Päma Cchetän (tibetsky: པད་མ་ཚེ་བརྟན།, Wylie: pad ma tshe brtan), čínsky známý jako Wan-ma Cchaj-tan (pinyin: Wàn mǎ cái dàn; zjednodušené znaky: 万玛才旦; tradiční znaky: 萬瑪才旦; prosinec 1969 – 8. května 2023) byl tibetský režisér, spisovatel a scenárista původem z oblasti Amdo (provincie Čching-chaj). Jako první absolvent Pekingské filmové akademie (北京电影学院) tibetské národnosti je považován za zakladatele tibetské kinematografie v Čínské lidové republice. Celkem natočil přes dvacet filmů v tibetštině, které poskytují realistický náhled na život v současném Tibetu oproti časté stereotypizaci a exotizaci regionu ve filmech čínské i západní provenience. Byl také významným představitelem moderní tibetské literatury. První povídky v tibetštině publikoval už v 90. letech 20. století, později psal a publikoval také čínsky.
Život Päma Cchetän se narodil v okrese Thikha (khri kha; čínsky Kuej-te, pinyin Guide 贵德) v Tibetské autonomní prefektuře Ccholho (mtsho lho) v provincii Čching-chaj, která je součástí tibetské oblasti Amdo. Po rozvodu rodičů byl spolu se svými dvěma sourozenci vychováván dědečkem. Po střední škole nastoupil na pedagogickou školu pro učitele tibetštiny v hlavním městě prefektury Čhabčha (chab cha; čínsky Kung-che-sien, pinyin Gonghe xian 共和县). Jednalo se o jednu ze vzdělávacích institucí, které v 80. letech založil tibetský učenec Sungrab Gjamccho (gsung grab rgya mtsho). Poté vyučoval čtyři roky tibetštinu na základní škole ve své rodné vesnici. V roce 1991 byl přijat k bakalářskému studiu tibetského jazyka a literatury na Severozápadní univerzitě menšinových národností (西北民族大学) v Lan-čou. Po dalších pěti letech práce ve státní správě v Thikha se vrátil na stejnou univerzitu, kde absolvoval magisterský obor čínsko-tibetské tlumočnictví a překladatelství. V roce 1994 se oženil a roku 1997 se mu narodil syn Džigme Thinlä (’jigs med ’phrin las), který je dnes také režisér.
Dílo Literární tvorba Päma Cchetän se v 90. letech stal jednou z výrazných postav moderní tibetské literatury. Literatura v moderním smyslu začala v Tibetu vznikat až v 80. letech 20. století v souvislosti se snahou o obnovu tibetské kultury po několika desetiletích její systematické destrukce pod vládou Komunistické strany Číny. Po konci tzv. „kulturní revoluce“ došlo v ČLR ke změně politiky vůči „etnickým menšinám“ a vznik moderní literatury v tibetštině byl jedním z přirozených důsledků mírného uvolnění v kulturní oblasti. Svoji první povídku „Člověk a pes“ (mi dang khyi) publikoval ještě za studií v časopise Tibetská literatura a umění (bod kyi rtsom rig sgyu rtsal; čínsky Si-cang wen-i, pinyin Xizang wenyi 西藏文艺) vydávaném oficiálním Svazem tibetských spisovatelů (Xizang zuojia xiehui 西藏作家协会) ve Lhase. V 90. letech byl považován za představitele tibetského magického realismu, jeho povídky lze však interpretovat spíše jako snahu o autentické zachycení tibetské zkušenosti, v mnoha ohledech ne nepodobné zkušenostem domorodých národů v kolonizovaných částech světa. Ve své tvorbě se inspiroval hlavně tibetským lidovým vypravěčstvím a jeho příběhy odrážejí specifický pohled na svět a hodnoty vycházející z tibetského náboženství i folkloru.
Mezi jeho nejznámější rané povídky patří „Sníh“ (gangs), „Travnatá pláň“ (rtswa thang), „Život ve městě“ (grong khyer gyi ’tsho ba) či „Ogjänovy zuby“ (o rgyan gyi so). Od roku 2009 vyšly celkem tři sbírky jeho povídek v tibetštině a několik čínských sbírek, které obsahují jak překlady z tibetštiny, tak původní tvorbu v čínštině. V Číně jeho povídky proslavily hlavně filmy, které podle nich později natočil, zejména Tharlo a Čhinpa (oba názvy jsou jména postav). Poslední sbírka nazvaná příznačně Nedokončený příběh (Gushi zhi jiang le yi ban 故事只讲了一半) vyšla rok před jeho smrtí.
V angličtině byl v roce 2018 vydán výbor povídek pod názvem Enticement: Stories from Tibet (Vábení: povídky z Tibetu), které z čínštiny přeložila Patricia Schiaffini a z tibetštiny Michael Monhart. Jednotlivé povídky vyšly také v překladech do francouzštiny, němčiny, španělštiny, japonštiny či korejštiny a jeden překlad vyšel i česky.
Filmová tvorba V roce 2000 získal Päma Cchetän dvouleté stipendium americké neziskové organizace Trace Foundation, aby mohl jako vůbec první Tibeťan studovat scenáristiku a režii na Pekingské filmové akademii. V roce 2004 pak byla založena společnost Himalaya Culture and Arts, která produkovala jeho první filmy. Vůbec první byl krátký absolventský snímek Travnatá pláň (2004) natočený podle jeho vlastní povídky. O rok později debutoval celovečerním filmem Tiché svaté kameny (lhing ’jags kyi ma ni rdo ’bum). Jednalo se opět o adaptaci povídky, a i přes zásahy cenzury byl příběh malého mnicha cestujícího domů na oslavy tibetského Nového roku uveden na 72. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, kde získal nominaci na Zlatého lva. Na tento úspěch navázal v roce 2009 uvedením filmu Hledání (’tshol), který formou roadmovie zachycuje cestu filmového štábu při hledání herců a hereček do filmu podle tradiční tibetské opery ačhe lhamo o princi Dime Kundänovi. Rané filmy se vyznačují specifickým stylem připomínajícím tvorbu čínské tzv. „šesté generace režisérů“, k nimž se řadí např. Ťia Čang-kche (Jia Zhangke 贾樟柯), Čang Jüan (Zhang Yuan 张元) nebo Lou Je (Lou Ye 娄烨). Zároveň jsou však silně inspirované tibetským vypravěčstvím a folklorem a ovlivněné buddhismem. Do prvních filmů Päma Cchetän obsazoval tibetské neherce a dialogy jsou v amdoském dialektu tibetštiny.
Za zlomové lze považovat filmy Starý pes (khyi rgan; 2011), Tharlo (thar lo; 2015) a Čhinpa (sbyin pa; 2018). Starý pes, který vznikal krátce po rozsáhlých tibetských protestech v roce 2008, představuje vůbec nejkritičtější obraz současného Tibetu. Inspirací pro něj byla tehdejší móda bohatých Číňanů, kteří si za astronomické částky pořizovali do svých městských bytů tibetské dogy. Starý pes, jehož v mezinárodní verzi filmu jeho starý majitel nakonec raději zastřelí, než aby jej prodal Číňanům nebo žil ve strachu, že psa ukradnou překupníci, je vysoce symbolickou postavou, a není divu, že čínští cenzoři požadovali v domácí verzi méně jednoznačný závěr. Film Tharlo, do něhož režisér obsadil populární zpěvačku Jangčhug Ccho (gyang phyug mtsho) a komika Žide Ňimu (zhi bde nyi ma), vznikl na základě stejnojmenné povídky z roku 2013, a jeho nejvýraznějším rysem je černobílá stylizace. I zde je tématem střet starého světa tibetských pastevců s nucenou čínskou modernizací, vyprávění je však mnohem jemnější a – nepochybně pod vlivem cenzury – se omezuje na čistě osobní příběh prostého člověka, jemuž chybí nadání i schopnosti nutné k přežití v moderním světě.
Film Čhinpa byl natočen na motivy dvou různých povídek, čínsky psané povídky „Zabiják“ (Shashou 杀手) od Cchering Norbua a Pämovy tibetské povídky „Přejetá ovce“ (lug gcig bsad pa). Vznikl po nepříjemném incidentu z roku 2016, kdy byl Päma Cchetän, v té době mezinárodně uznávaný režisér, jehož původně primárně zahraniční sláva se promítla i na domácí scéně, zatčen na letišti v Si-ningu (Xining 西宁). Byl obviněn z „narušování veřejného pořádku“ kvůli zapomenutému zavazadlu a přes noc podroben výslechu s fyzickými útoky, po němž musel být krátce hospitalizován. Tento incident se neblaze podepsal nejen na jeho zdraví, ale také pověsti, a přestože se později domáhal soudní cestou omluvy ze strany policie, nikdy k tomu nedošlo. Jeho očekávaný další film Čhinpa tak, ať už vlivem přímého či nepřímého tlaku autorit, vyšel „očištěn“ od jakýchkoli kontroverzních témat a obsahoval „magické elementy“ typické pro stereotypní zobrazování Tibetu v čínském kulturním prostoru. Prolínají se zde tři roviny odlišené barevnou stylizací scén představujících realitu, černobílé vzpomínky a jemnějšími barvami zachycený sen hlavní postavy, řidiče nákladního auta jménem Čhinpa. Filmu se i přes zjevné vyhýbání se problematickým tématům současného Tibetu daří zachytit bytostně tibetské téma, pokání za zabití, které je v buddhismu těžkým hříchem. Řidič Čhinpa na cestě za pokáním kvůli nešťastně sražené ovci vezme stopaře, který je naopak na cestě rodové msty – chystá se zabít vraha svého otce. V rovině snu tyto dvě postavy splynou v jednu a Čhinpa se místo pokání stane skutečným vrahem. Snímek měl premiéru na 75. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a byl oceněn za nejlepší scénář.
Posledním filmem uvedeným za Pämova života je Balónek (dbugs lgang) z roku 2019, další adaptace jeho vlastní povídky. Hlavní dějová linka se točí kolem politiky plánované porodnosti a tibetské rodiny se třemi syny, která se snaží v souladu se státní politikou zabránit dalšímu početí. Také tento film byl silně poznamenán cenzurou. Původní scénář vznikl už v roce 2012 a hlavní postavou v něm byla mladá buddhistická mniška. Její role však byla nakonec ve filmu oslabena a příběh se namísto ní zaměřil na rodinu její sestry se třemi dětmi.
Kromě autorských, nezávisle financovaných filmů Päma Cchetän natočil také několik filmů podpořených místními orgány čínské správy tibetských oblastí. Nejznámější z nich je Posvátný šíp (mda’ lha; čínsky Wu-caj šen-ťian, piynin Wucai shenjian 五彩神箭; 2014) o tradiční lukostřelecké soutěži, který poskytuje zcela neproblematický obraz tibetského venkova a jeho tradic bez vlivu buddhismu či negativního zobrazení státem sponzorované modernizace.
Jeho autorské filmy byly pravidelně uváděny na mezinárodních filmových festivalech a získaly řadu ocenění a nominací. Do čínských kin byly uvedeny jen ty natočené po roce 2014. V České republice se většina z jeho filmové tvorby promítala v rámci festivalu tibetských filmů FLIM.
Filmogragie +RokNázev anglickyNázev tibetskyNázev čínsky2002The Silent Holy Stonesལྷང་འཇགས་ཀྱི་མ་ཎི་རྡོ་འབུམ།静静的嘛呢石2004The Grasslandརྩྭ་ཐང་།草原2004The Weatherman's Legacy最后的防雹师2005The Last Hail Suppresso末代防雹师2007Soul Searching (or The Search)འཚོལ།寻找智美更登2007嘎陀大法会2007桑耶寺2009Flares Wafting in 1983喇叭裤飘荡在19832011Old Dogཁྱི་རྒན།老狗2014The Sacred Arrowགཡང་མདའ།五彩神箭2015Tharloཐར་ལོ།塔洛2017My Little Lamaངའི་བཙུན་ཆུང་།།我的小喇嘛2018Jinpaལག་དམར།撞死了一只羊2019Balloonདབུགས་ལྒང་།气球2020Cordyceps冬虫夏草2020Singer (jako scenárista)གླུ་པ།2022Eternal Day永恒的一天2022Strangers2023Seventeen Mile十七英里2023Snow Leopardགངས་གཟིག雪豹2024Have a nice trip འགྲུལ་ལམ་བདེ་མོ།祝你旅途愉快
Ocenění