Česká federace všech odborů (ČFVO) byla odborová organizace s výraznou anarchistickou orientací, působící v českých zemích v letech 1904–1908. Vznikla v severočeském hornickém prostředí a ve vrcholném období českého anarchismu představovala jeho největší organizační strukturu a nejvlivnější anarchistickou instituci za existenci hnutí vůbec.

ČFVO byla budována na federalistickém a anarchosyndikalistickém principu, odmítala centralismus a v praxi prosazovala především přímou akci, antimilitarismus, antiklerikalismus a myšlenku generální stávky.

Historie

Vznik ČFVO vyrůstala ze severočeského dělnického (zejména hornického) anarchistického prostředí. V českém anarchismu hrály místní skupiny významnou roli, protože hnutí dlouho postrádalo stabilní centrální řídící strukturu. Výjimkou byly právě federativní struktury jako ČFVO a později spolek Ochrana.

Stanovy budoucí Česká federace všech odborů byly schváleny na konferenci Severočeské federace horníků (zkráceně Hornické federace) v dubnu 1904 (přesné datum není známé), souhlas vyslovili i anarchisté ze severovýchodu. Ustavující schůze ČFVO se konala 27. listopadu 1904 v Bruchu (Lomu). Zúčastnilo se jí 32 delegátů z 23 organizací, převážně hornických, a dále zástupci dvou anarchistických časopisů, Omladiny a Matice svobody. Dalších osm organizací ze severovýchodních Čech se přihlásilo písemně. Počet členů byl tehdy odhadován na zhruba 1000. Za sídlo ČFVO byl určen Bruch, další návrhy byly Praha, Teplice, Most či Liberec. Za orgán ČFVO byl přijat časopis Omladina, avšak zůstal majetkem Hornické federace. Hlavním řečníkem sjezdu byl Karel Vohryzek, který měl podle historika Václava Štěpána největší podíl na vzniku a expanzi ČFVO.

Růst a konsolidace Už po půl roce existence svolali organizátoři druhý sjezd s cílem zjistit stav a životaschopnost federace. Na sjezdu v Bruchu 5. března 1905 bylo konstatováno, že počet regulérně přihlášených členů vzrostl na 1245, přestože druhého sjezdu se zúčastnilo méně organizací než prvního, konkrétně 17. Na dalším, pololetním sjezdu 4. června 1905 (opět v Bruchu) se počet členů zvýšil na 1516 a bylo rozhodnuto o rozšíření působnosti ČFVO na celé Rakousko. Nakonec se 5. listopadu konal v Bruchu první výroční sjezd. Za přítomnosti 34 organizací zastupujících 1600 členů byla přijata rezoluce Karla Vohryzka, která definovala federaci jako revolučně hospodářskou organizaci. Její prostředky měly zahrnovat:

agitaci, organizování antimilitaristického a antiklerikálního boje, místní a všeobecné stávky, sabotáže a bojkot.

Hned po sjezdu se pak konala schůze, která měla podle historika Václava Štěpána ještě větší význam pro české anarchistické hnutí než samotný sjezd. Všechny organizace ČFVO na ní přijaly Zásady anarchistického boje vypracované Ladislavem Knotkem, které se staly programem anarchistického hnutí a měly několik složek:

Důraz na faktickou revoluční práci – místo čistě teoretických debat měla být hlavní náplní hnutí praktická revoluční činnost. Cíl sociální revoluce – požadavek odstranění privilegií a vyvlastnění majetných tříd, s cílem vybudovat společnost založenou na kolektivistických a komunistických principech výroby. Třídní boj jako prostředek – třídní zápas byl chápán jako nástroj vedoucí k přeměně společnosti, nikoli jako konečný cíl. Odmítnutí parlamentarismu – zásady odmítaly parlamentní taktiku jako neslučitelnou s anarchistickým pojetím boje. Přímá akce a hospodářský nátlak – hlavním prostředkem boje měl být ekonomický tlak na majetné vrstvy (např. stávky, bojkot, sabotáž), rozlišovaný na individuální a kolektivní formy. Revoluční odbory (syndikáty) – kolektivní forma boje měla být organizována prostřednictvím revolučních odborových organizací, nezávislých na politických stranách, schopných připravit masy na všeobecnou stávku.

Kritika a vnitřní spory V roce 1905 se ČFVO dostala pod kritiku skupiny kolem časopisu Bezvládí, která byla napojená na newyorské Volné listy zastávající pojetí anarchismu využívající terorismus. Skupina ČFVO kritizovala za sklony k centralismu a označila federaci za „bastard ani sociálně demokratický a anarchistický tím méně“.

Z rozhodnutí výročního sjezdu se v roce 1906 Omladina stala publikací ČFVO a začala vycházet dvakrát týdně (místo jednou) a ve zvětšeném formátu pod názvem Nová Omladina. ČFVO v tomto roce uspořádala demonstrace na 1. máje pod heslem boje za osmihodinovou pracovní dobu, kterých se zúčastnilo asi 5000 lidí. Na druhém pololetním sjezdu v červenci 1906 bylo oznámeno, že Česká federace všech odborů sdružuje už 120 organizací se 4000 členy, což bylo srovnatelné se sociálnědemokratickou Unií. V této době se také od ČFVO oddělila frakce Volné sdružení českých horníků, která začala v Duchcově vydávat vlastní časopis Hornické listy. Spor byl urovnán na výročním sjezdu ČFVO v září 1906: Volné družení vstoupilo do ČFVO jako samostatná sekce, Nová Omladina se stala všeodborovým orgánem a Hornické listy odborovým orgánem horníků. Došlo také k přesunu sídla ČFVO z Bruchu do Duchcova.

V roce 1907 pokračovaly spory mezi Prahou a hornickým severem, stejně jako personální konflikty uvnitř organizace, zejména kolem Karla Vohryzka. ČFVO měla na začátku roku 86 organizací a asi 3400 členů, ale řada z nich neplatila příspěvky a byla málo aktivní. Po jarním sjezdu se orgánem federace stala Komuna, zatímco Hornické listy měly připadnout připravované Hornické federaci. V červenci 1907 bylo sídlo ČFVO přesunuto do Prahy, což na severu Čech vytvořilo organizační vakuum a horníci se postupně osamostatňovali. Hornická federace vznikla až v listopadu 1907. Byla sice právně a majetkově napojená na ČFVO, ale vztah mezi nimi zůstal volný a Severočeši se postupně méně zapojovali do chodu ČFVO. V listopadu byl také ustaven železniční odbor ČFVO, který však policie rychle rozbila (železničáři byli státní zaměstnanci) a po několika týdnech zanikl.

Na prosincovém výročním sjezdu pak ČFVO rozhodla, že bude vystupovat jako nepolitická a neutrální odborová organizace, nikoli jako organizace anarchistů. Na konci roku 1907 měla ČFVO bez Hornické federace už jen 1381 členů. Nepolitický charakter federace potvrdil sjezd v Záluží u Mostu v roce 1908.

Zánik a reakce Rok 1908 znamenal pro český anarchismus zásadní zlom. Zanikl mimo jiné časopis Komuna a proti ČFVO a Hornické federaci byla vedena rozsáhlá policejní akce. Výnos zakazující činnost obou organizací vyšel 6. srpna, jejich funkcionáři byli prohledáni a zatčeni a musely být vydány všechny knihy, spisy, korespondence i peníze náležící organizacím. Důvodem bylo, že ČFVO „očividné sledovala cíle anarchismu, že uznávala přímou akci, že prý chtěla násilně převrátit stávající ‚pořádek' a že propagovala anarchismus vůbec“.

Anarchistický tisk proti zásahu protestoval, sami anarchisté byli překvapeni rozsahem zásahu, protože ČFVO se na posledních dvou sjezdech anarchismu zřekla. Perzekuce vyvolala ohlas i mimo anarchistické prostředí. Některé české buržoazní (např. Lidové noviny) a národněsocialistické listy (např. České slovo) psaly o ČFVO relativně příznivě a spojovaly zákrok s bojem o české menšinové školy v pohraničí. Naopak v Čechách vydávaný německý tisk zákrok schvaloval.

Ještě před rozpuštěním ČFVO se připravoval odborový sjezd horníků stojících mimo sociálnědemokratickou Unii. Ten měl být konán v srpnu 1908 na Kladně, ale byl zakázán. Přesto se většina delegátů rozhodla sjezd uskutečnit tajně v Braníku, ve dnech 16.–17. srpna 1908.

Po zániku ČFVO se anarchistické odborové snahy přesouvaly do jiných forem, zejména do spolku Ochrana. Konec ČFVO znamenal rozpad hlavní organizační struktury hnutí, jeho oslabení v důsledku státní represe, odchod klíčových osobností a přechod od masového, radikálního hnutí k roztříštěné a postupně upadající scéně.

Vztah k České anarchistické federaci (ČAF) ČFVO existovala paralelně s Českou anarchistickou federací (ČAF), která byla založena v Praze 10. října 1904. V praxi se ukázalo, že je těžké mít dvě federace zároveň. V roce 1905 se Stanislav K. Neumann pokusil vztah obou federací konceptualizovat. Podle jeho návrhu měla ČFVO především sjednocovat dělnictvo a vést hospodářský boj, zatímco ČAF měla plnit jiné (spíše ideové) funkce. Výroční schůze ČFVO v listopadu 1905 se vyjádřila, že si přeje, aby ČAF „přistoupila za člena ČFVO“. ČFVO postupně ČAF zastínila a prosincový sjezd ČFVO 1907 v Praze byl uváděn zároveň jako sjezd anarchistický.

Po zániku ČFVO byly snahy o obnovení ČAF. Skupina kolem Bohuslava Vrbenského ji nakonec přeměnila v politickou stranu Federace českých anarchistů-komunistů.

Osobnosti spojené s organizací

Antonín Bouček František Hajšman Antonín Pravoslav Kalina Ladislav Knotek Čeněk Körber Rudolf Máša Antonín Řehoř-Hýskovský Karel Toman Karel Vohryzek Bohuslav Vrbenský

Přehled sjezdů ČFVO Celkem se konalo 11 shromáždění České federace všech odborů:

27. listopadu 1904, Bruch (Lom) (zakládající valná hromada) 5. března 1905, Bruch 4. června 1905, Bruch 5. listopadu 1905, Bruch (výroční sjezd) 15.–16. dubna 1906, Roudnice 22. červenec 1906, BruchTento sjezd není uveden v přehledu sjezdů v publikaci Štěpán (2024), s. 354, který slouží jako hlavní zdroj pro tento seznam, je však zmíněn v témže textu na s. 193. 28. září 1906, Bruch 31. března 1907, Duchcov 14. července 1907, Duchcov 24.-26. prosince 1907, Praha 18.-20. dubna 1908, Záluží

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Odborové organizace Kategorie:Dějiny anarchismu Kategorie:Anarchismus v Česku Kategorie:Organizace založené roku 1904 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1908