Feministická etika péče je morální směr v etice, zdůrazňující péči o druhé, empatii, neindividualismus a vztahy mezi lidmi. Termín feministická pochází z latinského slova femina = žena a termín etika z řeckého slova éthos = zvyk, mrav, obyčej. Představuje nový způsob uvažování o sama sobě a vztazích s ostatními, a zároveň zdůrazňuje potřebu empatie a morálky v mezilidských vztazích.Horáková, Karolína. „Pohled dvou současných filozofických škol na morální problémy”. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, 2020.

Historie Feministická etika péče vychází z morální péče. Ta se formovala více než dva tisíce let, bez jakéhokoliv přičinění žen.Friedman, Marilyn. „Feminism in ethics: Conceptions of autonomy”. In The Cambridge Companion to Feminism in Philosophy, ed. Miranda Fricker a Jennifer Hornsby, Cambridge: Cambridge University Press, 2000, 205–207. V praxi to pak znamenalo, že se v tradiční západní společnosti řešily především záležitosti spojené s mužským pohlavím. Morální péče také tvořila určitý pohled mužů na ženy a napomáhala stereotypizaci žen. Feministická etika péče se jako samostatný myšlenkový směr začala formovat na konci 70. let 20. století, přičemž její širší rozvoj probíhal od 80. let. Už od svých počátků se jasně vymezovala proti dosavadnímu androcentrickému pohledu tradiční etiky.Dlouhá, Marie. „Kdy je třeba říci dost: Když etická dilemata ve feministickém výzkumu překročí určitou mez”. Antropowebzin, č. 1, (2014): 11–19, file:///C:/Users/ASUS%202054819/Downloads/183-355-1-PB%20(1).pdf (5. 12. 2025).

Za zakladatelku etiky péče se považuje Carol Gilliganová, jež napsala knihu In a Different Voice (Jiným hlasem). V této knize popisuje rozdíl mezi pojetím ženské a mužské role, a také zde píše, že muž i žena hovoří dvěma různými hlasy, přičemž ženský hlas slouží jen jako doplnění mužského hlasu. C. Gilliganová se snažila objasnit, co vede ženy ke vzdání se svého hlasu, a tím i zároveň popření sama sebe. Spolu s Lyn Mikelovou-Brownovou a Annie Rogersovou vytvořily výzkum psychologického vývoje žen, ve kterém zkoumaly vývoj jejich vztahů a také percepci sama sebe a druhých. Tento výzkum pak porovnávala s vývojovými teoriemi Sigmunda Freuda, Erika Eriksona a Jeana Piageta, které byly stavěny jako vývojové teorie pro obě pohlaví, ačkoliv byly vytvořeny pouze pro mužské pohlaví. Gillian kritizuje tento androcentrický pohled i u svého kolegy Lawrence Kohlberga a jeho teorii morálního vývoje.Plačková, Marie. „Etika péče v sociální práci”. Bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2011.

Další důležitou teoretičkou je Eva Feder Kittay s teorií vzájemné závislosti. V této teorii tvrdí, že každý jedinec je v určitém věku závislý na druhém (ať už jako dítě, nebo jako nemocný), a tím zpochybňuje století politických teorií, které braly člověka jako autonomní bytost.Loughnane, Clione. „Approaches to care within the Feminist Ethics of Care”. Care Visions Briefing Note 3 Cork, Institute for Social Science in the 21st Century/ University College Cork, září 2022, https://static1.squarespace.com/static/60794fe9b05e0b4b67aebfc7/t/631ee109df9fc9126e289e7c/1662968076296/CareVisions+Briefing+Note+3+-+Approaches+to+care+within+the+Feminist+Ethics+of+Care+-+Sept+2022.pdf (staženo: prosinec 2025).

Práce politické teoretičky Joan Tronto je klíčová pro demonstraci politických důsledků péče. Tronto tvrdí, že v lidském životě je péče to nejdůležitější, a že bychom podle toho také měli změnit naše politické a sociální instituce.Loughnane, Clione. „Approaches to care within the Feminist Ethics of Care”. Care Visions Briefing Note 3 Cork, Institute for Social Science in the 21st Century/ University College Cork, září 2022, https://static1.squarespace.com/static/60794fe9b05e0b4b67aebfc7/t/631ee109df9fc9126e289e7c/1662968076296/CareVisions+Briefing+Note+3+-+Approaches+to+care+within+the+Feminist+Ethics+of+Care+-+Sept+2022.pdf (staženo: prosinec 2025). V knize Boundaries rozdělila akt péče na čtyři fáze a z nich následně vyvodila čtyři morální hodnoty:

Fáze starostlivosti (caring about) – hodnota pozornosti k potřebám druhých Fáze opatrování (taking care of) – hodnota zodpovědnosti Fáze poskytování péče (care–giving) – hodnota schopností Fáze přijetí péče (care–receiving) – hodnota vnímavosti

Později ještě přidala pátou fázi spolupečování (caring with) a na ni navázané hodnoty důvěry a solidarity.Tronto, Joan a Zuzana Uhde. „Péče by měla stát v centru lidského života namísto ekonomického jednání. Rozhovor Zuzany Uhde s Joan Tronto". Gender, rovné příležitosti, výzkum 15, č. 2 (2014): 106–8, https://www.genderonline.cz/pdfs/gav/2014/02/09.pdf (staženo: prosinec 2025).

Virginia Held přispěla k formování feministické péče svým vymezením péče jako vztahu mezi pečujícím a opečovávaným, přičemž oba sdílejí zájem o vzájemné „well-being”.Loughnane, Clione. „Approaches to care within the Feminist Ethics of Care”. Care Visions Briefing Note 3 Cork, Institute for Social Science in the 21st Century/ University College Cork, září 2022, https://static1.squarespace.com/static/60794fe9b05e0b4b67aebfc7/t/631ee109df9fc9126e289e7c/1662968076296/CareVisions+Briefing+Note+3+-+Approaches+to+care+within+the+Feminist+Ethics+of+Care+-+Sept+2022.pdf (staženo: prosinec 2025). Ve své knize Etika péče: Osobní, politická a globální považuje péči za základní hodnotu společnosti a také vyzdvihuje roli vyšších emocí, jako je soucit, empatie a vnímavost především ve vztahu ke druhým.Held, Virginia. „Péče a morální teorie “. In Etika péče: Osobní, politická a globální. Praha: Filosofia, 2015, 23–24.

Práce těchto čtyř teoretiček ukazují rozsáhlost feministické etiky péče jako kritického a politického přístupu k péči. Odmítnutím striktního oddělení soukromého a veřejného zdůraznily, že péče je sociální aktivita a základ pro morální a politické fungování společnosti. Tím se feministická etika péče stala významným podnětem k přehodnocení morální, politické i ekonomické hierarchie.  

Představitelé

Feministická etika péče má mnoho významných představitelek, jejichž díla jsou známá dodnes.

Carol Gilligan (nar. 1936) je významná americká představitelka feministické etiky péče. Už jako malé dítě se naučila o síle hlasu a naslouchání, když nemohla usnout, a tak plakala, dokud za ní matka nepřišla. Gilligan s matkou měla velmi blízký vztah, ta ji podporovala, ale také ji učila pravidla, jak se má chovat, což se Gilligan nezamlouvalo, a tak se o tom často hádaly. Při vyrůstání byla obklopena spíše klučičími kamarády, a tak se později při psaní knihy A birth of pleasure (2002) snažila, aby dívky neztratili svůj vlastní hlas vůči okolnímu světu. Později, když vyučovala na univerzitě, provedla při práci výzkum, kde se ptala těhotných žen, jestli zvažují potraty, které zrovna byly legalizované. To byl hlavní motiv k napsání nejdříve článku, později knihy Jiným hlasem (In different voices, 1982). Nejdříve odmítaná práce nakonec sklidila velký úspěch. V psychologii, kterou Gilligan učila, ženy byly podle Freuda, Piageta nebo Kohlberga vždy slabší či více orientované na vztahy a emoce, proto se rozhodla psát o vlastním pohledu na psychologii. Měla pocit, že ženám nikdo nenaslouchá, že byly nepochopeny, když se snažily mluvit za sebe. Gilligan se později stala součástí druhé feministické vlny v 60. a 70. letech. V Knize píše, že do této doby bylo vše konstruované podle mužských měřítek, např. fáze vývoje člověka podle Ericksona kritizovala kvůli tomu, že do nich ženy nespadají. Dále otevírá otázku, zda jsou ženy odlišné od mužů, a jestli ano, kdo z nich je lepší a proč? Také zformulovala její etiku péče jako rozdíl k etice spravedlnosti, která do teď převládala. Tato kniha byla revoluční a stala se součástí feministického hnutí.Josselson, Ruthellen, „Developing a different voice: The life and work of Carol Gilligan”, Journal of Personality 91, č. 1 (2023): 120–133, https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jopy.12763 (staženo 22. 11. 2025)

Nel Noddings (1929–2022) byla americká profesorka, filozofka a feministka, která vyučovala na univerzitách jako např. Stanford nebo Columbia. Zabývala se vzděláním i etikou péče. Její nejznámější prací se stala kniha Caring (1984), kde se zabývá tématem péče. Zdůrazňuje její význam a to, že lidé se chtějí zároveň starat a být obstaráváni. Péče je spojena s preferencí – staráme se o to, co nás zajímá, ale zároveň se při ní odkloníme od sebe sama. Snažíme se o pohled ze strany druhého, zjistit jeho potřeby a jak mu můžeme pomoc. Péče může být i s absencí přímých činů – např. stačí myšlenky. Její etika péče také dává důraz na vztahy.Adhikari, Anasuya a Saha, Birbal, „Life, works and philosophy of Nel Noddings” International journal of multidisciplinary educational research 10, č. 8(2) (2021), 61–64 https://ijmer.in/issues/volume10/volume10-issue8(2).aspx (staženo 22. 11. 2025)

Virginia Held (nar. 1929) je americká filozofka a profesorka. Její pojetí péče zahrnuje přímou činnost a aktivitu, kdy jeden druhému pomáhá s tím, co by sám nezvládl. Tvrdí, že toto je hluboko zakořeněné v lidech a denně praktikováno. Každý během života potřebuje péči od ostatních, ať už jako děti nebo při nemoci. Právě při starání se o druhé upřednostňuje emoce jako např. empatii, vnímavost či schopnost správně reagovat, na rozdíl od racionálního přístupu. Její pohled na privátní sféru (např. na rodinu) je takový, že ji utváří muži a ženy do ní musí zapadat, aniž by se na ně bral nějaký větší ohled. Často s dětmi jsou oběťmi domácího násilí a jsou na mužích finančně závislé. Její etika péče se toto snažila změnit.Ali, Refice, „The Ethics of Care from the Perspective of Virginia Held”, Science, Education and Innovations in the Context of Modern Problem 5, č. 8 (2025), 686-692, https://imcra-az.org/archive/363-science-education-and-innovations-in-the-context-of-modern-problems-issue-5-volviii-2025.html (staženo 22. 11. 2025)

Profese