Kerma leží na jih od třetího kataraktu na východním břehu Nilu, asi 45 km od moderního města Dongola na severu Súdánu. Lokalita je jedním z největších archeologických nalezišť ve starověké Núbii. Zahrnuje rozlehlé město, chrám a pohřebiště s četnými mohylami. Byla osídlená už během mezolitu kolem roku 8350 př. n. l., město bylo založeno kolem roku 3500 př. n. l. jako první v subsaharské Africe. Kerma byla hlavním městem pozdějšího Kermského království v době, kdy se Núbie osamostatnila od Egyptské říše, přibližně mezi lety 2500 až 1500 př. n. l. Dochovaly se zde pozůstatky starého města, které se vyznačuje unikátní budovou (chrámem) z hliněných cihel zachovanou do výšky 19 m, místně známou jako Západní deffufa. Kromě toho se zde nachází rozlehlý hřbitov s pohřební kaplí z hliněných cihel (Východní deffufa).
Lokalita je od roku 2022 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2008 bylo před Západní deffufou otevřeno muzeum, které vystavuje mnoho archeologických předmětů pocházejících z kultury Kerma a také sekci zaměřenou na křesťanské a islámské dějiny regionu.
Archeologický průzkum náhled|Pohled na pozůstatky Kermy z vrcholu Západní deffufy Oblast prozkoumal v letech 1913–1916 americký egyptolog G. A. Reisner, přičemž objevil hroby nejstarších núbijských vládců z poloviny 3. tisíciletí př. n. l., pozůstatky domů a zříceniny dvou monumentálních staveb (deffuf) z hliněných nepálených cihel. Reisner nevěřil, že místní obyvatelé byli schopni vybudovat tak velkolepé místo, a předpokládal, že se jim dostalo pomoci od Egypťanů. Zpočátku interpretoval Kermu jako satelitní město Egypta, což byla teorie, která byla vyvrácena pozdějšími studiemi. Ve své chronologii označil svébytnou kermskou kulturu jako skupinu C.
Od roku 1977 zde vedl vykopávky Charles Bonnet z pověření Ženevské univerzity. Bylo nalezeno starověké město na rozloze více než 30 hektarů, obytné i administrativní budovy, zbytky královských paláců, knížecí hrobka, chrám, napatská hrnčířská dílna, merojské pohřebiště, opevnění a neolitické obilné jámy a chýše kruhového půdorysu. Domy ze sušených cihel s pestře pomalovanými stěnami měly pravoúhlý půdorys. Měly několik místností a uprostřed malý dvůr. Kromě mnoha dalších unikátních nálezů Bonnet odkryl kovárnu s několika dílnami na bronzové výrobky, sochy faraonů z 25. egyptské dynastie z černé žuly a otisky pečetí s egyptskými texty. Nalezené egyptské předměty svědčí o obchodních stycích mezi Egyptem a Kermským královstvím. Projekt, financovaný univerzitou a Švýcarským národním fondem pro vědecký výzkum, pokračuje v dalších oblastech, zejména v poušti, východně od údolí Nilu (Dukki Gel, Busharia, El-Barga, Wadi el-Arab). Průzkumy vedou k identifikaci významných lokalit týkajících se prehistorie Horní Núbie.
V archeologii se název Kerma vztahuje ke pěti fázím vývoje této kultury:
Prehistorická (3500–2500 př. n. l.) na východní straně nekropole Kermy byla pod mohylami odhalena aglomerace, která odpovídá trvalému osídlení zemědělsko-pastevecké komunity. Skládá se z přibližně 40 chatrčí o průměru čtyři až sedm metrů, které obklopují skladovací prostor zahrnující téměř 500 obilných sýpek. Tři budovy jsou známé svým obdélníkovým tvarem. Raná (2500–2050 př. n. l.) Egypťany 4. dynastie nazývaná země Jam s centrem v Kermě Opevněné město bylo obklopeno hliněnou palisádou s baštami, uvnitř byly stavby ze dřeva, rákosí, hlíny a sušených cihel. Na jihozápad od města se ve vzdálenosti 1 km nacházel přístavní okrsek s hrází, která měla město chránit před vodami z Nilu. Byly zde stavby pro skladování zásob a jámy na obilí a také chrám ze sušených cihel, který později zanikl a na jeho místě vzniklo velké pohřebiště. Střední (2050–1750 př. n. l.) v egyptských písemných pramenech označováno jako království Kuš (mezi 2. a 4. kataraktem). Kerma byla jeho prvním hlavním městem. Město chránily 10 metrů vysoké hradby s baštami, které byly zpevněny pláštěm z pálených cihel a hluboký suchý příkop. Klasická (1750–1580 př. n. l.) vrcholné období (od 1. až k 5. kataraktu) Od roku 1700 př. n. l. bylo království Kuš nejmocnějším státem v údolí Nilu. Město Kerma bylo rozšířeno, vznikla monumentální náboženská architektura ze sušených cihel (deffufy). V chrámovém areálu na úpatí Západní Deffufy byly nalezeny důkazy o odlévání bronzu. Konečná (1580–1500 př. n. l.) Kerma byla zničena Egypťany, kteří po několika předchozích útocích mezi lety 1550 a 1530 př. n. l. město dobyli kolem roku 1530 př. n. l. za vlády Thutmose I. a asi kilometr na sever od Kermy později založili nové město Dukki Gel.
Popis náhled|Model města Kerma Západní deffufa, centrum náboženské moci, byla vystavěna na půdorysu 52 × 26 m a byla asi 19 m vysoká. Skládala se z několika pater, vnitřního schodiště vedoucího na střešní plošinu a řady podzemních komor. Ze schodiště odbočovala chodba do malé svatyně s kruhovým kamenným oltářem. Předpokládá se, že byla určena k náboženským účelům. Východní deffufa, která se nachází uvnitř hřbitova, je obklopena tisíci hroby a pravděpodobně sloužila jako pohřební kaple. V jedné z hrobek objevil velkou žulovou sochu zobrazující manželku významného egyptského úředníka Džefajhápího a nedaleko jeho poškozenou bustu.
Sídlem politické moci byl palác, který je 50 metrů jihovýchodně od Západní deffufy. Kruhový objekt o průměru asi 14 metrů král využíval pro audience nebo jako ceremoniální místnost.
Nekropole leží na okraji pouště, necelé 4 km na východ od města. Zahrnuje více než 30 000 hrobů. Hrobky postupně přecházejí od jednoduchých mohyl k pyramidovým komplexům inspirovaným Egyptem. V nejstarších dobách šlo o oválné jámy pod nízkými mohylami, jejichž základna byla po obvodu zpevněna hliněnou zdí, kolem které byl položen lem z kamenných kvádrů. Většina koster byla nalezena v mírně skrčené poloze na boku. V důsledku suchého pouštního klimatu byla těla přirozeně mumifikována. náhled|Keramická nádoba z období klasické Kermy V pozdějších obdobích střední a klasické Kermy se mohyly zvětšovaly, byly vybudovány ze sušených cihel a jejich vnitřní uspořádání bylo členěno chodbami vedoucími do řady místností. Uprostřed se nacházela pohřební komora, v níž na dřevěném lůžku bylo uloženo tělo zemřelého v natažené poloze. Na jižní straně hřbitova se nachází několik desítek mohyl o průměru 90 metrů. Předpokládá se, že se jedná o hroby posledních králů města. Kolem mohyl jsou roztroušeny menší hroby, jejich velikost zřejmě odráží společenské postavení pohřbených osob. Jedna hrobka, pravděpodobně krále ze středního období Kermy (2050–1750 př. n. l.), sestávala z hrobu o průměru 11,7 m a hloubce 2 m, pokrytého mohylou, která dosahovala šířky 25 m. Na jižní straně mohyly bylo do tvaru půlměsíce uspořádáno více než 4 000 kusů dobytčích lebek. Velké množství kosterních ostatků pod mohylami vládců vyvolalo domněnku o lidských obětech. Mezi hrobové předměty patří fajánsové korálky, keramika a figurky zvířat vyrobené ze slídy a slonoviny, které zdobily čela dřevěných pohřebních lůžek. Bíle omítnuté stěny místností zdobily barevné obrazy zvířat (žirafy, hroši, skot apod.) a scény z rybolovu.
Typickým znakem kermské kultury byla keramika červenohnědé barvy s černým horním okrajem na nádobách, zdobená geometrickými vzory nebo motivy rostlin, zvířat, lidí apod.. Zpočátku byla vyráběna ručně, ale později se začala vyrábět i na hrnčířském kruhu. Typické byly nízké misky, různé nádoby polokulovitého tvaru, džbány. Město produkovalo značné množství modré fajánse, glazovaného křemence a architektonických intarzií, často za použití technik vyvinutých nezávisle na egyptském vlivu.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Vznik nového núbijského království Historická Kerma
Kategorie:Núbie Kategorie:Stavby v Súdánu Kategorie:Nekropole Kategorie:Archeologické lokality v Súdánu Kategorie:Světové dědictví (Súdán)