Jiří Stýskal (30. srpna 1934, Olomouc – 6. února 2014, Olomouc) byl český literární historik, teatrolog a vysokoškolský pedagog působící převážně na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Život a působení Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1952 absolvoval v roce 1957 studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v oborech čeština – dějepis. V letech 1957–1960 působil jako učitel na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Od roku 1960 pracoval v Univerzitní knihovně v Olomouci. V roce 1961 přešel na filozofickou fakultu, kde působil jako odborný asistent na katedře českého jazyka a literatury a v roce 1969 zde obdržel doktorát v oboru Teorie a dějiny české literatury. Po otevření nového programu uměnovědných studií se specializoval zejména na divadlo a podílel se na vzniku divadelněvědného oboru. Za svoji kandidátskou disertaci Bedřich Václavek a divadlo (1971) získal prémii Českého literárního fondu. Po nástupu normalizace a po personálních čistkách na univerzitě mohl sice setrvat na fakultě, ale v podstatě bez možnosti přednášet a publikovat.
S kolegy literárním historikem Jiřím Skaličkou a odborníkem na středověkou literaturu Eduardem Petrů jej v 60. letech spojoval zájem o mezioborové vztahy mezi literaturou, divadlem, filmem a později také rozhlasem, kterým se zabývala začínající pedagožka Alena Štěrbová. V roce 1966 se Stýskal, Petrů a Štěrbová výrazně podíleli na založení a organizaci filmového festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc, který inicioval tehdejší dramaturg Krátkého filmu Praha, režisér dokumentárních filmů a scenárista Petr Kudela.
Po Sametové revoluci a obnovení demokratických poměrů se Stýskal v roce 1990 stal kandidátem věd o umění a o rok později se habilitoval jako docent dějin divadla a literatury. V roce 1990 se rovněž zasloužil o ustavení nové Katedry věd o umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a jako její vedoucí se v roce 1992 postaral o její rozdělení na tři uměnovědná pracoviště: katedru uměnovědy, katedru muzikologie a katedru teorie a dějin dramatických umění (dnes katedra divadelních a filmových studií), kterou vedl v letech 1992–1994. Pro tuto myšlenku získal řadu svých bývalých žáků, mezi nimiž byli Jiří Štefanides, Pavel Taussig, Jan Roubal, Jan Dvořák a Tatjana Lazorčáková. Podařilo se jím získat nově zrekonstruovaný objekt jezuitského konviktu, kde vzniklo reprezentativní Umělecké centrum Univerzity Palackého, ale i dokumentační centrum dramatických umění s knihovnou, videotékou a archivem.
Odborně se zabýval dějinami evropského a českého divadla 20. století a profiloval se jako znalec meziválečné avantgardy, věnoval se také divadlu na Moravě a ve Slezsku a zvláště pak v Olomouci. Publikoval více než 50 studií věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Zásadní část svého bádání věnoval životu a dílu divadelního režiséra Oldřicha Stibora, o toto téma se opírala i jeho habilitace z roku 1991. Do okruhu Stýskalova zájmu však patřila i literatura, dějiny umění, film a jejich mezioborové vztahy.
Roku 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého.
V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti dramatického umění.
Dílo
Odkazy
Reference
Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští teatrologové Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Muži