Jan Bína (17. června 1897 Novosedly nad Nežárkou – 24. října 1944 věznice Mírov) byl legionář, meteorolog – radiotelegrafista, za druhé světové války člen vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa, zatčen 15. prosince 1939, odsouzen k 15 létům těžkého žaláře, zemřel ve věznici Mírov aniž se dočkal konce druhé světové války.
Život Mládí a první světová válka Jan Bína se narodil 17. června 1897 v Novosedlech nad Nežárkou v domě číslo popisné 94 do rodiny rolníka Víta (Wincenta) Bíny a jeho ženy Anny rozené Kolářové. Jan absolvoval obecnou a měšťanskou školu a také jeden ročník obchodní školy. Ještě před vypuknutím první světové války (v roce 1912, ve svých patnácti letech) odešel ke svým příbuzným do Spojených států amerických (do hlavního města státu Minnesota) do Saint Paul. (Minnesota byla oblíbeným místem jihočeských přistěhovalců, kterých zde v roce 1910 žilo kolem 33 tisíc.) V Americe Bína studoval další tři roky na vyšší střední škole. (Jednalo se o čtyřletou vzdělávací instituci tzv. college)
Po vypuknutí první světové války čeští krajané v Americe založili již v září 1914 České národní sdružení. Cílem tohoto sdružení bylo organizování „pomoci krajanům ve staré vlasti“ (Evropě). V roce 1917 Milan Rastislav Štefánik dohodl s americkou vládou, že vydá „Provolání o národní mobilizaci“ na jehož základě se uskutečnila velká náborová kampaň mladých bojeschopných osob do řad příslušníků československých legií ve Francii. (Do Francie se z Ameriky následně 22 lodními transporty dopravilo více než 2 500 dobrovolníků.) Janu Bínovi bylo dvacet let, když se dne 11. září 1917 (nebo 21. listopadu 1917) dostavil k dobrovolnému odvodu. Následoval přesun (5. ledna 1918) do Ústřední vojenské kanceláře v New Yorku a dále pokračoval do vojenského kempu Stanford ve státě Connecticut. Tady absolvoval Jan Bína základní vojenský výcvik. Z USA odplul (směr Evropa) dne 16. ledna 1918 na lodi Espagna. Do výcvikového tábora v Darney dorazil 25. ledna 1918 a byl zde zařazen v hodnosti vojína (k 21. nebo 22. pěšímu střeleckému pluku). V táboře rovněž absolvoval radiotelegrafní kurz. Po slavnostní vojenské přísaze v Darney dne 30. června 1918 obdržel pluk svoji bojovou zástavu (prapor) a v červenci 1918 byla jednotka odvelena na frontu. V řadách československých legií ve Francii vykonával Jan Bína funkci radiotelegrafisty. S jednotkou prošel náročným bojovým nasazením v Alsasku, Champagni a Ardenách. (Byl vyznamenán československou revoluční medailí.)
Mezi světovými válkami Do Československa se po skončení první světové války vrátil s desátnickou hodností dne 9. ledna 1919. Ještě v březnu 1919 jej přidělili k vojenské radiostanici dislokované u pražské petřínské rozhledny. V pololetí roku 1920 požádal Jan Bína o zařazení do řad vojáků z povolání v prvorepublikové československé armádě. Ze služby (u 22. pěšího pluku) v řadách československých legionářů byl formálně uvolněn 17. listopadu 1920 v hodnosti vojína. Po dobu dvou následujících let pracoval Jan Bína jako radiotelegrafista meteorologické stanice Praha – Karlov a službyvedoucí telegrafní roty 12 a 17 v Trnavě a Košicích. V září 1921 si podal Jan Bína žádost o propuštění z činné vojenské služby, v květnu 1921 bylo jeho přeložení do zálohy pozdrženo a k definitivnímu propuštění Jana Bíny (v hodnosti rotmistra) došlo až ke konci roku 1922. S tím, jak se přibližoval termín Bínova odchodu z činné služby horšilo se i jeho vojenské kázeňské a velitelské hodnocení. Jediné, co ovšem všichni velitelé nakonec po celou jeho dobu působení v armádě (1920 až 1922) byli nuceni konstatovat byl fakt, že co se týče vojenské odbornosti byl Bína výborný radiotelegrafista.
Jan Bína nastoupil na jaře 1923 do Československého státního ústavu meteorologického na pražském Karlově. Zde pracoval jako vedoucí radiotelegrafista až do německé okupaci zbytku Čech, Moravy a Slezska (a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava po 15. březnu 1939). V mezičase získal v roce 1927 domovskou příslušnost v Praze–Liboci (Kladenská ulice 466). Ve 30. letech 20. století se Jan Bína oženil a rodina se rozrostla o dceru a syna.
Protektorát Krátce po 15. březnu 1939 se v rámci domácího protiněmeckého odboje začala formovat jeho ilegální vojenská složka nazývaná Obrana národa (ON). V dejvické budově v kanceláři majora hlavního štábu Jaroslava Hájíčka se 18. března 1939 uskutečnila konspirativní schůzka členů budoucí Spojovací skupiny ON a zároveň se zde dohodli úkoly této skupiny: vybudování a udržování vnitřní spojovací sítě pro domácí odboj a zajišťování spojení domácího odboje se zpravodajskými centry mimo protektorát (včetně spojení s exilovým vedením). Podplukovník hlavního štábu Štěpán Adler byl určen odpovědným za řízení zbudování radiové sítě na domácím území Protektorátu Čechy a Morava. Major hlavního štábu Jaroslav Hájíček byl zodpovědný za spojení se zahraničím. A byl to právě Jaroslav Hájíček, kdo byl pověřen vypracováním organizačního schématu Spojovací skupiny zpravodajské sekce Obrany národa a kdo měl stanovit i komplexní požadavky na její činnost. Další členové přítomni na schůzce (štábní kapitán Karel Divina a rotmistr František Franěk) měli zaštiťovat personální a logistickou základnu celé spojovací skupiny ON. Spojení uvnitř protektorátu mělo zajišťovat výměnu zpravodajsky cenných informací mezi klíčovými lokalitami (Praha, Plzeň, České Budějovice, Brno, Moravská Ostrava, Mladá Boleslav) zatímco spojení mimo protektorát mělo pokrývat komunikační směry: Praha–Varšava, Praha–Paříž a Praha–Londýn.
Pro spolupráci s odbojem získal v dubnu 1939 Jana Bínu nejspíše František Franěk. Spolu s majorem RNDr. Josefem Jedličkou a dalšími zaměstnanci Státního meteorologického ústavu (RNDr. Vladimír Miklenda, Karel Kohout) pracoval Jan Bína ve spojovací skupině ON podplukovníka Štěpána Adlera.
Jako prvotní úkol řešil Jan Bína oživení systému radiového spojení. Spojení ON na území protektorátu bylo hotovo ke konci dubna 1939, bylo prakticky otestováno a jen sporadicky navazováno za účelem kontroly funkčnosti. Od října 1939 pracoval Bína jako operátor radiové stanice zabezpečující (pro ústřední velitelství Obrany národa) radiotelegrafní spojení s Paříží, Londýnem a také s krajskými velitelstvími ON. Ilegální radiotelegrafní komplet (vysílačku a přijímač) ukrýval Bína na různých lokalitách v Praze a také na některých tehdejších pracovištích, kde fungovaly profesionální meteorologické stanice. Jan Bína se také (v této době) pokoušel o odposlouchávání německých telefonních linek na trasách: Berlín–Vídeň a Praha–Brno.
Radiová síť v lokalitách protektorátu jakož i spojení Prahy se zahraničními destinacemi, to vše fungovalo až do začátku prosince 1939. Zlom nastal v okamžiku, kdy se gestapu v Brně podařil průnik do brněnské organizace ON. (Nejprve byl zatčen 3. prosince 1939 v Brně major Ing. Petr Kaman – velitel spojovací služby Zemského velitelství ON Morava.) V rámci preventivní prohlídky biografu, kde se mělo konat shromáždění členů gestapa, se německým bezpečnostním složkám podařilo nalézt ilegální vysílačku, kterou v prohledávaných prostorách ukrýval majitel kina a člen ON major Vladimír Kadeřávek, kterého se gestapu podařilo zatknout 13. prosince v Praze.
Zatčení, výslechy, věěznění Němečtí vyšetřovatelé se záhy propracovali od osob zajištěných v Brně až do Prahy k vedoucímu vnitřního spojení podplukovníku hlavního štábu Štěpánu Adlerovi. Ten byl zatčen v Praze dne 7. prosince 1939. K výslechům jej převáželi do Brna. Štábní kapitán Karel Divina byl zatčen 13. prosince 1939, Jan Bína byl německými bezpečnostními složkami zajištěn 15. prosince 1939 a rotmistr František Franěk pak 16. prosince 1939.
Němci pokračovali v zatýkání dalších spolupracovníků Spojovací skupiny ON. Zatčeni byli: PhDr. František Raus, Ing. Miroslav Schäferling, Ing. Zdeněk Svoboda, Jindřich Rohn a Václav Jírů.
Odbojáři zatčení v souvislosti s rozkrytím Spojovací skupiny ON byli podrobeni zostřeným výslechům a uvrženi do vyšetřovacích vazeb (Pankrácká věznice v Praze, věznice gestapa na pražském Karlově náměstí a policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín). Jan Bína (a jeho spolupracovníci) byli vlakem transportování dne 20. července 1940 do soudní věznice Alt Moabit v Berlíně.
Souzení a tresty náhled|vpravo|Otto Georg Thierack Za předsednictví JUDr. Otto Georga Thieracka zasedal 1. senát soudního dvora Lidového soudu (Volksgericht) v Berlíně ve dnech 2. až 3. října 1941. Členové skupiny kolem Štěpána Adlera byli obžalovaní „z přípravy násilím, nebo hrozbou násilím velezrádného odtržení od Říše území náležejícího Říši, jmenovitě Protektorátu Čechy a Morava, Sudetské župy a dalších územních částí; obžalovaný RNDr. Vladimír Miklenda navíc nevyhověl nařízení o držení zbraní na území Protektorátu Čechy a Morava“. Soudní líčení bylo ukončeno udělením následujících trestů: Podplukovník hlavního štábu Štěpán Adler – trest smrti; RNDr. Vladimír Miklenda – trest smrti; Major Vladimír Kadeřávek – trest smrti; Jindřich Rohn – doživotní vězení; Ing. Zdeněk Svoboda – doživotní věznění; Jan Bína – 15 let věznění; František Franěk – 15 let věznění; PhDr. František Raus – 10 let věznění; Štábní kapitán Karel Divina – 10 let věznění; Václav Jírů – 5 let věznění ; Ing. Miroslav Schäferling – osvobozen (ale i přesto byl až do konce druhé světové války vězněn).
Závěr Trojice mužů odsouzených k trestu smrti (podplukovník hlavního štábu Štěpán Adler, RNDr. Vladimír Miklenda a major Vladimír Kadeřávek) byli odeslání do berlínské věznice Plötzensee, kde byli dne 7. srpna 1942 popraveni stětím gilotinou ve zdejší sekyrárně. Ostatní odsouzení byli deportováni zpět do soudní věznice Alt Moabit v Berlíně. Jana Bínu převezli následně do věznice Mírov, kde byl uvržen do těžkého žaláře v jehož důsledku po několika letech dne 24. října 1944 zemřel aniž se dočkal konce druhé světové války.
Připomínka Jana Bínu připomíná pamětní deska slavnostně odhalená v červnu 2017 ve středu obce naproti kapličce v Novosedlech nad Nežárkou. Deska je umístěna na pomníku věnovaném obětem první světové války. Na pamětní desce je nápis: „Příslušník 21. střeleckého pluku Československé legie ve Francii, / člen spojovací skupiny odbojové organizace Obrana národa. // rtm. Jan Bína // Narozen 17. června 1897 v Novosedlech nad Nežárkou. / Zahynul 24. října 1944 ve věznici Mírov. // VĚRNOST ZA VĚRNOST!“
Odkazy Poznámky
Reference „Záznamy způsobilosti“ a „Doplňky pro opis záznamu způsobilosti“ rotmistra Jana Bíny z let 1920–1922. Vojenský historický ústav (VHA), spis Jan Bína 715753.
Literatura Legionářský poslužný list, karta legionáře, Kvalifikační listina – Jan Bína. Vojenský ústřední archiv (VÚA), Praha 6 – Ruzyně. Miroslav Flajšman, Josef Štekl: Hydrometeorologická služba Armády České republiky v období 1918-2009. České republiky (MO ČR), Praha 2009. František Vondrášek, František Hanzlík: Krajané v USA a Vznik ČSR v dokumentech a fotografiích. Ministerstvo obrany České republiky (MO ČR), Praha 2009.
Karel Ludvík, Marcela Ludvíková: František Franěk, radista vysílačky vojenské odbojové organizace Obrana národa. IN: Vlastivědný sborník Mladoboleslavska / Boleslavica ’13; Mladá Boleslav : Muzeum Mladoboleslavska : Státní okresní archiv Mladá Boleslav, ročník VI, 2013; 312 stran (fotografie a obrazové přílohy); ;
Související články Štěpán Adler Josef Jedlička Novosedly nad Nežárkou
Externí odkazy
Kategorie:Narození 17. června Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Narození v okrese Jindřichův Hradec Kategorie:Českoslovenští legionáři ve Francii Kategorie:Telegrafisté Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Čeští vězni Kategorie:Oběti nacistického Německa Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí v Mírově Kategorie:Muži