Oldřich Říha (28. října 1911 Hlušičky – 31. srpna 1974 Praha) byl český marxistický historik a vysokoškolský učitel, v letech 1952 až 1954 děkan Filozoficko-historické fakulty Univerzity Karlovy.
Životopis
Dětství a mládí Narodil se v říjnu 1911 v Hlušičkách. Absolvoval gymnázium v Novém Bydžově, v letech 1931 až 1935 následně absolvoval studium historie na Univerzitě Karlově, v letech 1937 až 1940 dále absolvoval studium na Státní archivní škole v Praze. Během studia se živil jako knihovník v historickém klubu. Absolvoval studijní pobyt ve Vídni, po svém návratu pracoval jako zaměstnanec Státního historického ústavu v Praze.
Druhá světová válka Za druhé světové války působil od října 1940 ve studijním ústavu společnosti Baťa ve Zlíně jako tajemník národohospodářského oddělení, posléze působil i jako vedoucí místní knihovny. Podílel se také na komunisticky orientovaném protinacistickém odboji, za což byl v letech 1942 až 1945 vězněn v Nacistickém Německu. Po svém zatčení byl vyslýchán, ale nacistům se nepodvolil a nikoho neudal; oficiálně byl Vrchním zemským soudem ve Vratislavi odsouzen ke čtyř a půl letému trestu odnětí svobody, následně byl internován v pracovním táboře v Creußenu. V dubnu 1945 se po osvobození pracovního tábora Spojenci stal jeho velitelem a angažoval se v procesu repatriace občanů Československa do vlasti.
Po válce Po konci války se stal státním úředníkem na sekretariátu evidence uměleckých a historických památek při zemském národním výboru v Praze, od konce roku 1945 opět působil na Státním ústavu historickém v Praze. Po Únoru 1948 se naplno uplatnil jako marxistický historiograf, na FF UK pořádal ideologicky zabarvené přednášky z oblasti hospodářských a sociálních dějin, na které se specializoval. Stal se vedoucím Katedry obecných dějin a pravěku a v roce 1952 se ujal funkce děkana nově vzniklé Filozoficko-historické fakulty Univerzity Karlovy. Ve funkci jej v roce 1954 vystřídal Mirko Očadlík. V roce 1958 mu byl udělen titul doktora historických věd a v roce 1960 se stal členem korespondentem ČSAV.
Po srpnu 1968 Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se podílel na normalizaci poměrů na FF UK, přičemž již v období Pražského jara kritizoval reformní myšlenky. Po roce 1968 mu dokonce bylo nabídnuto, aby se znovu stal děkanem FF UK, ale zřejmě i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nabídku odmítnul. V únoru 1970 se stal externím ředitelem Ústavu československých a světových dějin při ČSAV a na jaře 1970 se stal vedoucím redaktorem Československého časopisu historického. V roce 1971 mu byl udělen Řád práce a v roce 1973 pak titul akademika ČSAV. Zemřel v srpnu 1974 v Praze. V rámci své odborné činnosti se z hlediska období zaměřoval na dějiny 19. a 20. století, byl profesorem v oboru novověké dějiny.
Vybrané publikace
Počátky českého cukrovarnictví: Monografická studie o dějinách cukrovarnického průmyslu v českých zemích do roku 1850 (1976) Úvod do dějin světových revolucí České dějiny od r. 1914-1918 Hospodářský a sociálně-politický vývoj Československa 1790-1945 Minulost a přítomnost mírového hnutí Ohlas Říjnové revoluce v ČSR
Reference
Kategorie:Narození 28. října Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Osobnosti komunistického odboje v Československu během druhé světové války Kategorie:Úmrtí 31. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1974 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži