náhled | Samčí květy náhled | Samičí květy náhled | Zrající šištice náhled | Borka staršího kmene
Olše japonská (Alnus japonica) je listnatý, opadavý, jednodomý strom pocházející, jak napovídá druhové jméno, z východní Asie. Je nenáročnou rostlinou, která bývá pěstovaná hlavně na vlhkých místech náchylných k půdní erozi, podél potoků a vnitrozemských bažin. Obvykle bývá vysoký 5 až 10 m, za příznivých podmínek dorůstá až do výše blížící se 20 m.
Rozšíření Původní rozšíření dřeviny je na ostrovech Japonska, včetně souostroví Rjúkjú a dále ve střední a jihovýchodní Číně (hlavně v Mandžusku), na Tchaj-wanu, na Korejském poloostrově a na východě Ruska v Přímořském kraji, na ostrově Sachalinu a také Kurilských ostrovech.
Do Evropa, konkrétně do Anglie, se druh dostal okolo roku 1880 a do Spojených států v roce 1886. V Evropě se poměrně běžně pěstuje ve větších zahradách, arboretech a botanických sbírkách. V Česku například roste v průhonickém zámeckém parku či ve vsetínském arboretu Semetin nebo v arboretu Kostelec nad Černými lesy.
Ekologie Olše japonská ve své domovině vyrůstá v bažinatých lesích s vysokou hladinou spodní vody, s anaerobními podmínkami, vysokým obsahem jílu a organické hmoty. Je průkopnický druh, který uspěje i v nutričně chudé půdě, neboť je schopen v symbióze s půdními bakteriemi, žijícími v uzlinách jeho kořenů, získávat vzdušný dusík. Část tohoto dusíku využívá rostlina přímo pro svůj růst, zbytek může posloužit jiné rostlině v blízkosti. Roste v nadmořské výšce až do 2400 m n. m., v subtropických lesích může být i neopadavým stromem.
Prosperuje na plném slunci i v lesním polostínu, k dobrému růstu může být tamní půda středně hlinitá až těžká jílovitá, a přitom mírně kyselá, neutrální až slabě zásaditá. Protože je tolerantní k nedostatku živin v půdě, bývá vysazována při zalesňování skládek důlního odpadu. Strom má kořenový systém sahající do hloubky i šířky, což ho činí vhodným druhem ke stabilizace půdy na svazích, kde hrozí sesuvy. Snáší silný vítr, ale ne přímořské prostředí, vysazuje se do alejí okolo cest a větrolamů.
Stromy jsou jednodomé, samčí i samičí květy se vyskytují na stejném jedinci, opylování zajišťuje vítr. Samčí květy jsou sestavené do dlouhých, visících, žlutohnědých jehněd vyrůstajících jednotlivě nebo ve svazečcích; začínají se tvořit již předešlého roku na podzim. Samičí květenství jsou vzpřímená, krátká, vejcovitá, rostou v úžlabí listů loňských nebo současných, jsou tvořená hroznem dvou až pěti elipsoidních, asi 2 cm dlouhých šištic s asi centimetrovými stopkami. Kvete v květnu a červnu, plody dozrávají v červenci a srpnu.
Popis Rychle rostoucí strom kuželovitého až pyramidálního tvaru s kůrou tmavošedou až šedohnědou a ve stáří rýhovanou. V horších životních podmínkách dorůstá do výše 5 až 10 m, v ideálním prostředí až do 20 m. Letorosty jsou lysé, hnědé a pupeny mají rýhované šupiny. Kmen stromu je obecně krátký, zejména u stromů pěstovaných na otevřeném prostranství, kde si zachovávají spodní větve.
Listy s obvejčitou čepelí vyrůstají střídavě, mívají řapík dlouhý asi 2 cm. Listová čepel může být dlouhá 4 až 14 cm a široká od 2,5 do 4 cm, na bázi je klínovitá, na vrcholu zašpičatělá a po obvodě drobně pilovitá, na líci lysá a rubu slabě chlupatá.
Samčí visící jehnědy jsou válcovité, květy jsou v nich uspořádané po trojicích v paždí listenu a čtyř listenců. Samotný květ je bez koruny, jeho kalich je čtyřlaločný a obsahuje čtyři tyčinky s prašníky. Samičí vzpřímená květenství jsou tvořená hroznem krátkých šištic, jejich později zdřevnatělé listence bývají okolo 4 mm velké, mají pět mělkých laloků, na bázi jsou klínovité a na konci okrouhlé. Květy vyrůstají po dvou z paždí listenů, jsou bez koruny a jen s nepatrným kalichem, jejich dvoupouzdrý semeník je spodní a čnělky s bliznami dvě.
Plody jsou vejčité nažky, dlouhé 20 až 30 mm a široké od 10 do 20 mm s drobným papírovitým křídlem. Nažky jsou rozptylovány větrem, každá obsahuje jedno drobné semeno, které má jen krátkodobu klíčivost.
Význam Olše japonská se nejčastěji účelově pěstuje jako stabilizační dřevina na vlhkých stanovištích, kde má za úkol působit proti erozi půdy. Vysazuje se podél silnic a bývá i součástí větrolamů, kde dobře odolává i silným větrům, je vhodná do městského prostředí, není však přiměřená na místa se slaným mořským prostředím. Pro svou schopnost fixovat vzdušný dusík může růst i na čerstvě rekultivovaných plochách s málo výživnou půdou, například po těžbě surovin nebo na skládkách průmyslového odpadu. Pěstuje se také na kávových plantážích jako stínící strom.
Dřevo stromu má světle hnědou barvu a jemnou texturu, je středně měkké, lehké a po vyschnutí má velkou smrštivost. Je snadno opracovatelné, strojově i ručně, často slouží k soustružení. Je vhodné pro výrobu nábytku, zařízení domácnosti nebo pro zhotovení rozličných transportních obalů a krabic. Pro svou měkkost je velice vhodné pro řezbářství, rytectví i sochařství.
Strom se využívá také jako zdroj dřeva pro nenáročnou stavební činnost, z kmene se řežou desky a trámy, mladí jedinci se používají na plotové sloupky. Slouží také jako zdroj palivového dříví, dělá se z něj kvalitní dřevěné uhlí. Kmen poraženého stromu je také vhodný pro pěstování jedlé houby shiitake Lentinula edodes.
Mezinárodním svazem ochrany přírody je populační trend olše japonské celosvětově hodnocen jako stabilní (LC).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Břízovité Kategorie:Listnaté stromy Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Málo dotčené taxony