Bali je indonéský ostrov. Je nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Jávou na západě a Lombokem na východě. Bali tvoří spolu s několika malými ostrovy (zejména ostrovy Nusa Penida, Nusa Lembongan a Nusa Ceningan) jednu ze 34 indonéských provincií, hlavním a největším městem je půlmilionový Denpasar na jihu ostrova. Je zároveň nejlidnatějším městem na Malých Sundách a druhým největším po Makasaru ve východní Indonésii. Ostrov je také největší turistickou destinací v Indonésii, známou uměním tance (tradičního i moderního), hudby, sochařstvím, malbami, výrobky z kůže a kovotepectvím. Turismus v oblasti od 80. let značně rostl. Podnikání související s cestovním ruchem tvoří 80 % ekonomiky ostrova.
Na Bali žije většina příslušníků indonéské hinduistické menšiny. Protože v případě Bali jde o směs hinduismu a místní tradiční víry, označuje se jako balijský hinduismus a hlásí se k němu 86,9 % obyvatel. Indonéský mezinárodní filmový festival se na Bali koná každoročně. Mezi další mezinárodní akce na Bali patří Miss World 2013 a výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky v roce 2018. V březnu 2017 i v lednu 2021 označil TripAdvisor Bali v ocenění Traveller's Choice za nejlepší světovou destinaci.
Bali je součástí Korálového trojúhelníku, oblasti s velkou rozmanitostí mořských živočichů, zvlášť ryb a želv. Jen v této oblasti lze nalézt více než 500 druhů korálů budujících útesy. Pro srovnání, je to sedmkrát více než v celém Karibiku. Z Bali pochází zavlažovací systém Subak, který je na seznamu světového dědictví UNESCO. Je také domovem sjednocené konfederace království složené z deseti tradičních balijských královských rodů, kde každý rod vládne konkrétní geografické oblasti. Konfederace je nástupcem Balijského království. Královské rody nejsou uznány indonéskou vládou, pocházejí však z doby před nizozemskou kolonizací.
Východně od Bali prochází Wallaceova linie, což je biogeografická hranice mezi oblastmi rozšíření asijských a australských druhů.
Historie
Starověk Na ostrov Bali dorazili první obyvatelé už kolem roku 2000 př. n. l. Byli to Australoasiaté, kteří přicházeli z Tchaj-wanu. Kulturně a jazykově jsou Balijci úzce spřízněni s obyvateli indonéského souostroví, Malajsie, Filipín a Oceánie. Nálezy datované do této doby ukazují kamenné nástroje, lodě i kostry skrčených těl. V této době se také objevují první psané texty. Tak vznikla vyspělá civilizace se zaměřením na pěstování rýže. Zdejší unikátní vodohospodářský systém zavlažování terasovitých rýžových polí – Subak – společně s několika chrámy byl v roce 2012 zapsán do světového kulturního dědictví UNESCO.
V průběhu 4.–8. století našeho letopočtu se začala šířit náboženství – hinduismus a buddhismus. Dnes je Bali jediný ostrov v Indonésii, kde má hinduismus většinu, a dnes se označuje jako balijský hinduismus.
Vliv Jávské dynastie (11. století – 16. století) Od dvanáctého století začíná mít sílící vliv na Bali sousední ostrov Jáva. Ve čtrnáctém století si Bali podmanil jávský vládce Mandžapahit, což způsobilo výrazné společenské i kulturní změny, mimo jiné zavedení kastovního systému. Ne všichni obyvatelé Bali se chtěli přizpůsobit těmto změnám, proto se celé skupiny odebraly do odlehlých pralesů a hor, kde založily nové vesnice, aby se bránily změnám. Dodnes žijí zcela odlišným způsobem, zachovávajícím tradiční zákony, na rozdíl od pobřežních oblastí.
Po pádu Madžapahita se pak Bali rozdělilo na skupinu nezávislých hinduistických království, což vedlo k vytvoření balijské národní identity a významnému rozvoji kultury, umění a hospodářství. Země rozdělená do několika království pak zůstala 386 let nezávislá, a to až do roku 1906, kdy ostrov ovládli Nizozemci.
První kontakt s Portugalci Předpokládá se, že k prvnímu známému kontaktu Evropanů s Bali došlo v roce 1512, kdy portugalská výprava vedená Antoniem Abreuem a Franciscem Serrãoem spatřila jeho severní pobřeží. Jednalo se o první výpravu z řady dvakrát ročně se opakujících výprav na Moluky, které se v průběhu 16. století obvykle pohybovaly podél pobřeží Sundských ostrovů. Bali se objevilo na mapě Francisca Rodriguese, který byl v roce 1512 na jedné z výprav. V roce 1585 ztroskotala u poloostrova Bukit loď, na níž zůstalo několik Portugalců ve službách Dewy Agunga.
Nizozemská východní Indie V roce 1597 dorazil na Bali nizozemský objevitel Cornelis de Houtman a v roce 1602 byla založena Nizozemská východoindická společnost. V druhé polovině 19. století nizozemská vláda rozšířila svou kontrolu nad celým indonéským souostrovím. Nizozemská politická a ekonomická kontrola nad Bali začala ve 40. letech 19. století na severním pobřeží ostrova, kdy Nizozemci proti sobě postavili různá balijská království, která soupeřila proti sobě. Na konci 90. let 19. století Nizozemci využili bojů mezi balijskými královstvími na jihu ostrova k posílení své kontroly.
V červnu 1860 se slavný britský přírodovědec Alfred Russel Wallace vydal ze Singapuru na Bali a přistál v Bulelengu na severním pobřeží ostrova. Wallaceova cesta na Bali mu pomohla přijít s teorií Wallaceovy linie. Wallaceova linie je biogeografická hranice mezi druhy, která prochází úžinou mezi Bali a Lombokem. Ve svých cestopisných pamětech Malajské souostroví Wallace popsal své zážitky z Bali, v nichž je výrazná zmínka o jedinečných balijských zavlažovacích metodách Subak. alt=Puputan|vlevo|náhled|Puputan V roce 1906 podnikli Nizozemci rozsáhlé námořní a pozemní útoky v oblasti Sanuru, kde se jim postavily tisíce členů královské rodiny a jejich stoupenců, kteří raději než aby se vzdali přesile Nizozemců, spáchali rituální sebevraždu (puputan), aby se vyhnuli ponížení z kapitulace. Navzdory nizozemským požadavkům na kapitulaci spáchalo odhadem 200 Balijců raději sebevraždu, než aby se vzdali. Při nizozemské intervenci na Bali došlo k podobné hromadné sebevraždě tváří v tvář nizozemskému útoku v Klungkungu. Poté nizozemští guvernéři vykonávali nad ostrovem administrativní kontrolu, ale místní kontrola nad náboženstvím a kulturou zůstala obecně zachována. Nadvláda Nizozemců nad Bali přišla později a nikdy nebyla tak pevně zakotvena jako v jiných částech Indonésie, například na Jávě a Molukách.
Ve 30. letech 20. století zde pobývali antropologové Margaret Meadová a Gregory Bateson, umělci Miguel Covarrubias a Walter Spies a muzikolog Colin McPhee. Jejich vyprávění o ostrově a jeho obyvatelích vytvořilo na Západě obraz Bali jako „kouzelné země estétů, kteří žijí v míru sami se sebou a s přírodou“. Ostrov pak začali navštěvovat západní turisté. Smyslný obraz Bali byl na Západě umocněn kvazipornografickým dokumentárním filmem Panny z Bali z roku 1932 o jednom dni v životě dvou dospívajících balijských dívek, o nichž vypravěč filmu Deane Dickason v první scéně poznamenal, že „koupou svá nestydatě nahá bronzová těla“. Podle volnější verze produkčního kodexu, která existovala do roku 1934, byla nahota zahrnující „civilizované“ (tj. bílé) ženy zakázána, ale „necivilizované“ (tj. všechny nebílé ženy) mohly být nahé, čehož producenti filmu Panny z Bali využili. Film, který se skládal převážně ze scén s balijskými ženami nahoře bez, měl v roce 1932 velký úspěch a téměř sám o sobě udělal z Bali oblíbené místo pro turisty.
Druhá světová válka Během druhé světové války bylo Bali okupováno Japonskem. Původně nebylo v kampani v Nizozemské východní Indii cílem, ale protože letiště na Borneu byla kvůli silným dešťům nefunkční, rozhodla se japonská císařská armáda obsadit Bali, které podobným počasím netrpělo. Na ostrově nebyly žádné pravidelné jednotky Královské armády Nizozemské východní Indie (KNIL). Byl zde pouze domorodý pomocný sbor Prajoda (Korps Prajoda), který tvořilo asi 600 domorodých vojáků a několik nizozemských důstojníků KNIL pod velením podplukovníka KNIL W. P. Roodenburga. Po půlnoci na 19. února 1942 se japonské jednotky vylodily poblíž Sanuru a ostrov byl rychle obsazen.
Během japonské okupace vytvořil balijský vojenský důstojník I Gusti Ngurah Rai balijskou „armádu svobody“. Krutost japonských okupačních sil vyvolávala větší odpor než u nizozemských koloniálních vládců.
Nezávislost na Nizozemsku V roce 1945 osvobodila Bali britská 5. pěší divize pod velením generálmajora Roberta Mansergha, který přijal kapitulaci Japonců. Po repatriaci japonských vojsk byl ostrov následujícího roku předán Nizozemcům.
V roce 1946 Nizozemci ustanovili Bali jako jeden ze 13 správních obvodů nově vyhlášeného Východoindonéského státu, konkurenčního státu k Indonéské republice, kterou vyhlásili a vedli Sukarno a Hatta. Když Nizozemsko 29. prosince 1949 uznalo indonéskou nezávislost, bylo Bali začleněno do Republiky Spojených států indonéských. Dne 29. prosince 1958, kdy se Bali stalo provincií, jmenoval prezident Sukarno prvního guvernéra Bali, Anaka Agunga Baguse Suteju.
Novodobá historie V roce 1963 došlo k erupci sopky Agung, která zabila tisíce lidí, způsobila ekonomické škody a přinutila mnoho vysídlených Balijců k přesídlení do jiných částí Indonésie. Na Bali, kde se v 50. a počátkem 60. let 20. století prohlubovaly sociální rozdíly podobně jako v celé Indonésii, došlo ke konfliktu mezi zastánci tradičního kastovního systému a jeho odpůrci. Politicky opozici představovali stoupenci Komunistické strany Indonésie (PKI) a Národní strany Indonésie (PNI), přičemž napětí a nevraživost ještě zvýšily programy PKI týkající se pozemkové reformy. Pokus o převrat v Jakartě byl potlačen silami vedenými generálem Suhartem.
Dominantní silou se stala armáda, protože zahájila násilné protikomunistické čistky, při nichž obvinila PKI z převratu. Podle většiny odhadů bylo v celé Indonésii zabito nejméně 500 000 lidí, přičemž na Bali jich bylo zabito odhadem 80 000, což odpovídá 5 % obyvatel ostrova. Do akce nebyly zapojeny islámské síly jako na Jávě a Sumatře, vyhlazování členů PKI vedli pozemkoví vlastníci z vyšších kast ze strany PNI.
V důsledku otřesů v letech 1965–66 se Suhartovi podařilo Sukarna vymanévrovat z prezidentského úřadu. Jeho vláda „nového řádu“ obnovila vztahy se západními zeměmi. Předválečné Bali jako „ráj“ bylo v moderní podobě oživeno. Následný velký rozvoj cestovního ruchu vedl k dramatickému zvýšení životní úrovně Balijců a k významným devizovým ziskům pro zemi.
Při bombovém útoku, který v roce 2002 spáchali militantní islamisté v turistické oblasti Kuta, zahynulo 202 lidí, převážně cizinců. Tento útok a další v roce 2005 citelně omezily turistický ruch a způsobily ostrovu velké ekonomické potíže.
Dne 27. listopadu 2017 došlo k pětinásobné erupci hory Agung, která způsobila evakuaci tisíců lidí, narušení letecké dopravy a škody na životním prostředí. K dalším erupcím došlo také v letech 2018 až 2019.
Geografie náhled|vlevo|Topografie ostrova Bali alt=Agung|náhled|upright=1|Agung Bali leží východně od ostrova Jáva (odděleno 3,2 km širokým Balijským průlivem) a přibližně 8 stupňů jižně od rovníku. Od ostrova Lombok na východě je Bali odděleno Lombockým průlivem. Severní břehy omývá Jávské moře, jižní pak Indický oceán. Od východu k západu je ostrov asi 153 km široký, od severu k jihu je to asi 112 km. Rozloha činí 5632 km².
V centrálním pohoří Bali se nachází několik vrcholů s nadmořskou výškou přes 2000 metrů a aktivní sopky jako např. vulkán Batur. Nejvyšším bodem je aktivní vulkán Agung (3031 m n. m.), který je aktivní sopkou a je považován za jedno z nejpravděpodobnějších míst na světě, kde v příštích 100 letech dojde k mohutné erupci. K erupcím hory Agung a evakuaci velkého počtu lidí, což vedlo k dočasnému uzavření letiště na ostrově, došlo naposledy v roce 2017. K dalším erupcím došlo i v letech 2018 a 2019.
Hory pokrývají střed ostrova a táhnou se na východní stranu. Sopečná povaha Bali přispěla k jeho výjimečné úrodnosti a vysoké horské masivy zajišťují vysoké srážky, které podporují vysoce produktivní zemědělství.