Speciální vozidlo T 450.0 bylo dvoumotorové čtyřnápravové speciální trakční vozidlo pro železniční vojsko, určené pro práce při obnově železničního svršku. Prototyp byl vyroben v roce 1957 Vagónkou Tatra. Do sériové výroby se nedostal, zrušen byl roku 1966.

Vznik a výroba

Podle požadavku železničního vojska byl od roku 1956 v tehdejší Vagónce TATRA Studénka–Butovice n.p. vyvíjen prototyp speciálního trakčního vozidla - lokotraktoru, kterému bylo později přiděleno označení řadou M 450.0. Vozidlo bylo určeno především pro práci v čele soupravy k pokládce železničního svršku - mělo být schopné zajíždět s kolejovými poli až pod kladecí ruční portálové jeřáby typu „Vošahlík“ a sloužit i jako nosič těchto jeřábů a jeřábových kolejnic i k přepravě pracovní čety. Kromě přepravy kolejových polí na podvozcích vzor 53 bylo vozidlo určeno také pro posunovací službu na seřadištích a dopravu vlaků do hmotnosti 200 tun v míru i za bojových podmínek. Mělo tak být univerzálnější alternativou i k dosluhujícím dvoucestným nákladním automobilům, jako řady A 130.6, které tehdy tyto úkoly zčásti plnily. Objednávka byla zadána v únoru 1957, ve stejném roce byl lokotraktor i dokončen a předán ČSLA.

Konstrukce vlevo|náhled|Lokotraktor T 450.001, rozměrový náčrtek Koncepčně bylo vozidlo tvořeno dvěma prakticky stejnými, zády k sobě pevně spojenými polovinami. Vozovou část tvořily spodek a nástavba, které spočívaly na dvou dvounápravových podvozcích s monoblokovými dvojkolími, vykovanými z jednoho kusu včetně náboje a kotouče. Každá náprava měla svou převodovou skříň s nalisovaným talířovým kolem. Podvozky byly odpruženy čtyřmi vinutými pružinami s vnitřními tlumiči a s hlavním rámem propojeny čepy na příčnících. Kola mohla být pískována z vnějších stran podvozků a jednostranně obržděna zdržemi z vnitřku podvozku. Lokotraktor byl vybaven samočinnou vzduchotlakovou a ruční brzdou.

Spodek vozu byl ocelový, svařovaný z válcovaných profilů a ohýbaných plechů. Na čelnících bylo připevněno klasické tažné a narážecí ústrojí. Nástavba zahrnovala přední a zadní řidičské kabiny a kryty motorů s trakčními převodovkami. Pro případné nasazení v bojové situaci bylo vozidlo zodolněno provedením krytů z masivních ocelových plechů. Také nízký profil a zešikmení nástavby omezovalo případné zasažení střelbou.

V kabině zapuštěné pod rám vozu byla dvojsedačka pro řidiče a spolujezdce. Pravá část jejího krytu na straně řidiče byla pevná, levá polovina posuvná směrem ke středu vozidla tvořila vstup. V čelní stěně se nacházela dvě okna s neprůstřelnými skly tloušťky 25 mm, která se ještě dala překrýt pancéřovými deskami s průzory, našroubovanými na okna zvenčí. Kabina byla oddělena od motorového prostoru masivní příčkou, s odvětráváním a s topením teplým vzduchem, ohřívaným ve výměníku teplem od výfuku.

Trakci obstarávaly dva shodné agregáty, též zapuštěné pod úroveň hlavního rámu. Tvořil je naftový vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec Tatra 301 o výkonu nastaveném na 247 k při 1 800 ot/min, převodovka Mylius, reverzační a redukční převodovka a dvě nápravové převodovky. Agregát s vlastní palivovou nádrží byl uložen na zvláštním rámu, pomocí ocelových závěsek s pryžovými lůžky zavěšeném na konzolách připevněných k příčníkům a podélníkům hlavního rámu. Redukční převodovka zdvojnásobovala počet řadicích stupňů na osm a umožňovala při nízké rychlosti využívat maximální tažnou sílu až na hranici skluzu. Každé ze soustrojí pohánělo jeden podvozek, přičemž mohla být provozována podle potřeby buď obě současně, nebo jen jedno z nich. Přitom z obou řídicích stanovišť mohly být ovládány oba pohony. Spojky a regulátory vstřikovacího čerpadla se řídily samočinně stlačeným vzduchem, k rozjezdu vozidla tak nebylo třeba ovládat spojku ani plyn manuálně. Stroj tak mohly řídit i osoby s minimálním zaškolením.

Provoz Vozidlo bylo podle dostupných informací provozováno na základně železničního vojska v Sázavě u Žďáru, na původní trati z Havlíčkova Brodu do Brna. Zamýšlené označení M 450.001 bylo záhy změněno na T 450.001 (tedy „překlasifikováno“ z drezíny na lokotraktor). Roku 1964 bylo zapůjčeno a později odprodáno ČSD pro potřeby zkušební základny na Železničním zkušebním okruhu u Cerhenic (ŽZO), kde bylo využíváno do roku 1965 nejčastěji pro posun nebo při zkušebních jízdách s tažnými vozidly. Udržovacím depem byla určena Praha-Libeň. Zrušeno bylo v roce 1966 v ŽOS Šumperk a následně tam i rozloženo a sešrotováno. Odkazy

Reference

Související články Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek

Externí odkazy Obrazová dokumentace k T 450.001 na Prototypy.cz. Tratovestroje.net: M 450.0; T 450.0. Dostupné online.

Kategorie:Vojenská železniční doprava T 450.0 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1957 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1957 Kategorie:Motorové lokomotivy v Československu