Vědecký zákon je poznatek o dění v reálném světě, získaný vědeckou metodou, formulovaný buď umělým formálním jazykem - matematickými vztahy mezi veličinami (exaktní vědy, např. Newtonovy pohybové zákony) nebo odborným jazykem (popisné vědy, např. Mendelovy zákony dědičnosti). Je získán na základě opakovaných pozorování a měření za přesně specifikovaných podmínek. Pozorování a měření se ohrávají buď v laboratořích, jako cílené experimenty prováděné za přesně specifikovaných podmínek s přesně specifikovanými metodami a měřicími přístroji (včetně jejich výrobců a výrobních čísel), nebo ve volné přírodě, rovněž za podmínek co nejvíce se blížícím laboratorním. Důležité je, aby pozorování a měření byla natolik přesně specifikována, aby příslušný experiment mohl být co nejpřesněji znova opakován. Vědecký zákon vznikne nalezením vztahu mezi pozorovanými a naměřenými daty, který platí v reálném světě. K jeho formulaci je obvykle třeba přijmout jistou míru idealizace (očistění od jiných vlivů), například pro formulaci Newtonova zákona setrvačnosti, je nutno předpokládat, že na pohybující se hmotu (těleso) nepůsobí odpor prostředí ani gravitace.
Vědecký zákon se týká skutečného světa. Proto musí být založen na experimentu a pozorování a musí být možno jej testovat a případně dokázat jeho neplatnost (falzifikovatelnost). Analytická tvrzení, která jsou pravdivá nebo nepravdivá sama o sobě, nejsou vědeckými zákony, i když mohou být součástí vědeckých teorií.
Ačkoli pojem „vědecký zákon“ je úzce spjat s pojmem „vědecká teorie“, vědecký zákon nenahrazuje vědeckou teorii, se kterou je spjat. Vědecký zákon popisuje pozorování v přírodě, zatímco vědecká teorie se jej snaží vysvětlit.
Termín „vědecký zákon“ je tradičně spojen s přírodními vědami, takže bývá někdy používán jako synonymní s pojmem „přírodní zákon“. Své zákony má také fyzika, takže se můžeme setkat i se ztotožněním s pojmem „fyzikální zákon“. Někdy se tím myslí výhradně fundamentální fyzikální zákony. Své vědecké zákony má i třeba biologie, například Mendelovy zákony dědičnosti. Humanitní a společenské vědy mají také své zákony.
Někteří filozofové, jako například Descartes, striktně rozlišují mezi vědeckým přírodním zákonem jako něčím, co je vlastní přírodě, a poznáním tohoto přírodního zákona, které označují jako vědecký zákon.Vývoj pojmu zákona..., Vladimír Kyprý Descartes: „…vědecký zákon přírodní (je) totéž co vědecký lidský poznatek o přírodním zákonu…“
Zejména fundamentální fyzikální zákony jsou často považovány za krásné a krása se u nich předpokládá. Tato krása pramení zřejmě z toho, že obvykle popisují nějakou symetrii. V jiných případech nebo oborech se elegance a priori nepožaduje. Například Newton vysvětloval svou víru v asymetrii vesmíru právě svým přesvědčením, že jeho zákony ji vyjadřují.
Reference
Související články Filosofie vědy Vědecká metoda Logická indukce
Externí odkazy
Kategorie:Vědecká metoda