Kazuo Mijagawa ( 宮川 一夫, Miyagawa Kazuo; 25. února 1908 Kjóto – 7. srpna 1999 Tokio) byl japonský kameraman.
V dětství se věnoval tušovému malířství. Od roku 1926 pracoval ve filmovém studiu Nikkacu jako laborant a pak asistent kamery. V roce 1935 byl poprvé hlavním kameramanem na filmu Očijo-gasa. Jeho filmařská kariéra trvala téměř šedesát let a natočil více než 130 filmů. Jeho vzorem byl Eidži Cuburaja, výrazně ho ovlivnil také německý filmový expresionismus. Dáky znalostem chemie i výtvarného umění vyvinul techniku zpracování filmu nazývanou gin-nokoši (bleach bypass), při níž použil krystaly stříbra k potlačení všech barev kromě černé, čímž dal filmovému obrazu náladu připomínající staré japonské malby. Inovativní bylo také jeho použití zrcadel k rozptýlení světla i práce s kamerou v pohybu.
Spolu s Asakazu Nakaiem byl hlavním spolupracovníkem Akiry Kurosawy. Byl kameramanem filmů Toulavý pes, Rašómon, Jódžinbó a Kagemuša. Kendži Mizoguči ho angažoval pro své filmy Povídky o bledé luně po dešti, Slečna Oju, Správce Sanšó a Ulice hanby. S Masahirem Šinodou pracoval na filmech Ticho, Samuraj Gonza a Opuštěná dívka Orin. Podílel se na celovečerním dokumentu o tokijské olympiádě v roce 1964, který natočil Kon Ičikawa a využil 1 031 kamer obsluhovaných 164 lidmi. Byl také kameramanem snímků Ukigusa (režie Jasudžiró Ozu), Psanec Zatoiči (režie Sacuo Jamamoto) a Černý pasažér (režie Teinosuke Kinugasa). Jeho posledním filmem byl v roce 1989 Šinodův Maihime. Čtyřikrát získal Cenu Mainiči pro nejlepšího japonského kameramana (1952, 1953, 1960 a 1977). Byl mu udělen Řád vycházejícího slunce a Picassova medaile UNESCO.
Reference
Externí odkazy
Japonská filmová databáze
Kategorie:Japonští kameramani Kategorie:Narození v roce 1908 Kategorie:Narození 25. února Kategorie:Narození v Kjótu Kategorie:Úmrtí v roce 1999 Kategorie:Úmrtí 7. srpna Kategorie:Úmrtí v Tokiu Kategorie:Muži