náhled|Zahradní trpaslíci ve Štěchovicích Zahradní trpaslík je figurka z různého materiálu, tradičně keramická, která je v mnoha evropských zemích používána k výzdobě soukromých zahrad u rodinných domů. Vzorem je mytologická postava trpaslíka, skřítka či gnóma. Nejtypičtější figurka zahradního trpaslíka má červenou čepičku, plnovous a nezřídka dýmku. Velikost se pohybuje mezi 30 až 60 centimetry. Zahradní trpaslíci vznikli jako dekorace v zahradách bohatých Evropanů, později se ale rozšířily do všech společenských vrstev. Často jsou označováni za typický projev kýče. Obvykle jsou vyrobeni z vypálené terakotové hlíny. Modernější trpaslíci se vyrábějí z pryskyřic a podobných materiálů.
Historie vlevo|náhled|Braunovy sochy trpaslíků v Novém Městě nad Metují Někteří odborníci vidí pravzor zahradních trpaslíků již ve starověkém Římě, kde byly do zahrad umisťovány malé kamenné sošky boha plodnosti Priapa, neboť byl také ochráncem včelích úlů, stád a vinic. V renesanci začaly být do zahrad nejbohatších lidí umisťovány groteskní, křiklavě kolorované, asi metr vysoké sošky, některé inspirované gnómy z tehdy populární magické a alchymické literatury (první popis gnóma je často přisuzován Paracelsovi). Barokní sochař Matyáš Bernard Braun vytvořil sochy 40 trpaslíků pro hraběte Františka Antonína Šporka, v současnosti jsou k vidění v zámecké zahradě v Novém Městě nad Metují.
Koncem 18. století se figurky podobné trpaslíkům, vyrobené ze dřeva nebo porcelánu, staly v některých částech Evropy populární dekorací domácností. Zejména oblast kolem města Brienz ve Švýcarsku byla známá výrobou těchto dřevěných trpaslíků. V Německu se tyto figurky spojily s již existujícími lidovými příběhy o permonících, kteří pomáhají v dolech.
Saská firma Heinricha Adolfa Bähra začala v roce 1841 prodávat malé keramické sošky trpaslíků, proto právě této firmě je často připisován vynález zahradního trpaslíka (německy: Gartenzwerge). Trpaslíci této firmy se v 40. letech 19. století rozšířily po celém Německu a zahájili módní vlnu, která se přelila i do Francie a Británie. Bährova firma měla značnou souvislost s českými zeměmi, neboť Bähr brzy přizval ke svému podnikání budoucího zetě Johanna Maresche z Ústí nad Labem, a právě do Ústí přenesly svůj nově společný keramický podnik, který později převzal syn Ferdinand Maresch. I v tomto podniku se začaly brzy (patrně od roku 1874) vyrábět zahradní trpaslíci a bezpochyby šlo o první tovární výrobu zahradních trpaslíků v Česku (vzhledem ke složité historii firmy se někdy Ústí, patrně nepřesně, označuje za místo vzniku zahradního trpaslíka). Mareschovi trpaslíci byli typičtí tím, že byli oblečeni po vzoru krušnohorských horníků. Stali se velmi vzácnými sběratelskými kousky, jeden se dostal i na obal alba All Things Must Pass (1970) George Harrisona.
Přibližně od roku 1860 začalo být za mekku výroby zahradních trpaslíků považováno město Gräfenroda v Durynsku, proslulé keramickou výrobou. V Británii trpaslíky okolo roku 1910 velmi zpopularizoval vědec Frank Crisp, majitel druhé největší sbírky zahradních trpaslíků v Británii, když otevřel své panství Friar Park v Henley-on-Thames pro veřejnost. Reputace trpaslíků v anglosaském světě upadla po první světové válce, neboť začali být považováni za symbol německé kultury. Ale znovu se stali populárními po uvedení Disneyho animovaném filmu Sněhurka a sedm trpaslíků v roce 1937. Poté se začala móda šířit i do nižších tříd. K nejvýznamnějším britským výrobcům keramických trpaslíků v té době patřil Tom Major-Ball, otec britského premiéra Johna Majora.
Oživení popularity bylo zaznamenáno v 70. letech 20. století, kdy se začaly také šířit vtipnější typy figurek. V roce 1996 vznikla ve Francii recesistická organizace Fronta za osvobození zahradních trpaslíků, která začala s kontroverzní praktikou kradení trpaslíků ze zahrad a jejich přemisťováním do volné krajiny. Právě tato organizace také roku 2002 vyhlásila 21. červen Mezinárodním dnem trpaslíků. K roku 2008 bylo v Německu odhadem 25 milionů zahradních trpaslíků. Ústí nad Labem se k tradici Mareschovy továrny přihlásilo zejména roku 2004, který vyhlásilo Rokem trpaslíka. Kopii jednoho z Mareschových trpaslíků dostal tehdy při své návštěvě krajského města i prezident Václav Klaus. Byla tehdy vyrobena i čtyřmetrová socha trpaslíka, která byla nakonec umístěna do ústecké zoologické zahrady.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Trpaslíci Kategorie:Lidová kultura Kategorie:Evropská kultura