Papežský stát

Papežský stát (italsky Stato Pontificio, latinsky Status Pontificus, neboli také Dicio Pontificia), respektive Církevní stát (italsky Stato della Chiesa, latinsky Status Ecclesiasticus, také Patrimonium Sancti Petri), je název státního útvaru, který existoval ve střední části Apeninského poloostrova zhruba od 8. století do roku 1870. Jeho hlavou byl papež, hlavním městem Řím a do 19. století představoval jeden z největších italských států.

V současné době se pojem „papežský stát“ může používat (v češtině spíše raritně) pro označení státu Vatikán, který je jeho nástupcem.

Historie Středověk Dějiny papežského státu jsou těsně spjaty s dějinami papežství a katolické církve. První římští biskupové neměli prakticky žádnou světskou moc ani rozsáhlejší vlastnictví. Prvním majetkem papeže byl Lateránský palác, darovaný císařem Konstantinem I.Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. [Heslo „Laterán", str. 690.] Základy světské moci papežů vybudoval především Řehoř I. Veliký, který se všemožně staral o zlepšení situace katolické církve i Římanů, decimovaných válkami, hladomorem i nemocemi.

Zásadní význam pro dějiny církevního státu měla tzv. Pipinova donace z roku 755, kdy Pipin III., který potřeboval papežovu podporu pro svržení merovejské dynastie, po porážce Langobardského království daroval Štěpánu II. Řím, Ravennu a Pentapolis.TEICHOVÁ, Alice, ed. et al. Dějiny středověku. 1. díl. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 257 s. cnb001709099. [Stať „Konec byzantského papežství" na str. 158–159; autorka Barbara Krzemieńska.]. Tato oblast tvořila hlavní oporu světské papežské moci a po dlouhá staletí, až do roku 1870, zůstávala pod svrchovanou vládou papežů.

Novověk V letech 1796–1797 byl církevní stát ohrožován francouzskými výboji a 15. února 1798 došlo k obsazení samotného Říma. Papež byl deportován do Sieny a Napoleon Bonaparte vyhlásil Věčné město za součást své říše jako tzv. „sesterskou římskou republiku“. Papežský stát byl tímto aktem vlastně zrušen. Obnoven byl ve stejném rozsahu Vídeňským kongresem roku 1815.

náhled|vlevo|upright=0.8|Papežský stát roku 1700 zahrnující Benevento a Pontecorvo v Itálii a hrabství Venaissin s Avignonem Revoluční rok 1848 se projevil i v církevním státě. Papež musel tajně uprchnout a v Římě byla 9. února 1849 vyhlášena republika. Papež však požádal o vojenskou pomoc zahraniční mocnosti – Francii, Rakousko, Španělsko a Neapol. Až 12. dubna 1850 se mohl vrátit do Říma.

Sjednocování Itálie (Risorgimento) však pokračovalo a papež Pius IX. přišel postupně o velkou část území svého státu. Jeho državy, z nichž nakonec zbyl pouze Řím a nejbližší okolí, odolávaly jen díky spojeneckým armádám. Když se po zahájení prusko-francouzské války Francouzi stáhli z Říma, Italové 20. září 1870 město dobyli a vyhlásili jej za hlavní město sjednocené Itálie. Papežové, jimž byl ponechán jen pahorek Vatikán, ještě dlouho doufali v obnovení církevního státu. K ukončení sporu s italským státem došlo až v roce 1929 podepsáním Lateránských smluv. Ty potvrzovaly suverenitu Vatikánu a malých exteritoriálních území (několika bazilik a paláce v Castel Gandolfu). Papež se však definitivně vzdal nároků na původní území a uznal Řím za hlavní město Italského království. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. Ztrátu území, patřících původně k papežskému státu, se Itálie zavázala odškodnit částkou 1,75 miliard lir.

Symboly Znak

Vlajka Vedle papežských korouhví bylo od doby renesance užíváno církevního gonfanonu (italsky Gonfalone di Santa Romana Chiesa), který plnil spíše funkci vojenské standarty (latinsky vexillum, případně Vessilio di San Pietro, „prapor svatého Petra“) a náležel úřadu papežského gonfaloniéra.

Podoba Období Využití Popis okraj|90px Do 19. století Papežská námořní vlajka Bílá s postavami svatých Petra a Pavla 90px 14. století Gonfanon z období papeže Bonifáce VIII. Svatopetrské klíče 90px Počátek16. století Prapor užívaný papežským vojenským stratégem Jacopo Pesaro Spjatý s papežem Alexandrem VI. 90px 10. léta16. století Gonfanon papeže Lva X. Gonfanon se znakem Medicejů 90px 20. léta16. století Gonfanon kolem roku 1520 Zlatý (žlutý) gonfanon se stříbrným (bílým) štítem a svatopetrskými klíči 90px 40. léta16. století Gonfanon za pontifikátu Pavla III. (kolem roku 1540) Červená se svatopetrskými klíči a tiárou 90px|okraj Vlajka Papežského státu Červená se svatopertskými kříži a sede vacante 90px|okraj Vlajka zaznamenaná u papežských lodí Červená s ukřižovaným Kristem a s postavami svatých Petra a Pavla střed|70px|okraj Papežská kokarda, de facto státní vlajka Žluto-červená bikolóra 90px|okraj90px|okraj90px|okraj 1858 Vlajky zaznamenané u papežských lodí Bílé s ukřižovaným Kristem a sv. Petrem a Pavlem střed|70px|okraj Do roku 1870 Vlajka užívaná pěšími oddíly vojska Papežského státu Žluto-bílá bikolóra 90px|okraj Vlajka vyvěšená na Porta Pia v době obsazení Říma (1870)Becker, W. 2014: "Vatican Flags" Žluto-bílá se zjednodušeným papežským znakem

Odkazy

Odkazy k infoboxu

Poznámky

Reference

Literatura Gelmi, J. 1994: Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha. LOZINSKIJ, Samuil Goracijevič. Dějiny papežství. Překlad Jaroslav Vančura. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 327 s. . Mawxell – Stuart, P. G. 1998: Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha. Rendina, C. 2005: Příběhy papežů, dějiny a tajemství. Praha. Becker, W. 2018: Vatican Flags. ‎ North American Vexillological Association

Související články Vatikán Terra Sancti Benedicti Venaissinské hrabství Lateránské smlouvy Konstantinova donace

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Říma Kategorie:Zaniklé státy na Apeninském poloostrově Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy Kategorie:Teokracie Kategorie:Zaniklo 1870 Kategorie:Dějiny papežství

Papežský stát

Źródło i licencja