Nuralagus je rod obřího vyhynulého zajícovitého savce, který žil v období pliocénu na území současné Menorky (Baleáry) v oblasti západního Středomoří.Článek na webu Tetrapod Zoology
Historie Fosilie tohoto pravěkého zajíce byly objeveny na severozápadě ostrova Menorca. Již v roce 1981 byly fosilie tohoto endemického ostrovního zajícovce popsány týmem Pons-Moya et al. pod rodovým jménem Alilepus.Pons-Moyà, J.; et al. (1981). La fauna de mamíferos de los yacimientos menorquines con Geochelone gymnesica (Bate, 1914). Nota Preliminar. Acta geológica hispánica. 16 (3): 16. Až v roce 2011 však byla publikována podrobná popisná studie, založená na výzkumu větší části lebky a poměrně kompletního postkraniálního kosterního materiálu, ve které autoři zvolili jméno Nuralagus rex.Quintana, J.; Kohler, M.; Moya-Sola, S. (2011). Nuralagus rex, gen. et sp. nov., an endemic insular giant rabbit from the Neogene of Minorca. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (2): 231–240.
Popis náhled|vlevo|Porovnání velikosti dospělého člověka, rodu Nuralagus a králíka domácího. Nuralagus je největším známým zástupcem čeledi zajícovitých, při délce těla kolem 1 metru, výšce hřbetu 50 cm a celkové hmotnosti 8 až 12 kg byl zhruba desetkrát těžší než běžně velký dospělec dnešního králíka domácího (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) a téměř dvakrát těžší než jsou zástupci největšího vyšlechtěného plemena domácích králíků belgický obr. Výraznou velikost nuralaga lze přisoudit evolučnímu procesu ostrovního nanismu.Moncunill-Solé, B.; et al. (2015). The weight of fossil leporids and ochotonids: body mass estimation models for the order Lagomorpha. Journal of Zoology. 295 (4): 269–278. Podobnou formu ostrovního nanismu známe například i z období pozdní křídy, kdy ji vykazovaly například některé formy dinosaurů.
Hlava nuralaga byla v poměru k velikosti těla malá a dle zmenšených oblastí mozku pro vnímání sluch a zraku měl nejspíš horší smysly než dnešní zajícovití. Jeho tělesná stavba zároveň neumožňovala dlouhé skoky a výrazně rychlý běh. Výzkum fosilních kostí nuralaga ukázal, že samice pohlavně dospívaly ve věku 3,6 roku, zatímco samci přibližně ve věku 6,2 roku, což je více, než by naznačovala velikost zástupců tohoto rodu.Köhler, M.; et al. (2023). Insular giant leporid matured later than predicted by scaling. iScience. 26 (9): 107654.
Evoluce a zařazení náhled|Porovnání rozměrů stehenní kosti rodu Nuralagus a králíka obecného. Vývojoví předkové rodu Nuralagus pravděpodobně přešli na pevninu Menorky a Mallorky v době tzv. Messinské salinitní krize na konci miocénu, před asi 5,9 až 5,3 milionu let. Následná zankleanská potopa poté tento druh uvěznila na ostrovních pevninách.Bover, P.; et al. (2014). Late Miocene/Early Pliocene vertebrate fauna from Mallorca (Balearic Islands, Western Mediterranean): an update. Integrative Zoology. 9 (2): 183–196. Protože se zde nenacházeli žádní velcí predátoři, rozměry nuralaga se postupně zvětšovaly a stal se tak postupně největším dnes známým zástupcem zajícovců. Tento druh potom vyhynul patrně na začátku pleistocénu, zhruba před 2,5 miliony let, v souvislosti se snížením hladiny Středozemního moře způsobeném velkým zaledněním, a souvisejícím příchodem nové fauny.Palombo, M. R. (2018). Insular mammalian fauna dynamics and paleogeography: A lesson from the Western Mediterranean islands. Integrative Zoology. 13 (1): 2–20.
Mezi blízké příbuzné druhu N. rex patří rod Alilepus (do kterého byl N. rex dříve některými autory přímo řazen) a dále recentní druh králík japonský (Pentalagus furnessi) a dále rody Pliopentalagus (evoluční předek předchozího taxonu), severoamerický rod Aztlanolagus a africký druh Poelagus marjorita.Kohler, M. (2011). Palaeontology: The giant rabbits of Minorca. Nature. 472 (7341): 9.
Odkazy
Reference
Literatura Cardona, J. Q.; Agusti, J. (2019). First evidence of faunal succession in terrestrial vertebrates of the Plio-Pleistocene of the Balearic Islands, western Mediterranean. Comptes Rendus Palevol. 18 (3): 317–324.
Externí odkazy
Článek na webu National Geographic
Kategorie:Zajícovci Kategorie:Zajícovití Kategorie:Organismy žijící v pliocénu