Hugo Široký (25. dubna 1933 Přerov – 19. července 1972 okres Jihlava) byl český psycholog a psychoterapeut, který se specializoval na léčbu lidí s duševními poruchami pomocí dramaterapie a arteterapie. Patřil k významným československým představitelům klinické psychologie, jeho stěžejním dílem byla kniha Meze a obzory psychoanalýzy.

Život Hugo Široký se narodil do obchodnické rodiny v Přerově; většinu svého života strávil na rodné Hané.

Podle svého otce „do školy chodil velmi rád... prázdniny pro něho byly dlouhé.“ Byl údajně skromný, sebekritický a otevřený. Jeho osobnost se vyznačovala širokým všeobecným přehledem sahajícím jak do oblasti kultury, tak jazyků. To se stalo klíčovým prvkem v jeho profesním životě. Získal četné zahraniční kontakty, prostřednictvím kterých se dostal ke zdrojům v oblasti psychoterapie, která v té době byla u svého zrodu.

Vychodil pětitřídní obecnou školu a absolvoval gymnázium v Lipníku.

V roce 1957 promoval na Filosofické fakultě v Brně v oboru psychologie-filosofie. V srpnu téhož roku nastoupil jako klinický psycholog do Psychiatrické léčebny v Opavě. Od července 1963 do září 1965 pracoval jako vedoucí psycholog v Psychiatrické léčebně ve Šternberku. Současně vykonával učitelskou praxi jako externí pedagog na těchto vysokých školách:

Pedagogickém institutu v Ostravě, Janáčkově akademii múzických umění v Brně, katedře psychologie Filosofické fakulty v Brně a na střední Zdravotnické škole v Opavě.

V letech 1965–1970 působil na katedře psychologie tehdejší filozofické fakulty (nynější Masarykova univerzita) v Brně jako odborný asistent; později mu byla znemožněna akademická dráha v důsledku procesu normalizace.

Zahynul v roce 1972 ve věku 39 let během jízdy na motorce při předjíždění nákladního automobilu. Řada lidí, kteří jej znali, to údajně prožívala v kontextu doby jako soumrak v prostoru svobodného ducha. K. Plocek k jeho smrti uvádí: Tíha doby nebyla jistě bez podílu na konstelaci tragického závěru jeho životního údělu. Byl však osobností, která nežila jen v dimenzi časnosti. Jeho otec mi sdělil: „...v ten den, když odjížděl na dovolenou, nám říkal: ‚Věřím, že život smrtí nekončí a až přijedu, tak vám to vyložím.‘ Žel vzal si to do hrobu...‘“

Hugo Široký byl jedním z nejvýraznějších klinických psychologů v Československu a jako jeden z prvních se zasloužil o skutečný výcvik v psychoterapii. Zajímala ho psychoanalýza, analytická psychologie – byl průkopníkem jungovské psychologie u nás – a psychologie osobnosti, věnoval se rovněž psychologii umění, zejména divadla a herce, psychodramatu a arteterapii. Největší počet jeho prací byl zaměřený na psychologii umění a Široký byl patrně prvním českým autorem textů z oblasti psychologie herce; nicméně východiskem a doménou byla oblast hlubinné psychologie.

Vědecký přínos Konkursní komise na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně označila v roce 1965 zaměření jeho vědecké práce na skupinovou terapii za originální. Snahou Širokého bylo začlenit skupinovou terapii do léčebných prostředků v psychiatrických nemocnicích. Práce se skupinovou dynamikou dodává této formě terapie interpersonální korekci. Začlenil zde prvky arteterapie a dramaterapie, zejména u psychoticky nemocných lidí. Podle stejné komise prosazoval jako vedoucí psycholog Psychiatrické léčebny ve Šternberku nové léčebné postupy.

Jakob L. Moreno, jeden z předních společenských vědců své doby, zakladatel psychodramatu a přední pionýr skupinové psychoterapie jej označil za svého apoštola.

Ve své stěžejní knize Meze a obzory psychoanalýzy, která čekala na vydání třicet čtyři let a která mohla být už v době svého napsání přelomem, ale i v roce vydání (2001) byla podle Ludvíka Běťáka objevná a inspirující, uvádí například metodu “progresivní dezorientace”, kdy psychoterapeut, navazuje na první část sokratovského dialogu, klienta konfrontuje na základě svého přehledu a dává mu tak větší myšlenkový prostor, což je protikladu s původní zdrženlivostí psychoanalýzy. Hugo Široký byl velmi činný také v publicistické oblasti. V jeho výčtu děl shledáváme recenze knih; jako příklad bychom mohli uvést Rozpaky nad psychoanalysou (1965) s odkazem k Freudovi, ale také byl činný v tvorbě esejí.

Dílo Široký, H. (1966). Prolegomena k psychologii a psychopatologii osobnosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Široký, H. (1990). ''Analytická psychologie C. G. Junga'’. Brno: Klub přátel díla C. G. Junga. Široký, H. (1971) “Meze a možnosti psychologie XX. století“. Praha: SPN. Široký, H. (2001) “Meze a obzory psychoanalýzy”. Praha: Triton.

Reference

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Pedagogové na Masarykově univerzitě Kategorie:Narození 25. dubna Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Úmrtí 19. července Kategorie:Úmrtí v roce 1972