náhled|Socha plk. Švece v Třebíči|283x283pixelů Plukovník Švec je divadelní hra o třech dějstvích z roku 1928; jejím autorem je Rudolf Medek. Literárně je řazena do žánru tzv. legionářské literatury.
V roce 1930 natočil režisér Svatopluk Innemann podle hry stejnojmenný film.
Děj Děj dramatu je inspirován skutečnou událostí, sebevraždou plukovníka Josefa Jiřího Švece. Hlavní postavou hry je legionářský důstojník Švec, který v posledním dějství spáchá demonstrativně sebevraždu, aby zastavil morální rozvrat své jednotky pod vlivem bolševických agitátorů.
Uvedení vlevo|náhled|176x176pixelů|Bedřich Karen jakoJ. J. Švec (Plukovník Švec, Národní divadlo Praha, 1928) Premiéra hry proběhla v Národním divadle v Praze 27. října 1928, v předvečer oslav desátého výročí vzniku Československa. Režie se ujal režisér Karel Dostal, scénu vytvořil Vlastislav Hofman; v titulní roli J. J. Švece se představil Bedřich Karen, dále hráli např. Václav Vydra nejst. či Saša Rašilov starší.
Hra zaznamenala úspěch. Nakladatelství Vilímek ji mezi roky 1928–1930 vydalo v sedmi vydáních. Inscenace Karla Dostala byla poprvé uvedena dne 27. října 1928 k výročí vzniku republiky a v repertoáru Národního divadla zůstala až do září 1934. Hrála se sto desetkrát. Kritik Miroslav Rutte v recenzi uvedl: Medek „napsal první moderní hru národní, jež dovedla vytvořiti mýtus z našeho boje o národní svobodu“. Objevovaly se ovšem i kritické hlasy, které hru označovaly za plnou patosu a demagogie.
V době svého uvedení vyvolalo drama četné polemiky; roku 1929 napsal Viktor Dyk hru Napravený plukovník Švec, která je přepracovaným třetím dějstvím Medkovy hry a ve které se Dyk Medka zastává. Švec v Dykově hře vystupuje jako karikatura názoru levicových legionářů a konflikt s jednotkou řeší zdánlivou akceptací levicového postoje a příslibem povýšením komunistického agitátora; ten posléze klamem přesvědčí mužstvo k podpoře Švece.
Postava Švece, zvláště v interpretaci Medka, který od roku 1925 vystupoval za pravicovou Nezávislou jednotu československých legionářů odtrženou od Hradem podporované socializující Československé obce legionářské, se koncem dvacátých let stala předmětem pravicové kritiky vůči politice Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše. Sám Masaryk v osobním dopise z roku 1929 v reakci na Medka napsal: „Není lhostejno, když sebevrah za tehdejších okolností se podává národu za vzor. Ve stejně zlých situacích na Sibiři a za hranicí bylo mnoho lidí, kteří obstáli a kterým nervy vydržely. Jistě je osud Švecův tragický, a můžeme ho mít rádi, neboť byl člověk milý, dobrý, čestný, ale nebyl vojenským rekem.“
Hra měla svou obnovenou premiéru 25. října 2018 na Nové scéně Národního divadla.Plukovník švec jako legenda, mýtus i kýč Dostupné onlineZa scénou: PLUKOVNÍK ŠVEC Dostupné online
Recenze obnovené premiéry Radmila Hrdinová, Právo / Novinky.cz 75 %
Odkazy
Reference HRDINOVÁ, Radmila. Plukovník Švec jako esej o paměti národa. Kultura. Právo. Borgis, 27. říjen 2018, roč. 28, čís. 5, s. 14. Dostupné online [cit. 2024-06-16]. .
Literatura Rudolf Medek: Plukovník Švec. Hrdinská hra, provedená po prvé 27. října. Světozor: světová kronika současná slovem i obrazem: časopis pro zábavu i poučení. Praha: J. Otto, 8. listopad 1928, roč. 29, čís. 5, s. 116. Dostupné online.
Externí odkazy
Kategorie:České divadelní hry Kategorie:Divadelní hry z roku 1928 Kategorie:Legionářská literatura