Meteora sporadica je volně žijící jednobuněčný protista popsaný v roce 2002 jako nový rod i druh. Tento mikroorganismus byl objevený v mořských sedimentech ve Středomoří v hloubce 1230 m. Organismus byl objeven během expedice výzkumné lodi na souostroví Sporady a popsán německým týmem vědců vedeným profesorem Klausem Hausmannem. Později byl detekován i v dalších mořských sedimentech, například v oblasti Jaderského moře Malo Jezero (ostrov Mljet), Japonska (rybářský přístav Nikadori, Okinawa) a Kuby (pobřeží Playa la Boca). Buňky M. sporadica získané z pobřeží Playa la Boca byly použity pro celogenomovou sekvenaci.
Morfologie Buňka Meteora sporadica je bezbarvá, elipsoidního tvaru a měří přibližně 3–4 μm. Charakteristickým znakem je absence bičíků. Místo nich je buňka vybavena čtyřmi výběžky (lobopodiemi): dvěma axiálními (směřující vpřed a vzad) a dvěma bočními (pohyblivé). Boční výběžky se pohybují nezávisle a umožňují klouzavý pohyb po substrátu, což je u protistů zcela unikátní.
Buněčná struktura Podle ultrastrukturální analýzy jsou výběžky (lobopodie) vyztuženy mikrotubuly. Tyto vycházejí z mikrotubulárních organizačních center (MTOC) pod jádrem buňky a tvoří podélné i příčné svazky. Pozorováním buňky pomocí transmisní elektronové mikroskopii (TEM) bylo zjištěno, že tělo obsahuje vezikulární jádro, potravní vakuoly a členitou mitochondrii na dorzální straně jádra.
Meteora sporadica se živí převážně bakteriemi; kořist zachytává pomocí extrusomů umístěných podél laterálních ramen, které vyšle směrem k bakteriální buňce. Bakteriální buňka je přitažena k základně ramene a následně fagocytována v samotném těle buňky. Zajímavé je, že zatímco většina mikrobiálních eukaryot využívá extrusomy k obraně nebo lovu eukaryot, Meteora sporadica využívá extrusomy k lovu prokaryot.
Genom Meteora sporadica je dosud jediný známý druh rodu Meteora. K formálnímu popisu druhu došlo až v roce 2018, kdy tým kanadských vědců v čele s Yanou Eglit zveřejnili mikroskopická pozorování o morfologii a pohybu tohoto neznámého protista. Právě tyto poznatky umožnili zařazení nového organismu mezi tzv. protisty incertae sedis (jednobuněčné eukaryoty neznámé příslušnosti). První sekvence genu 18S rRNA byla publikována v roce 2022. Podle této studie nebyla v té době nalezena žádná příbuzná sekvence a tudíž tento organismus zůstal klasifikován jako protista incertae sedis. Komplexní genová analýza z roku 2024, zahrnující 254 jaderných genů a mitochondriální genom, ukázala, že Meteora sporadica je blízce příbuzná skupině Hemimastigophora. Mitochondriální genom tohoto druhu patří k nejrozsáhlejším v říši eukaryot díky mimořádně vysokému počtu (79) kódujících genů. Tato genová analýza naznačuje, že Meteora a Hemimastigophora mohou tvořit novou, morfologicky rozmanitou větev eukaryotického stromu života.
Ekologická role Meteora sporadica je považována za bentického heterotrofa, živícího se drobnými částicemi organické hmoty a mikroorganismy v hlubokomořských sedimentech. O větším ekologickém významu tohoto druhu je však zatím známo velmi málo, vzhledem k obtížné kultivaci v laboratorních podmínkách a vzácnému výskytu.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Protisté