Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (česky zastarale Žitoměř, , , ) je město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. Žije zde přes 260 tisíc obyvatel.
Žytomyrská městská územní hromada () je územní hromada s administrativním centrem v Žytomyru. Patří město Žytomyr a vesnice Veresy (), ve které žije 3 600 obyvatel.
Dějiny
Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy. V roce 1444 obdržel magdeburská městská práva. V roce 1569, již jako součást sjednoceného Polsko-litevského státu, přešel přímo pod Korunu polského království. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.
Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Po uzavření Andrusovského příměří v roce 1667 zde bylo z Kyjeva přeneseno sídlo polského Kyjevského vojvodství. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944.
V zimě 1917–1918, po bitvách u Zborova a Tarnopole,Vratislav Preclík. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 40 - 42 ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů.
V letech 1937 až 1939 bylo v Žytomyru popraveno mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník.Mečislav Borák, Žytomyrská hromadná poprava Čechů v roce 1938, ÚSTR
Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).
Kultura V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.
náhled|vlevo|Koroljovovo museum
Koroljovovo museum Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.
Pamětihodnosti římskokatolická katedrála sv. Žofie (18. století) „Polský hřbitov“ (založený v 18. století) budova divadla (1858) pravoslavný katedrální chrám Proměnění Páně (1864) bývalý luterský kostel (1896) zříceniny jezuitské koleje (18. století) synagoga (19. století)
Rodáci Žytomyru náhled|Preobraženskyj sobor v Žytomyru. náhled|Náměstí Vítězství. Ossip Bernstein – francouzský šachový velmistr Tadeusz Borowski – polský spisovatel a novinář Jarosław Dąbrowski – polský revolucionář a generál Vladimir Korolenko – ruský spisovatel Sergej Koroljov – sovětský konstruktér Borys Ljatošynskyj – ukrajinský skladatel a dirigent Oleh Olžyč – ukrajinský básník, člen OUN Myroslav Popovyč – současný ukrajinský filosof a spisovatel Svjatoslav Richter – ruský pianista Valerij Ševčuk – ukrajinský spisovatel
Hospodářství Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.
Doprava Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.
V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Zvjahel.
Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.
Odkazy
Reference
Související články Polesská národní univerzita Volyňští Češi Žytomyrsko-berdyčevská operace
Externí odkazy
Oficiální stránky městské rady Žytomyr: dějiny a kultura Журнал Житомира Вулиці Житомира Koroljovovo museum kosmonautiky
Kategorie:Města v Žytomyrské oblasti Kategorie:Města s Magdeburským právem Kategorie:Hromady v Žytomyrské oblasti