Federace národního školství (francouzsky: Fédération de l'Éducation nationale) nebo taky zkráceně FEN byla francouzská federace učitelských odborů.
Federace nahradila Všeobecnou federaci učitelů (Fédération générale de l'enseignement, zkráceně FGE) založenou v roce 1929 a přidruženou k Všeobecné konfederaci práce (Confédération générale du travail, zkráceně CGT). Po druhé světové válce se CGT rozdělila a reformní křídlo vytvořilo Dělnickou sílu (Force ouvrière, zkráceně FO). V roce 1948 hlasovala federace učitelů pro odchod z CGT a osamostatnění. Menšina členů si zachovala dvojí členství v CGT a vytvořila novou Federaci pro vzdělávání, výzkum a kulturu (Fédération de l'éducation de la recherche et de la culture, zkráceně FERC).
FEN ovládala skupina nazvaná „Jednota, nezávislost a demokracie“, která byla blízká socialistům. Menšinovými skupinami byly „Jednota a akce“, ovlivněná komunisty, a „Emancipovaná škola“, blízká krajní levici.
FEN byla přezdívaná jako „pevnost učitelů“ a prosazovala sekulární vzdělávání. Její vliv a schopnost mobilizace byly vládou obávány, ale kvůli politickým rozporům zevnitř došlo k jejímu rozpadu. Na počátku 90. let 20. století, tváří v tvář růstu „Jednoty a akce“, navrhla socialistická většina, aby se odborový svaz připojil k národní odborové konfederaci, která nebyla členem CGT. Odbory ovládané „Jednotou a akcí“ byly vyloučeny a založily Jednotnou odborovou federaci (Fédération Syndicale Unitaire, zkráceně FSU).
FEN a další reformní odbory státních zaměstnanců vytvořily Národní svaz autonomních odborů (Union nationale des syndicats autonomes, zkráceně UNSA). V roce 2000 se FEN přetransformoval na UNSA Éducation. UNSA Éducation však představuje menšinu ve světě školství a byla do značné míry překonána odborovým svazem FSU.
Generální tajemníci 1945: Adrien Lavergne 1956: Georges Lauré 1966: James Marangé 1974: André Henry 1981: Jacques Pommatau 1987: Yannick Simbron 1991: Guy Le Néouannic 1997: Jean-Paul Roux
Reference
Kategorie:Odborové organizace ve Francii