Areál mauzoleí Úč Šaríf (anglicky Uch Sharif) se nachází v jižním Pandžábu, na severozápadním okraji města Úč. Zahrnuje pět objektů – síňovou hrobku s mešitou a tři kopulové hrobky z rané mughalské éry, s přilehlým hřbitovním pozemkem s až 1400 zemními hroby na rozloze 0,8 ha. Komplex je od roku 2004 na předběžném seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. vlevo|náhled|Celkový pohled na areál kopulových hrobek a hřbitova Hrobky byly zbudovány z pálených cihel, částečně z glazovaných, pojených hliněnou maltou a s dřevěnou výztuží. Obložení z glazovaných dekorativních pásů je poskládáno z jednoduchých a vzorovaných dlaždic, spolu s cihlami, koncovými čepy a mozaikovými díly. Doplněny jsou prvky vojenské architektury dynastie Tughlak, jako jsou dekorativní bastiony a cimbuří. Jejich stavební dispozice připomíná řešení hrobky Šáha Rukn-i-Álama (1251–1335) v Multánu, která se stala vzorem pro řadu náboženských objektů a hrobek v oblasti.Areál se nachází na nízkém návrší přeměněném v plošinu, v místě staré pevnosti nad rozsáhlou aluviální nížinou na jih od řeky Čanáb. Hrobky jsou částečně v ruinách, protože velké záplavy v roce 1817 způsobily narušení statiky a zřícení západních stran hrobek Bahá'ul-Halíma, Bíbí Džávindí i Núrího a poškodily i okolní hroby.

Hrobka a mešita Džaláluddína Buchárího vlevo|náhled|Nádvoří s mešitou a hrobkou (vpravo) Džaláluddína Buchárího Rakev s ostatky súfíjského světce Džaláluddína Buchárího (1195–1290) byla po jeho smrti několikrát přemístěna, naposledy na současné místo Machdumem Muhammadem Naubahárem. Nejstarší ze současných budov je mešita na západní straně areálu, přestavěná v roce 1618. Přilehlá hrobka byla přestavěna navábem Bahávalem Chánem III v roce 1848. U obou budov šlo přitom o obnovy mnohem starších staveb, pravděpodobně pocházejících už ze 13. století. Stavební dispozice i tady odkazuje na mešitu Šáha Rukn-i-Álama v Multánu.(a) KHAN, Ahmad Nabi. Multan History and Architecture. Institute of Islamic History, Culture, and Civilization, Islamabad 1983. (b) KHAN, Ahmad Nabi. Uchchh: History and Architecture. National Institute of Historical and Cultural Research,  Islamabad 2001. Vyvýšený stavební soubor vystupuje ze svahu, podepírán opěrnými zdmi a turety. Mešita i hrobka Džaláluddína Buchárího jsou síňové stavby kryté plochou střechou. Jak hrobka, tak mešita mají fasádu z pálených hliněných cihel, vyřezávaných, glazovaných a zdobených elegantními květinovými a geometrickými motivy. Interiéry sálů jsou vyplněny dřevěnými sloupy podpírajícími dřevěnou střechu. Sloupy jsou bohatě malované a spojené se střechou složitými, jasně omalovanými konzolami. Vstup do hrobky z nádvoří je přes dřevěnou verandu, typickou spíše pro rezidenční architekturu 19. století. V sále je hrob světce v ozdobném kiosku a četné hroby jeho rodinných příslušníků a následovníků.

Hrobka Bahá'al-Hálima vlevo|náhled|Mauzoleum Bahá'al-Chálim Přesné datum výstavby hrobky (udáváno rozmezí mezi koncem 14. až 16. století) súfíjského světce Bahá'al-Hálima (či Bahával Hálima) ani jméno jejího sponzora není podloženo, ale běžně se připisuje Džahániánovi Džahángaštovi (1307–1383), také súfijskému světci a jeho žákovi. Hrobka byla postavena z pálených cihel na osmihranném podstavci s věžičkami v každém rohu osmiúhelníku. Nad ním byla na menším osmihranném bubnu s obloukovými okny sklenuta kupole. Vnější fasáda je zdobena pruhy z dlaždic glazovaných modrou, bílou a azurovovou fajánsí. I když se hrobka z půli zřítila, její symetrický design usnadňuje představu jejího původního uspořádání. Předobrazem stavby bylo mauzoleum Shah Rukn-e Alam v Multanu, postavené mezi lety 1320 a 1324. Obě patří mezi vůbec první hrobky postavené na indickém subkontinentu s osmiúhelníkovou základnou, v designu později často parafrázovaném.

Hrobka Bíbí Džavíndí náhled|Mauzoleum Bíbí Džavíndí Hrobka z roku 1494 (nebo 1497) postavená pro Bíbí Džavíndi, pravnučku Džahániána Džahángašta, představeného multánské větve sunnitského islámského řádu suhravardíja. Stavba na lokalitě nejimpozantnější hrobky je připisována perskému princi Dilšadovi, který poskytl finanční prostředky na projekt. Hrobka z pálených cihel na osmihranném půdorysu je obdobné koncepce jako hrobka Bahá'al-Halima, ale honosnější a bohatěji zdobená. Po povodni roku 1817 se dochovalo pět z původních osmi věžových pilířů budovy.

Hrobka Ustáda Núrii vlevo|náhled|Mauzoleum Ustad Nuria Ustád Núria, známý také jako Ustád Núr Alí, byl uznávaný mistr řemesla a architekt Úč Šarífu. Je mu přípisována i stavba obou sousedních mauzolejí. Jeho hrobka je nejmladší stavbou v komplexu, pravděpodobně z přelomu 15. a 16. století. Architektura hrobky je směsí perských a místních vlivů. Vyznačuje se propracovanými řezbámi, jemným kamenickým zpracováním a detaily zdobícími fasádu. Stavba na čtvercovém půdorysu s rohovými opěrnými pilíři je kryta centrální kopulí na oktagonálním nástavci, doplněnou v rozích menšími kupolemi a minarety. Interiér hrobky byl zdoben složitou kaligrafií, geometrickými vzory a dekorativními motivy.

Památková ochrana Hrobky byly zajištěny a konzervovány v letech 2000–2004 s přispěním státu, dárců a mezinárodních organizací jako World Monuments Fund (WMF). V roce 2018 poskytla Světová banka vládě Pandžábu půjčku na obnovu několika historických památek, včetně hrobky Bibi Džavindi.

Komplex je evidován pákistánským památkovým úřadem a zařazen na předběžném seznamu UNESCO. Nicméně s podáním žádosti na oficiální zápis pákistánská strana váhá, jelikož jde v nábožensky různorodé zemi o citlivou záležitost. Areál stále slouží jako aktivní hřbitov pro věřící a živé náboženské poutní místo, a jsou tlaky z islámských kruhů proti jeho většímu otevření masové turistice.

Odkazy

Reference

Související články Uch Multán Súfismus

Externí odkazy

Kategorie:Islámská architektura Kategorie:Hřbitovy v Pákistánu Kategorie:Pákistánská kultura Kategorie:Paňdžáb (pákistánská provincie) Kategorie:Mughalská architektura