Obléhání Prahy roku 1142 spočívalo v neúspěšném obléhacím pokusu moravského vojska knížete Konráda II. Znojemského, podpořené vojenskými družinami některých českých velmožů, dobýt Pražský hrad hájený silami českého knížete Vladislava II. pod vedením jeho bratra Děpolta I.. Po dobu přibližně měsíc trvající akce Konrádových mužů v květnu 1142, navazující na porážku Čechů v bitvě u Vysoké, došlo k vypálení pražského osídlení pod hradem a také k poškození některých objektů na samotném knížecím sídle, po zprávách o vojenské podpoře Vladislava ze strany římskoněmeckého krále Konráda III. pak moravské vojsko obléhání počátkem června 1142 zanechalo a od města odtáhlo.

Jednalo se patrně o vůbec první obléhání českého hlavního města, u kterého je doloženo použití obléhacích strojů.

Předehra Nespokojenost řady českých šlechticů, zastupovaných mocným vladykou Načeratem, s vládou knížete Vladislava II., který na trůn nastoupil roku 1140, vyústila v otevřenou vzpouru proti panovníkovi. Odbojná skupina následně nabídla knížecí trůn Konrádovi Znojemskému, jemuž podle tzv. stařešinského (seniorátního) zákona jako nejstaršímu Přemyslovci panovnický post skutečně náležel.Křižovatky Vladislava II., s. 17 a 18. Konrád tuto nabídku přijal. Ke vzbouřencům se připojila i další moravská údělná knížata, mezi jinými Vratislav Brněnský a Ota III. Olomoucký, dále synové knížete Bořivoje Spytihněv a Lupolt, a bývalý kandidát na český knížecí trůn Vladislav. Na jaře roku 1142 překročily ozbrojené družiny rebelů hranice Čech, aby Vladislava II. s konečnou platností zbavily jeho postavení. Českého knížete, jenž proti vzbouřencům shromáždil vojsko na vrchu Vysoká nedaleko Kutné Hory, podpořili zejména jeho bratři Děpolt a Jindřich, stejně jako olomoucký biskup Jindřich Zdík, který nad povstaleckou Moravou vyhlásil interdikt.Wihoda, s. 189. V následné bitvě u Vysoké 25. dubna byly Vladislavovy oddíly poraženy a nuceny stáhnout se zpět do opevněné Prahy, v boji však zahynul povstalecký vůdce Načerat.

Vladislav následně nařídil připravit opevněný Pražský hrad na příchod obléhacího vojska zajištěním zásob a dodatečných opevnění. Obranu hradu, kde zůstala také jeho manželka Gertruda Babenberská, svěřil bratru Depoltovi a následně,.společně s biskupem Zdíkem, odjel požádat o pomoc římského krále Konráda.

Obléhání Konrádovo vojsko dorazilo ku Praze, vzdálené přibližně 65 km od bojiště u Vysoké, v řádu několika dnů, tj. na přelomu dubna a května 1142 a oblehlo Pražský hrad. Následně vybudovalo obléhací stroje, prostřednictvím kterých se pokoušelo dobýt hradní objekt. Ačkoliv k prolomení hradeb nedošlo, útočníkům se střelbou zápalných šípů podařilo zapálit objekt sousedící s chrámem sv. Víta, který následně vzplál. Požár se poté rozšířil na budovy ženského kláštera sv. Jiří a posléze výrazně poškodil samotnou svatojiřskou baziliku, pohřebiště českých knížat. Moravské vojsko vyplenilo a vypálilo taktéž pražské podhradí, včetně obytných budov došlo mj. k zániku nejstarší pražské synagogy na Malé Straně.

Vladislav mezitím dostihl v Německu Konráda III. a přesvedčil jej k jeho podpoře, mj. apelem na bezpečnost královy nevlastní sestry a Vladislavovy manželky Gertrudy a příslibem následné podpory. Konrád III. narychlo sebral vojsko a spolu s Vladislavem vytáhl k obleženému městu. Konrád Znojemský se od svýz zvědů posléze dozvěděl o příchodu vyprošťovacího vojska. Původně zvažoval obrátit se mu od Prahy vstříc a utkat se s ním v otevřené bitvě, když však obdržel zprávy, že na pláních za Plzní jeho zvědové uzřeli tak četné voje, že od jejich štítů pozlacených, od jejich brnění a přilbic sluncem osvětlených sousední hory třpytiti se zdály,Letopis Vincenciův, s. 413. rozhodl se, asi po čtyř až pěti týdnech, ustoupit zpět na Moravu. Vítězní obránci Prahy přivítali Vladislava II. a krále Konráda na Vyšehradě 7. června 1142, tedy téměř dva a půl měsíce po střetnutí u Vysoké.Palacký, s. 337 a 338.

Důsledky Vladislav II., i díky podpoře Konráda III., tak úspěšně uhájil knížecí stolec proti oponentům a pokračoval ve vládě po dalších několik desetiletí. Za podporu při dobytí Milána roku 1158 mu pak byl římskoněmeckým císařem Fridrichem Barbarossou udělen titul (historicky druhého) českého krále.

Zničené město si následně vyžádalo nákladné opravy, včetně proměny původního interiéru baziliky sv. Jiří. Stejně tak chrám sv. Víta skončil po obléhání se shořelou střechou.

V kultuře Beletristicky zpracoval v letech 1865–1867 události kolem bitvy na Vysoké a následného obléhání Prahy česko-rakouský spisovatel Adalbert Stifter ve svém nejznámějším románu Vítek (Witiko).

Odkazy

Reference

Literatura

Prameny

Bibliografie

ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha první. V Praze: I.L. Kober, 1862, s. 565,566. Online

Externí odkazy

Obranné systémy Prahy v ranném středověku (pdf)

Kategorie:Bitvy Česka Kategorie:Bitvy roku 1142 Kategorie:Dějiny Prahy do 14. století Kategorie:Obléhání Prahy