Ernst Melsheimer (9. dubna 1897 Neunkirchen – 25. března 1960 Berlín) byl německý právník. Od prosince 1948 působil jako generální prokurátor v NDR.
Život Melsheimer se narodil do rodiny ředitele železárny (Neunkircher Eisenwerk). Jeho studia skončila vypuknutím první světové války a v roce 1914 se přihlásil jako dobrovolník do vojenské služby. Po osmi týdnech utrpěl zranění a armádu opustil. Začal studovat právo v Marburgu a Bonnu. V roce 1915 se stal členem studentského bratrstva Arminia Marburg, v té době největšího studentského spolku v Německu. Státní zkoušku z práva úspěšně složil v roce 1918.
V roce 1918 nastoupil do služeb pruského ministerstva spravedlnosti, kde byl v roce 1922 povýšen do hodnosti vyššího vládního úředníka. V roce 1924 byl jmenován zemským soudcem (Landgerichtsrat) a následně postupně povýšen do dalších soudních funkcí. V roce 1933 byl jmenován ředitelem zemského soudu (Landgerichtsdirektor) a v roce 1937 se stal členem Rady vrchního zemského soudu (Kammergerichtsrat) v Berlíně.
Melsheimer se v roce 1936 zapojil do činnosti Národně socialistického sdružení právníků (Nationalsozialistische Rechtswahrerbund, zkráceně NSRB) a v roce 1937 byl jmenován poradcem Národně socialistické organizace pro sociální péči (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, zkráceně NSV). Za své zásluhy byl v roce 1940 oficiálně odměněn medailí za věrnost vůdci 2. třídy.
V roce 1944 byl nominován na soudce Nejvyššího soudu, do funkce ale nikdy nenastoupil, protože do května 1945, kdy byl soud v důsledku vojenské porážky země rozpuštěn, se žádné místo neuvolnilo. Podařilo se mu vybudovat si kariéru za nacistického režimu, aniž by musel plně prokázat „absolutní loajalitu k národně socialistickému státu“.
Po válce Ihned po skončení druhé světové války vstoupil Ernst Melsheimer do Komunistické strany Německa (Kommunistische Partei Deutschlands, zkráceně KPD). V té době byla část země okupována Sovětským svazem. Sovětské vedení zastávalo názory, které nepřijímaly vícepartajní politický rámec pro ty části Evropy, které byly pod sovětskou vojenskou kontrolou. V roce 1946, kdy se rychle formoval samostatný stát Německá demokratická republika, byla KPD nucena spojit se s umírněnou levicovou Sociálně demokratickou stranou Německa (Sozialdemokratische Partei Deutschlands, zkráceně SPD) a vytvořily Sjednocenou socialistickou stranu Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, zkráceně SED), jejímž členem se stal i Melsheimer. Díky tomu se stal jedním ze tří vysokých právníků, kteří byli aktivní za nacistického režimu a kterým bylo i nadále povoleno pracovat jako právníci v novém státu.
Melsheimerovo první místo v novém režimu bylo místo prokurátora v Berlíně, kde se proslavil mimo jiné tím, že požadoval politicky motivované tresty smrti. V letech 1946 až 1949 působil také jako viceprezident Německé ústřední správy spravedlnosti (Deutsche Zentralverwaltung der Justiz, zkráceně DJV). Stranicky na sebe upozornil zejména 14. srpna 1948, kdy jeho podpis byl rozhodující pro personální čistku ve vedení DJV. Jeho nadřízeným byl Eugen Schiffer, osmdesátiletý liberálně demokratický právník, který byl během Výmarské republiky členem říšského sněmu. V srpnu 1948 si prezident DJV Eugen Schiffer vzal dovolenou. Po návratu zjistil, že v DJV došlo k personálním změnám na vysokých pozicích, které byly příznivé pro stranu SED. Schiffer se cítil uražen a okamžitě podal rezignaci. Jeho zástupce Melsheimer se domníval, že se stane jeho nástupcem, ale na základě rozkazu č. 158 ze dne 2. října 1948 jmenovala sovětská vojenská správa do čela DJV Maxe Fechnera.
7. prosince 1949 byl Ernst Melsheimer jmenován do funkce prvního generálního prokurátora a tím i hlavního žalobce v trestním oddělení č. 1 Nejvyššího soudu východního Německa. V této funkci (úspěšně) požadoval trest smrti v několika veřejných procesech, včetně procesů s Johannem Burianekem a Wolfgangem Kaiserem. Mezi oběti dalších významných veřejných procesů, které Melsheimer vedl, patřili Wolfgang Harich, Walter Janka, Leo Herwegen, Otto Fleischer a Leonhard Moog. Melsheimer působil jako žalobce v mnoha tajných procesech.
Úřad zastával až do své smrti v roce 1960.
Vyznamenání Melsheimer byl dvakrát vyznamenán Vlasteneckým záslužným řádem 2. třídy ve stříbře, za jeho služby při budování socialismu v NDR.
Reference
Kategorie:Němečtí komunisté Kategorie:Němečtí právníci Kategorie:Nositelé Vlasteneckého záslužného řádu Kategorie:Narození 9. dubna Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí 25. března Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži