Marija Trandafil (, rozená Popović/Поповић , 25. prosince 1816, Novi Sad, Habsburská monarchie – 14. října 1883, Novi Sad, Rakousko-Uhersko) byla srbská filantropka, působící na území tehdy zalitavského a dnes srbského města Nového Sadu. Podílela se na obnově města po bombardování v roce 1848 během revolučního roku. Zasazovala se také o vzdělání dětí, rozvoj zdravotnictví, penzijní systém apod.
Biografie
Marija Trandafil se narodila v roce 1816, nejspíše v domě na adrese Pašićeva 11. Její otec Ćira Popović byl úspěšný a majetný obchodník s kůžemi a za svůj život se dvakrát oženil. Jeho první ženou byla Tajčićová (o křestním jméně neexistují záznamy), s kterou měl právě dceru Mariji. Popovićova žena byla původem z Osijeka v dnešním Chorvatsku. Zemřel ve věku 27 let a tak dceru vychovávali jeho synovci (především Hadži Kira Nikolić, obchodník z Osijeka). Marija měla několik sourozenců, ti však zemřeli velmi mladí.
Marija získala vzdělání v německém jazyce. Neexistují přesné záznamy kde a co studovala; ví se ale, že četla německou literaturu. V 16 letech věku byla z rozhodnutí právě Nikoliće provdána za Jovana Trandafila. Ten byl původem z dnešního Sedmihradska a byl řeckého původu (jeho jméno znamená řecky růži). Jednalo se o domluvenou svatbu; samotná Marija nebyla dotázána aby se k sňatku vyjádřila. Svatba se konala v kostele sv. Petra a Pavla v Osijeku dne 31. ledna 1831. Společně měla Marija a Jovan dvě děti (Kosta, Sofija), ale žádné nepřežilo do dospělosti.
Rodinný podnik, který živil i Mariji, se zabýval prodejem látek. Velmi rychle se mu dařilo generovat slušný zisk. Vzhledem k tomu, že pár zůstal bez potomků, rozhodl se podporovat dobročinné účely.
Po roce 1848 Marija i Jovan přispěli na obnovu kostela sv. Mikuláše (). Rovněž se podíleli na obnově arménského kostela. Sama Marija dle vlastního vyjádření se cítila být chudou jen jediný den, a to v roce 1849, kdy byla nucena dát se na útěk z Petrovaradína a nemohla si opatřit stravu.
V letech 1851 a 1852 se rodina dostala do značných dluhů, neboť si Jovan Trandafil musel vzít značné půjčky. Charitativní práci se začala Marija věnovat až poté, co se podařilo nashromáždit určité prostředky, a to v roce 1860. Nechala financovat např. kříž z růžového mramoru před kostelem svatého Jiří. Ovdověla o dva roky později. Získat Jovanův majetek byl pro Mariji poměrně náročný úkol; právní spor se nějakou dobu vlekl. I když prostředky nakonec získala, byla vnímána a uznána za osobu nezpůsobilou ke správě tak velkého majetku.
Dne 9. září 1878 sepsala Marija svoji poslední vůli, v níž se rozhodla 470 akrů půdy věnovat fondu pro vzdělávání chudých. Každý rok udělovala nadaným nemajetným dětem nižší desítky stipendií; prostředky rovněž dávala i místním nemocnicím a obdobně ovdovělým. Dar 300 000 forintů na výstavbu sirotčince je považován za její nejvýznamnější dobročinný čin. Objekt byl vybudován až v roce 1912. Dnes budovu jako hlavní sídlo využívá Matice srbská; ta byla i původním provozovatelem sirotčince.
Marija zemřela na podzim roku 1883 po krátké ale závažné nemoci; pohřbena byla u kostela sv. Mikuláše. Svůj majetek v podobě četných nemovitostí a pozemků v hodnotě přibližně 700 000 forintůProfil M. Trandafil na stránkách novisad.travel odkázala Matici srbské a pravoslavné obci.
Po její smrti byla v domě, kde se narodila i zemřela, otevřena lékárna, která zde působila až do znárodnění v polovině 20. století.
Ocenění
Marija získala řád červeného kříže.
Odkaz
Prostředky Marije Trandafil byly spravovány i po její smrti a užívány pro dobročinné účely. Po první světové válce byly vyňaty z pozemkové reformy, nicméně po druhé světové válce byl celý fond znárodněn. Financována z něj byla po nějakou dobu i obnova kostela sv. Mikuláše a Uspenský chrám.
V roce 2001 bylo bývalé novosadské náměstí Žitni trg pojmenováno po Mariji Trandafil. V roce 2009 město Novi Sad rozhodlo po filantropce pojmenovat i novou základní školu v městské části Veternik. Ve vstupní hale sídla Matice srbské se nachází její busta. Na budově Veterinárního institutu v Sajlovu se nachází její pamětní deska. Institut totiž byl vybudován na pozemku, který původně spadal do Marijina vlastnictví.
Reference
Kategorie:Narození v roce 1816 Kategorie:Úmrtí v roce 1883 Kategorie:Srbové Kategorie:Ženy