náhled|Historické vydání Suděbniku Mchitara Goše náhled|Památník Mchitara Goše a jeho Suděbniku Suděbnik Mchitara Goše (též zákoník Mchitara Goše, v českém prostředí se ovšem častěji používá ruské slovo suděbnik, arménsky դատաստանագիրք, datastanagirk) je arménská právní kniha z 12. století. Jejím autorem byl Mchitar Goš (cca 1130–1213), mnich a učenec, který působil v klášteře Gošavank. Kniha se skládá z úvodu, sbírky zákonů zahrnující církevní právo a sbírky zákonů zahrnující světské právo.https://www.unesco.org/en/memory-world/lawcode-mkhitar-gosh
Mchitar Goš během psaní svého Suděbniku vycházel z více inspiračních zdrojů, nejhlavnějším zdrojem ovšem byla Bible, především knihy Exodus a Deuteronomium, ale i Nový zákon. Značná část zákonů v knize je přímo z Bible převedena. Dalším důležitým zdrojem bylo tehdejší arménské obyčejové právo, v době vydání povětšinou nepsané, i zákony v minulosti vydané arménskými vládci. Poměrně malá část norem pak pocházela z práva dalších národů, křesťanských i islámských, například z práva byzantského nebo perského.BALÍK, S.: Suděbnik Mchitara Goše a jeho vliv na právo kavkazských národů. Brno, Dny práva 2009. Dostupné online náhled|Klášter Gošavank, kde Mchitar Goš Suděbnik sepsal
Obsah Suděbnik Mchitara Goše začíná úvodem, který je spíše právněfilozofickým pojednáním. Mchitar Goš se zde zamýšlí nad tím, jaký je vůbec účel práva a proč je vhodné mít právo sepsané, ale i otázkami, jak právo v praxi aplikovat. Píše zde také o tom, z jakých inspiračních zdrojů vycházel.
Část obsahující sbírku církevních zákon má 124 článků. Druhá část, obsahující zákony světské, jich má 130.
Použití v praxi V době sepsání Suděbnik sloužil pouze jako právní kniha. Byl používán právníky, ale neměl povahu zákona. To bylo dáno i tím, že v době sepsání Suděbniku Arménie vůbec neměla svou státnost. Tu získala až ve 13. století, kdy vzniklo Arménské království v Kilíkii, přičemž v tomto království se v pozměněné podobě Suděbnik stal oficiálním zákonem. Onou pozměněnou podobou byl Suděbnik Smbata Sparapeta, sestavený učencem Smbatem Sparapetem, který Gošův Suděbnik zjednodušil. Často bývá Suděbnika Smbata Sparapeta uváděn jako zcela nový zákoník.
Velký význam měl Suděbnik ovšem v arménské diaspoře. Arménské komunity rozptýlené po různých státech obvykle používaly arménské zákony, zpravidla právě Suděbnik. Suděbnik byl například používán v arménských komunitách v Polsku a v Litvě (později v Polsko-litevské unii), například ve městech Lvov nebo Kamenec Podolský. V roce 1519 dokonce polský král Zikmund I. Starý potvrdil Suděbnik Mchitara Goše (v latinském překladu) jako oficiální zákon, který měl být u soudů použit, byli-li účastníci Arméni. Později byl Suděbnik přeložen i do polštiny.HARUTYUNYAN, M. Gleaning Social History through Law: A Reconstruction of Gender Dynamics, Sexual Practices and Perversions in Medieval Armenia as Informed by [Medieval Armenian] Legal Sources. American University of Armenia, Jervan, 2020.
Suděbnik Mchitara Goše byl hlavním inspiračním zdrojem pro zákoník Vachtanga VI., hlavní gruzínský zákoník vydaný v 18. století.
Reference
Kategorie:Knihy z 12. století Kategorie:Středověké dějiny Arménie Kategorie:Právní dějiny