hrávalo se i 125 představení ročně. S kmenovým souborem spolupracovali i herci Městského divadla (např. manželé Brzkovi, Otýlie Beníšková, sopranistka Ella Noemi, Marie Rosůlková a Ferenc Futurista). V roce 1917 byl do Loutkového divadla feriálních osad přijat výtvarník a loutkář Josef Skupa, který zde začal realizovat své představy o moderním loutkářství; za 1. světové války byly na repertoáru politické kabarety, ve kterých Kašpárek, mluvený Skupou a vedený Ludvíkem Novákem, symbolicky pochovával Rakousko-Uhersko. V průběhu dalších let se začaly rozcházet Novákovy a Skupovy názory na repertoár i způsoby hraní. Do roku 1926 divadlo fungovalo pod Novákovým vedením, ale počínaje sezónou 1927/1928 Novákovi i se svými loutkami odešli a našli zázemí v zahradním pavilonu restaurace v Martinské ulici.
Zpočátku se jim příliš nedařilo, byli nuceni uvádět i hry lehčího žánru, ale během času si znovu získali diváky. Divadlo začalo také spolupracovat s plzeňským rozhlasem a vyjíždělo hostovat mimo Plzeň. Z výtěžků představení Novákovi podporovali Národní jednotu pošumavskou, pod jejíž hlavičkou působili. V divadle pracovala celá rodina, ale nejzručnějším loutkářem byl syn Ludvík Novák. K sedmdesátinám Karla Nováka uspořádalo divadlo slavnostní představení Noci na Karlštejně, kde si oslavenec zahrál roli purkrabího, a byla vydána brožura s oslavnými příspěvky deseti autorů Karel Novák: 1862-1932. [S.l.: [s.n.], 1932]. 16 s..
Karel Novák zemřel 24. srpna 1940. Na loutkářské scéně působil 56 let, byl zakladatelem tradice plzeňského loutkářství. Odehrál přibližně 20 000 představení. V roce 1947 mu byl udělen Diplom za zásluhy o české loutkářství in memoriam. Jeho čestný hrob se nachází na Ústředním hřbitově v Plzni v oddělení č. 73.
Po skončení 2. světové války divadlo Novákových pokračovalo ve své činnosti pod vedením synů zakladatele. V průběhu války zemřela i Marie Nováková, Ludvík a Karel Novákovi byli internováni v Terezíně. Po válce divadlo sídlilo nejprve v budově bývalého Německého domu v Gorkého ulici, od roku 1951 soubor působil v Lidovém sále Měšťanské besedy a poté v budově jedenáctiletky na dnešním Mikulášském náměstí. Po smrti "krále loutkářů" Ludvíka vedl divadlo Karel Novák ml. Jeho sestra Růžena Nováková – Kratochvílová vyráběla kostýmy pro loutky rodinného i jiných loutkových divadel, v souboru působili i zakladatelovi vnuci. Po roce 1955 se divadelní soubor začlenil do Závodního klubu KVOS pracovníků ve zdravotnictví. Rodinné divadlo Novákových má stálou expozici v plzeňském Muzeu loutek, jedním z tamních exponátů inspirovaných Karlem Novákem je loutkomat s ukázkami tří her. náhled|Čestný hrob Karla Nováka
Divadelní práce náhled|Informační tabulka u čestného hrobu Karel Novák převzal některé hry z původního repertoáru Lašťovkova divadla, např. Posvícení v Hudlicích, Žižkova smrt, Faust, ale spolu s manželkou Marií vytvořili i řadu vlastních představení např. Záhuba rodu Přemyslovců, upravovali hry českých klasiků ( např. Tylova Slepého mládence či Lucernu Aloise Jiráska), pro dospělé diváky uváděli hry s politickými narážkami a jinotaji. Někdy hrávali i opery a operety – např. Škroupova Dráteníka či Weberova Čarostřelce, uvedli dokonce Smetanovu Libuši. Dbali na správný mluvnický projev, vytvářeli stylové a dobově věrné kostýmy i dekorace. Kladli důraz na vlastenecké zaměření svého repertoáru, byli zastánci tradičního českého loutkářství, využívali svých výborných vodičských schopností. Charakteristickým rysem bylo používání panoramatických plastických výjevů z husitských válek. Divadlo hrálo denně pro děti a v neděli pro dospělé publikum.
Odkazy
Reference
Literatura Karel Novák: 1862-1932. [S.l.: [s.n.], 1932]. 16 s.. KRACÍKOVÁ, Michaela. Loutkové divadlo feriálních osad v Plzni. Plzeň: Západočeská univerzita, Fakulta pedagogická, 2011. Loutkové divadlo feriál. osad v Plzni: upomínková brožura vydaná správou divadla 1925 péčí redakce odb. měsíčníku Loutkáře. V Plzni: Správa Loutkového divadla feriál. osad, 1925. 31 stran. Plzeňské loutkové divadlo Národní jednoty pošumavské. Plzeňské loutkové divadlo Národní jednoty pošumavské, ředitel Karel Novák. Plzeň: Správa divadla, . nestr.
WASKA, Karel a kol. Dějiny města Plzně. 2, 1788-1918. Vydání první. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2016. 913 stran. .
Kategorie:Čeští loutkáři Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Úmrtí 24. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Muži