Josef Švancara (2. dubna 1924 Bohuňov – 11. ledna 2020 Brno) byl český psycholog. Pracoval postupně v Sociodiagnostickém ústavu, dětské neurologické klinice, kde publikoval dodnes citovanou monografii o neurózách, Výzkumném ústavu pediatrickém, kde prováděl rozsáhlý výzkum dvojčat, a od roku 1968 působil s přestávkami jako vysokoškolský pedagog na Psychologickém ústavu FF MU v Brně. Výzkumně se věnoval otázkám vývojové psychologie, emocím a dějinám psychologie.

Život Josef Švancara se narodil 2. dubna 1924 v Bohuňově na Českomoravské vysočině, v oblasti se zvláštní duchovní a hudební atmosférou, což ovlivnilo i jeho velmi pozitivní vztah k hudbě a skutečnost, že byl i aktivním violoncellistou. Studoval na gymnáziu, potom přestoupil na obchodní akademii.Švancara, Josef. Životopis. Archiv československé psychologie, 1950. Dostupné z:

https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/1950_Zivotopis_3eb24c52c2.pdf

[cit. 25. 11. 2025]. Psychologii vystudoval v Brně na Masarykově univerzitě v době, kdy psychologický ústav vedl Mihajlo Rostohar. Právě Rostohar měl na Švancaru jako učitel největší vliv. Inspiroval ho k nezávislosti úsudku a uchopení psychologie v co největší šíři, aniž by to bylo na úkor hloubky zaměření. Podnětná atmosféra, experimentální tradice i výzkumná tematika v ústavu Švancarovi vyhovovaly. Filozofické zakotvení v kritickém realismu ho ochránilo před eklektickým pozitivismem. V roce 1948 složil rigorózní zkoušku z psychologie jako hlavního oboru a dále z pedagogiky. V roce 1950 obhájil disertační práci.

Po vystudování psychologie pracoval krátce na střední škole, roku 1952 poté přešel do Sociodiagnostického ústavu v Brně. Téměř deset let byl psychologem neurologické kliniky fakultní dětské nemocnice. Od počátku kariéry publikoval vesměs původní sdělení v Čs. psychologii, Čs. pediatrii, Čs. neurologii a psychiatrii, Čs. hygieně, dále v časopisech Vesmír, Věda a život aj.

Od roku 1964 působil ve Výzkumném ústavu pediatrickém, kde se zasloužil o vybudování experimentální laboratoře. V polovině šedesátých let odjel na studijní pobyt do Kanady. Po návratu se stal součástí nově založené Psychologické laboratoře ČSAV v Brně, kde mu byla svěřena psychologická část longitudinálního zkoumání brněnských dětí. Do Kanady pak odjel ještě dvakrát, v letech 1965 a 1974. V roce 1969 předložil habilitační práci s názvem: „Psychický vývoj jako homeostáza biologických a peristatických vlivů". Na jaře 1970 byl zvolen vedoucím katedry psychologie, která byla však po čtyřech měsících rektorem zrušena. V 70. letech vydal s kolektivem dílo „Diagnostika psychického vývoje“. Jeho úspěchy jakožto vysokoškolského učitele byly patrné na vysoké úrovni diplomových prací, které vznikaly pod jeho vedením. V roce 1986 byl předčasně penzionován. Po návratu svobody v 90. letech se na katedru vrátil a vydal další učební texty.

K jeho zásluhám pro budoucnost psychologie patří iniciování a spoluvytváření koncepce integrativní psychologie (interdisciplinární přístup umožňující studovat a objasňovat jednotícím způsobem základní problémy psychologie) jako výukového předmětu i badatelské orientace.

Jmenování docentem obdržel až v roce 1990. V roce 1992 byl jmenován profesorem dvou specializací, obecné psychologie a vývojové psychologie. Byl členem řady vědeckých odborných společností, např. ECHA (Společnost pro nadání a talent) nebo ISSBD. Od roku 1958 zastával různé funkce v Českomoravské psychologické společnosti, např. jako člen výboru, předseda sekce klinické psychologie, místopředseda ČMPS. Byl vědeckým tajemníkem Čs. Psychologické asociace. Několik let byl ve funkci předsedy sekce vývojové psychologie Československé psychologické společnosti při ČSAV.

V osobním životě stála po boku Josefa Švancary jeho manželka, Lea Švancarová (dříve Müllerová), dětská psycholožka. Společně vychovali pět dětí, čtyři syny a jednu dceru, z nichž žádné nepokračovalo v psychologické tradici svých rodičů. Volný čas Švancara vyplňoval hrou na violoncello v komorním souboru. Inicioval také výuku hudební psychologie na FF MU. Byl všestranně rozvinutou harmonickou osobností a iniciátorem nových myšlenek.

Zemřel v Brně 11. ledna 2020 krátce před dosažením 96 let věku.

Vědecký přínos Švancara se zaměřoval především na vývojovou, obecnou a kognitivní psychologii, ale ovlivnil také diagnostiku, pedagogiku i psychologii stáří. Působil jako docent a pak jako profesor na katedře psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Podílel se na rozvoji přístrojové diagnostiky a na vývoji nových psychodiagnostických metod, zejména metod pro diagnostiku mikrovibrací a rytmicity psychického dění. Dále se pak věnoval vývoji testů pro diagnostiku pozornosti, dotazníků a škál pro vývojově psychologické výzkumy prostřednictvím studia dvojčat. Do rozsáhlého výzkumu zapojil 300 dvojčat. Švancara se hlásil k Mihajlo Rostoharovi jako ke svému vzoru. Stejně jako Rostohar kladl důraz na celostní přístup k člověku. Orientoval se na experimentální výzkum percepce. Zpracoval řadu významných experimentálně klinických studií. Jako externí spolupracovník vedl 10 let longitudinální výzkum psychického vývoje brněnských dětí. Dětskou neurologickou kliniku obohatil ve spolupráci s Václavem Holubem publikací o neurózách v dětském věku. V psychologické veřejnosti je známý svými výzkumy dětské kresby, které publikoval společně s manželkou. Československou psychologii úspěšně reprezentoval na řadě mezinárodních konferencí a sympozií.

Výzkum dvojčat Josef Švancara ve svých studiích o dvojčatech poukazoval na zásadní metodologická omezení tradičního pojetí výzkumu a zdůrazňoval nutnost přesnějšího rozlišování vlivu dědičnosti, prostředí a pohlaví. Kritizoval přeceňování ukazatelů, jako je h² či kvocient konkordance, a upozorňoval, že psychické vlastnosti vznikají v aktivní interakci jedince s prostředím. Ve výzkumech zobrazovacích schopností ukázal, že standardizované kresebné testy neposkytují spolehlivé závěry o vztahu biologických a sociálních faktorů, naopak výrazná vnitropárová variabilita kresby lidské postavy u desetiletých monozygotních dvojčat svědčí o silném společenském vlivu. Zdůraznil také vývojový předstih dívek a nutnost oddělit jeho roli od genetických determinant. Perspektivně prosazoval experimentální přístup a moderní analytické metody, které umožní zkoumat dyadické vztahy dvojčat, vývojovou proměnlivost psychických funkcí i biologické determinanty učení.

Vybrané publikace Švancara, J. (1956). Dynamika pozornosti při zatížení zrakového analysátoru monotónní činností. Československá hygiena, 1 (3), 152–156. Švancara, J. (1957). Povaha psychických konfliktů v předškolním věku. In Sborník psychologických prací (pp. 269–285). Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Švancara, J. (1958). Faktor osobního kontaktu v individuální psychoterapii u dětí. Československá psychiatrie, 54 (4), 260–263. Švancara, J., & Švancarová, L. (1964). Znaky organicity v dětské kresbě. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity (Bil, pp. 47–54). Švancara, J., & Holub, V. (1966). Vývojová dynamika dětských neuróz. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 1(I), 52–61. Švancara, J. (1971). Diagnostika psychického vývoje . Praha: Aviceum. Švancara, J. (1973). Emoce, city a motivace . Praha: SPN. Švancara, J., & Švancarová, L. (1979/1980). Zvláštnosti zobrazovacích schopností u dvojčat. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity (I 14/15, pp. 105–113). Švancara, J. (1983). Psychologie stárnutí a stáří . Praha: SPN. Švancara, J. (1984). Psychologie emocí a motivace. Praha: SPN. Švancara, J. (1986). Kompendium vývojové psychologie . Praha: SPN. Švancara, J. (1994). Úvod do kognitivní psychologie . Brno: MU. Ocenění Zlatá medaile Masarykovy univerzity (1994). čestné členství ČMPS (1999) čestný titul emeritního profesora Masarykovy univerzity (2004). Stříbrná medaile Masarykovy univerzity (2014)

Reference

Externí odkazy Archiv československé psychologie Encyklopedie dějin Brna soupis publikací

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Absolventi Masarykovy univerzity Kategorie:Narození 2. dubna Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Úmrtí 11. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Vývojová psychologie Kategorie:Kognitivní psychologie Kategorie:Muži