Perepel malý, také perepel evropský či perepel lesní (Turnix sylvaticus), je dlouhokřídlý pták z čeledi perepelovití (Turnicidae) a rodu Turnix. Taxonomie a rozšíření Podle sborníku Handbook of the Birds of the World z roku 1996 se rozeznávaly tyto poddruhy perepela malého s následujícím rozšířením (abecedně): T. s. bartelsorum Neumann, 1929 – Jáva a Bali. T. s. celestinoi McGregor, 1907 – Bohol a Mindanao; T. s. davidi Delacour & Jabouille, 1930 – východní části jihovýchodní Asie, od Indočíny přes jižní Čínu a Tchaj-wan; T. s. dussumier (Temminck, 1828) – západní jihovýchodní Asie, od Indie po Myanmar, s možným výskytem na východě Íránu; T. s. lepurana (A. Smith, 1836) – subsaharská Afrika; T. s. nigrorum DuPont, 1976 – Negros; T. s. suluensis Mearns, 1905 – Sulu; T. s. sylvatica (Desfontaines, 1787) – jižní Španělsko a pobřeží Maghrebu; T. s. whiteheadi Ogilvie-Grant, 1897 – Luzon; Jako samostatný druh vystupuje perepel australasijský (Turnix maculosus), byť ve starších zdrojích mohou být oba druhy sdružovány do jednoho.
Popis Perepel malý dosahuje hmotnosti 32–54 g a délky těla 15–16 cm. Samci bývají o něco menší nežli samice a jedinci z jihovýchodní Asie bývají menší oproti perepelům ze zbytku areálu výskytu. Zbarvení peří se pohybuje zejména v kaštanově hnědých odstínech, s vlnkováním na hřbetě. Hruď je načervenalá a boky skvrnité. V případě samců bývá opeření o něco méně výrazné než v případě samic, dospívající jedinci se zase dají odlišit výraznější skvrnitostí. Určité odlišnosti ve zbarvení lze pozorovat i v odstínech peří u jednotlivých poddruhů. Oči jsou u dospělců světlé, u juvenilů tmavé; zobák je modrošedý.
Chování Perepel malý obývá travnatá a křovinatá stanoviště, stejně jako pole či úhory, a to až do nadmořské výšky asi 2 400 metrů. Na západě palearktické oblasti perepelové preferovali zejména pobřežní křoviska a porosty žumar, avšak byli nuceni se přeorientovat na jiné druhy vegetace (Halimium halimifolium, Pistacia lentiscus, Quercus suber, Calicotome villosa, …). Zatímco v západní palearktidě jde o stálý druh, v jiných regionech se objevují různé podoby migračního chování; ptáci přičemž táhnou během noci. Perepelové se krmí semeny a – často ještě větší měrou – hmyzem, jako jsou mravenci.
Období hnízdění závisí na obývané oblasti a zatímco v Africe tak není vázáno na konkrétní měsíce, na západě palearktické oblasti k rozmnožování dochází mezi dubnem a srpnem. Samice klade vajíčka do vystlané jamky v zemi, která je často dovedeně zamaskována okolní vegetací. Snůška činí většinou čtyři vejce, někdy více, a inkubační doba trvá 12–15 dní. Mláďata vyžadují několik týdnů péče, letových schopností nabývají asi za 7–11 dní od vylíhnutí, nezávislosti asi za 18–20 dnů od vylíhnutí. Sociální struktura perepelů se pohybuje mezi polyandrií a vzácnější monogamií.
Ohrožení Z globálního pohledu se perepel malý nezdá býti ohrožen a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej ve svém vyhodnocení z roku 2025 pokládal za málo dotčený druh. Celková velikost populace nebyla kvantifikována: v některých oblastech žijí perepelové relativně hojně a jinde vzácně, ale celkově nejspíš populace klesá kvůli ztrátě stanovišť, lovu, snad i predačnímu tlaku. V Evropě byl nicméně perepel malý již nejspíše vyhuben: na historických hnízdištích na Pyrenejském poloostrově byl naposledy pozorován roku 1981 a na Sicílii, kde prosperoval během 19. století, zmizel již okolo roku 1920. Ve Španělsku byl na seznam vyhynulých druhů zařazen roku 2018, IUCN jej pokládá za regionálně vyhynulý druh od roku 2021. Perepel malý se stal prvním evropským vyhynulým ptákem od vyhubení alky velké; vzhledem k jeho globálnímu výskytu se ale otevírá možnost reintrodukcí. Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Perepelovití Kategorie:Ptáci palearktické oblasti Kategorie:Ptáci orientální oblasti Kategorie:Ptáci Afriky