Janské Lázně (v němčině Johannisbad) jsou léčebné lázně v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Původní označení bylo Teplice Svatojanská či Svatojánské Teplice. Lázně provozuje společnost Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik. Lázně byly oficiálně založeny 16. prosince 1867.

Složení vody je podobné teplým pramenům ve Warm Springs v USA, kde se léčili pacienti s mozkovou obrnou (vč. prezidenta Roosevelta), a proto se v Janských Lázních začali léčit také pacienti s mozkovou obrnou a další spektrum pacientů s nemocemi pohybového ústrojí.

Název Své jméno získaly Janské Lázně díky léčivému termálnímu pramenu, objevenému podle kroniky panským zbrojnošem Janem z Chockova již roku 1006.

Zaměření Janské Lázně jsou zaměřeny zejména na nemoci pohybového ústrojí. V rámci českého prostředí jsou unikátní tím, že jsou zároveň sportovním a rekreačním střediskem.

V roce 1685 bylo v místě 22 domů, mlýn, hostinec a lázeňský dům. Roku 1928 byla uvedena do provozu kabinová lanová dráha na vrchol Černé hory. V roce 1935 došlo k zavedení léčebné metody stavů po dětské obrně. Roku 1965 byly Janské Lázně povýšeny na město. Roku 1980 byla vystavěna nová kabinová lanovka na vrchol Černé hory a otevřena dětská léčebna Vesna. Po sametové revoluci v roce 1989 přešly některé hotely a pensiony do soukromých rukou. Vlastní lázně však zůstaly státním podnikem. Největší stavbou 90. let 20. století byla výstavba areálu Obchodní akademie pro tělesně postižené zprovozněné v roce 1994.

Historie

Počátky lázeňství Termální Janský pramen byl podle kroniky objeven v roce 1006. První zprávy o používání termální vody (teplých pramenů) ke koupelím pocházejí ze 14. století, kdy majitel panství z rodu Silbersteinů nechal zřídit jakési primitivní lázeňské zařízení pro potřeby svého rodu. V roce 1451 byla u pramenů postavena kaplička, kterou 8. července toho roku vysvětil papežský vyslanec Aeneas Silvius (pozdější papež Pius II.), který se i v léčivé vodě vykoupal.

Roku 1485 byla u pramene postavena i budova k ubytování.

Zakladatelem lázní jako takových se v 17. století stal Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, který získal panství v roce 1675. Schwarzenberg pověřil doktora Georga Ignaze Hettmayera (zemského fyzika markrabství moravského) sepsáním učeného pojednání o účincích lázeňského pramene. Z roku 1676 tak pochází nejstarší dochovaná lékařská zpráva o Janských Lázních (G. I. Hettmayer 1676). V roce 1677 začala výstavba prvních šesti lázeňských budov. Schwarzenberg postavil pět domů, novou lázeňskou místnost s 20 vanami a opravil zchátralý mlýn, v němž zřídil pokoje. Lázně získaly německé označení Johannisbad a dostaly také své české jméno – Svatojánské Teplice. Roku 1685 už bylo na místě 22 domů, mlýn, hostinec a lázeňský dům.

Janské Lázně byly součástí panství Schwarzenbergů 114 let až do roku 1787. Rozvoj lázní zastavila slezská válka, jejímž důsledkem byla mimo jiné změna majitele panství. Horská poloha omezovala sezónu lázní na období od začátku května do září. Negativně se na rozvoji lázní projevoval i nedostatek společenského života, který byl v té době vyšší společenskou třídou vyžadován.

Lázně v 19. století V roce 1876 se Janské Lázně osamostatnily od Svobody nad Úpou a staly se samostatnou obcí.

Mezníkem v historii lázní se stal rok 1881, kdy sem byla přivedena železnice. Ve stejném roce došlo i k povýšení na městys. V následujícím období proběhl intenzivní stavební boom, kdy vznikla většina lázeňských staveb. Byl zaveden telegraf, vysokopramenný vodovod a také elektřina.

Janské Lázně navštívil i princ Rudolf, rakouský následník trůnu. Jeho návštěvu připomíná Rudolfovo údolí. náhled|Ulice v lázních na pohlednici z roku 1906

Lázně v 1. polovině 20. století náhled|Náměstí s lázeňskými budovami, pohlednice z roku 1912 Za první republiky byly Janské Lázně vyhledávanými lázněmi, kam se sjížděla tehdejší tuzemská i zahraniční honorace.

V roce 1901/1902 koupila lázně od dosavadního majitele Jiřího Stefana obec, a to za takřka 1 mil. korun. Následně zde byly vytvořeny uhličité lázně. Byl překlenut Janský potok, rozšířen lázeňský dům, rozšířena byla i další lázeňská zařízení. Postavena byla i lázeňská kolonáda v hodnotě čtvrt milionu tehdejších korun. Další rozvoj lázní však závisel na finančních možnostech obce a byl omezený.

Již během první světové války tak začaly přípravy ke vzniku akciové společnosti, která by lázně převzala. Tak se stalo v roce 1920, kdy lázně s kompletním zařízením, pozemky a prameny převzala nová akciová společnost. Tento postup údajně poradil místním místodržitel Království českého hrabě Max Julius Coudenhouve, když byl v lázních na návštěvě. Akciová společnost byla založena kapitálem tří mil. korun za přispění bank, průmyslu, obcí a okresů. Velký podíl měla záložna v Hostinném. Cílem nového vedení bylo vytvořit z Janských Lázní jedno z nejvýznamnějších lázeňských středisek ve státě.

Následně proto započalo období největšího kvalitativního rozvoje Janských Lázní. Většina investic byla dokončena v krátkém pětiletém období let 1925–1930. Přestavbou starších staveb vznikly hotely Evropa a Ettrich (později Slovan). Na místě vyhořelého penzionu Glück Auf! byl postaven penzion Vysoká Varta. Majitel hotelu Evropa a vily Erna v letech 1928–1930 postavil nový hotel Bellevue. Bratři Winterovi ještě postavili penzion Sport. Realizovány byly i obytné domy a vily (např. Jiřina). Významná změna byla zejména z hlediska komfortu vybavení, včetně zavedení ústředního topení (v lázeňských domech I až IV i v kolonádě, což umožnilo rozvíjet sezonu i v zimě). Zřízeny byly i sluneční lázně, podchycen byl železitý Mariánský pramen a zavedeny byly elektrické koupele. Z termální vody začala být vyráběna stolní voda a další nápoje s příchutí.

Největší investicí byla výstavba nového velkého hotelu podle tehdejších trendů. Vznikl na místě tzv. Nové budovy neboli Pruského dvora. Po válce byl označen jako Lázeňský dům IV. Autorem projektu byl architekt A. Payer z Prahy. Stavbu provedl Josef Capolago, který byl místním, a postavil v regionu více budov. Původní budova byla nejprve přestavěna (1927) a následně rozšířena (1928, 1929 věž a jídelna) a dostala nové označení Janský dvůr. Takřka všech 120 pokojů mělo balkon a pokoje byly vybaveny i odsáváním prachu. K dispozici byla i kavárna, vinárna, bar a další velké společenské prostory. S lázeňským domem, kde probíhaly procedury, byl Janský dvůr propojen vytápěnou chodbou.

Vzhledem k horské poloze lázní proto začal být kladen důraz i na potenciál zimní sezony. Z toho důvodu odstartoval rozvoj zimních sportovních areálů, sáňkařské dráhy, nové skokanského tzv. Krakonošova můstku i vytyčování lyžařských tras. Vrcholem těchto snah byl vznik první lanové dráhy pro osobní přepravu v Československu (1928). Lázně získaly přezdívku Český Hostýn.

V roce 1935 navštívil lázně americký učenec prof. Oskar Baudisch, který na přání F. D. Roosevelta zkoumal prameny ve Warm Springs v americké Georgii. Baudisch zjistil, že složení vody v Janských lázních je stejné jako ve zmíněném americkém středisku. Následně došlo k zavedení léčebné metody stavů po dětské obrně právě podle amerických lázní Warm Springs. Význam krkonošských lázní stoupl v roce 1939, kdy se území Česka prvně setkalo s větší vlnou (epidemií) této nemoci. Tehdy získaly lázně světovou proslulost. Janské Lázně se totiž staly první léčebnou následků obrny v Evropě vůbec.

Za druhé světové války akciová společnost zanikla a její majetek byl konfiskován. Lázně sloužily jako vojenský lazaret a ubytovny pro utečence ze ztracených území.

Lázně v 2. polovině 20. století Po skončení druhé světové války přešly lázně pod ministerstvo zdravotnictví.

V roce 1947 byl zaveden celoroční provoz. Zatímco v roce 1946 bylo léčeno 1021 pacientů (76 % z toho s dětskou obrnou), o rok později se již jednalo o 2173 nemocných, z toho 89,5 % s mozkovou obrnou.

Janské Lázně získaly celosvětový ohlas úspěšnosti léčby stavů po dětské obrně. V rámci Marshallova plánu mělo dojít k vybudování nového lázeňského komplexu. Po událostech Února 1948 však k tomu z politických důvodů nedošlo, ačkoliv již bylo dokonce započato s výkopovými pracemi. Při otevírání lázeňské sezony 6. června 1948 promluvil Antonín Zápotocký, tehdy náměstek předsedy vlády a předseda Ústřední rady odborů.

V následujícím období se změnily některé hotely a pensiony v odborářské zotavovny, do nichž jezdilo velké množství pracujících na rekreaci.

V roce 1981 byla otevřena dětská léčebna Vesna. V roce 1982 bylo vytvořeno nové lázeňské centrum, které bylo napojeno na původní kolonádu. V letech 1986–1990 prošla velkou rekonstrukcí historická budova Janského Dvora, která do roku 1981 sloužila jako dětská léčebna, čemuž odpovídalo vybavení pokojů.

Po změně režimu v roce 1989 přešly některé hotely a penziony do soukromých rukou. Lázně jako takové ovšem zůstaly státním podnikem. Největší stavbou 90. let 20. století se stala výstavba areálu Obchodní akademie pro tělesně postižené, uvedeného do provozu v roce 1994.

Vývoj po roce 1989

Zařazení do privatizačního plánu Lázně pod názvem Státní léčebné lázně Janské Lázně zůstaly státním podnikem ve správě Ministerstva zdravotnictví ČR. V roce 1995 stát lázně zařadil do privatizačního projektu. V roce 2016 vláda jednala o zrušení privatizace Janských Lázní a lázní Karlova Studánka. V roce 2016 následně opravdu došlo k rozhodnutí vlády o vyjmutí lázní z privatizace.

Ředitelé Státních léčebných lázní Janské Lázně Roman Koudele (1990–2013) Josef Šimurda (2013) – krizový manažer Rudolf Bubla (11/2013–11/2016) Hana Turečková (11/2016–4/2017) – ekonomická ředitelka dočasně pověřena vedením Jiří Rampouch (4/2017–9/2017) Martin Voženílek (pověřen řízením od 9/2017, ředitelem dle výběrového řízení od 26. 3. 2018, do konce roku 2024, kdy skončil na vlastní žádost) Helena Kokešová (1/2025–6/2025) – ekonomická náměstkyně dočasně pověřena vedením Martin Voženílek (7/2025–současnost)

Obnova po roce 2015 V roce 2016 byla dokončena první investice od lázeňské krize (2013) – rekonstrukce lázeňského hotelu Terra za 29 mil. Kč. Došlo k modernizaci 57 lůžek.

V roce 2017 byl obnoven lázeňský dům Janský dvůr s kapacitou 107 lůžek. Už v roce 2015 se modernizace dočkala recepce a proběhla výměna vstupních automatických dveří, které doplnila vzduchová vytápěná clona zabraňující vzniku průvanu.

V roce 2019 byla dokončena oprava vrtu Janského pramene a oprava bazénu s minerální vodou. V předchozích takřka třech letech byl bazén s minerální vodou kvůli jejímu nedostatku uzavřený, a to kvůli nízké hladině vody a jejímu úniku do podloží. Od ledna 2019 byl bazén s 28 stupňů teplou a nijak neupravovanou minerální vodou opět zprovozněn pro lázeňské hosty. Oprava vrtu, pramene a bazénu vyšla na 75 tisíc Kč bez DPH. Rekonstrukce trvala od jara 2018.

Lázně vlastní bytový fond pro zaměstnance, který tvoří asi 180 bytů. Lázně rovněž vlastní sedm kilometrů rozvodů parovodů z 60. let 20. století.

Stavby

Kolonáda Secesní lázeňská kolonáda byla navržena vídeňským architektem Peterem Paulem Brangem. Kolonádu tvoří ocelová konstrukce na hlubokých pilotech. Výstavba proběhla v letech 1902–1904 pod taktovkou Johanna Blascheka z Trutnova. Kolonáda dominuje centrálnímu lázeňskému náměstí Svobody. Pozemek byl získán zavezením hlubokého údolí Janského potoka. Jeho vody svedl projektant Otto Fiedler do podzemního „tunelu“.

V roce 2006 proběhla výměna prosklených stěn a po roce 2009 další rozsáhlejší opravy: odstranění štukové výzdoby nosných sloupů, vyhloubení suterénu, stavební a dispoziční úpravy interiéru, výměna oken a obnova vnějších fasád.

V budově je umístěna kavárna a v sále konají se různé kulturní akce (pravidelné páteční taneční večery, Jarní a Adventní tvořivé trhy, pohádky pro děti, koncerty).

Objekt je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.

Prameník Minerální voda z Prameníku je do lázní uměle svedena z Rudolfova údolí z Panského pramene.

Lázeňský dům Janský dvůr

Lázeňský dům Sokolovna