Kostel Saint-Léger je největším chrámem v městě Cognac ve francouzském departementu Charente v metropolitním regionu Nová Akvitánie. Románský kostel stojí v srdci historického centra města na křižovatce pěších zón Aristide Briand a d'Angoulême.

Tento bývalý benediktinský převorský kostel dnes slouží jako hlavní farní kostel města. Jeho stavba započala kolem roku 1130, ale v následujících třech stoletích prošel rozsáhlým rozšiřováním a úpravami. To vysvětluje kombinaci mnoha architektonických slohů – jde o unikátní celek v regionu, kde jinak jednoznačně převládá románský styl.

Kostel je od 28. května 1883 zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Historie

Kostel budovaný po několik staletí

Dnešní kostel stojí na místě původní dřevěné stavby, kterou v průběhu 11. století vybudovali benediktini z významného opatství Ébreuil v Auvergne. Od roku 1130 věnovalo opatství značnou část svých příjmů na výstavbu mohutného převorského kostela. Jeho románský sloh v sobě spojuje vlivy sousedních regionů: Saintonge (průčelí), Angoumois (členění stěn lodi) a Périgordu (zvonice). První fáze výstavby trvala odhadem 50 až 80 let.

V 13. století prošel částečnou přestavbou transept a chór. O století později nahradila křížová žebrová klenba původní řadu kupolí, které stavbu zakrývaly. Během čištění zdiva v roce 1995 restaurátoři zjistili, že svorníky v lodi byly původně natřeny červenou a zlatou barvou a uzavřeny dřevěnými zátkami. V 14. století přibyly po obou stranách chóru dvě boční kaple. V 15. století získalo průčelí rozměrnou rozetu s pozdně gotickou kružbou – dar Jana Orleánského (dědečka francouzského krále Františka I.).

K prvnímu a třetímu poli boční kaple Nejsvětějšího Srdce (vlevo od chóru) přiléhají dvě votivní kaple zasvěcené svatému Josefovi a svaté Anně. Další prostor, tzv. „kaple mrtvých“ v prodloužení jižního ramene transeptu, sloužil jako márnice pro rodiny, které neměly doma dostatek místa k uložení těla zesnulého. V téže době byl kostel opevněn a doplněn o obranný ochoz.

Během náboženských válek sloužil chrám od roku 1598 přibližně dvacet let jako protestantská modlitebna. Některé plastiky se tehdy staly obětí ikonoklasmu, zejména ty, které zdobí archivolty portálu. V roce 1622, v době nastupující protireformace, převzala budovy bývalého převorství komunita benediktinek, které odtud v roce 1792 vyhnal revoluční Konvent.

Kostel v 19. a 20. století Kostel, který během revolučního období utrpěl značné škody, restauroval v letech 1845–1860 architekt Paul Abadie. Z této doby pocházejí zejména fresky v kaplích Nejsvětějšího Srdce a Panny Marie, novogotická výzdoba chóru, galerie a několik konzol (modillonů), které byly v roce 1860 nahrazeny přesnými kopiemi. Průčelí však Abadie restaurovat nestihl – úřady totiž zamítly jeho návrh na nahrazení gotické rozety novorománskými okny.

V roce 1861 byly na kruchtu za hlavním oltářem instalovány velké varhany. Díky rozdělení nástroje do dvou skříní zůstalo odkryté okno v závěru (chevetu), které je typické pro vrcholnou (paprskovitou) gotiku.

Během 20. století proběhlo několik dalších úprav. V roce 1960 byla zrekonstruována kaple svatého Petra (v prodloužení kaple Panny Marie vpravo od chóru), což byla původně kapitulní síň benediktinského kláštera. Celkovou obnovou pak kostel prošel v letech 1995–1999.

Architektura Z architektonického hlediska představuje kostel Saint-Léger syntézu prvků typických pro románské stavitelství krajů Saintonge, Angoumois a Périgord, které při pozdějších přestavbách doplnily gotické přístavby.

Průčelí Jednou z nejstarších částí stavby je průčelí, které je typickou ukázkou románského slohu kraje Saintonge. Je široké necelých třináct metrů a dělí se do tří horizontálních registrů. V dolní části se nachází portál se čtyřmi archivoltami. Ty zdobí geometrické a rostlinné motivy, s výjimkou horní archivolty, která nese znamení zvěrokruhu doplněná o výjevy typických prací pro každý měsíc:

Vodnář: sedící postava symbolizuje zimu a čekání na probuzení přírody. Ryby: sedící muž se hřeje u ohně. Beran: muž prořezává stromy. Býk: žena obdělává pole. Blíženci: plastika je poškozena. Rak (zobrazen jako želva, za níž následuje svatojakubská mušle): muž sklízí úrodu. Lev: žena pere prádlo. Panna: muž mlátí obilí cepem. Váhy: vinař při vinobraní. Střelec (zobrazen jako kočka): muž sráží žaludy. Štír: postava krmící prase. Kozoroh: muž u prostřeného stolu.

Zajímavostí je nevysvětlená záměna pořadí Střelce a Štíra. Mezi želvu (pravděpodobně podpis mistra tovaryšského bratrstva Compagnons du Tour de France, podobně jako kočka u Střelce a výjev žní je vložena svatojakubská mušle. Ta naznačuje, že kostel mohl sloužit jako zastávka na poutní cestě do Santiaga de Compostela, přestože hlavní trasa Cognac míjí.

Sloupky nesou hlavice s rostlinnými nebo figurálními motivy. Vpravo lze rozpoznat listoví, anděla chránícího nahého muže před drápajícími démony, dva supy svírající v pařátech krky zvířat, jimž rvou srdce, nebo bojující postavy. Vlevo jsou patrní dva andělé obklopující Krista v mandorle, supi a čtvernožci, obětování Izáka a ptáci útočící na několik postav.

Po stranách portálu se nacházejí dvě slepé arkády s lomeným obloukem, v nichž jsou umístěny basreliéfy zobrazující Klanění tří králů (levá arkáda) a neurčený výjev – pravděpodobně Apokalypsu nebo Velikonoce (pravá arkáda).

Horní patro tvoří dvě úrovně půlkruhových arkád oddělených římsami s konzolami (modillony). Pozdně gotická rozeta v prostoru mezi dvěma příložnými sloupy pochází z 15. století. Vrchol průčelí tvoří rozměrný trojúhelníkový štít, který je téměř zcela bez ozdob.

Celkový popis interiéru

Loď Jediná loď je 31,68 metru dlouhá a 11,08 metru široká. Je rozdělena do dvou klenebních polí, která původně zakrývaly dvě kupole. Ty v 14. století nahradila žebrová klenba s hruškovým profilem žeber, která se opírá o pilíře a svazky příložných sloupů. Stěny člení slepé arkády uspořádané po trojicích, nad nimiž probíhá římsa s konzolami a tribuna s kovaným zábradlím. Podobné uspořádání najdeme i v katedrále svatého Petra v Angoulême, která vznikala ve stejné době. Loď zdobí dva obrazy neznámých autorů: vlevo při vstupu kopie Caravaggiovy Smrti Panny Marie, vpravo Modlitba v zahradě getsemanské.

Transept Transept o rozměrech 29,92 × 4,75 metru prošel v 13. století kompletní přestavbou. Křížení zakrývá čtyřdílná žebrová klenba, zatímco ramena transeptu mají klenbu šestidílnou. Na rozhraní jižního ramene a lodi stojí monumentální kazatelna ve slohu Ludvíka XV. z roku 1853. Toto dílo mistra tovaryšského bratrstva je vyrobeno z mahagonu a zdobeno panely z pyrenejského mramoru. Původně byla určena pro katedrálu svatého Ondřeje v Bordeaux, ale nakonec byla vyměněna za kus objednaný pro Cognac – obě kazatelny jsou téměř identické.

K jižnímu rameni přiléhá kaple s Pietou z carrarského mramoru z konce 19. století od umělce Paula Triscorny di Fernando. Nad kaplí je v románském okně umístěna vitráž s dvoubarevným geometrickým vzorem. Dominuje jí šedý tón (grisaille) s několika kruhy v „chartreské modři“. Jde o jedinou vitráž v kostele, která nebyla od svého osazení ve 13. století nikdy restaurována.

V pravém rameni transeptu se nachází obraz Nanebevzetí Panny Marie od Jacquese Blancharda z roku 1629. Vznikl na objednávku Jeana de Monbron, hraběte z Fontaine (příbuzného rodu Lusignanů), jehož sestra byla představenou místního benediktinského kláštera. V pravém dolním rohu nese obraz erb rodu Monbron. Plátno zmizelo během revoluce a později bylo znovuobjeveno v depozitářích muzea Louvre.

Pod obrazem vede průchod do bývalého klášterního ambitu.

Severní rameno transeptu sousedí s románskou kaplí zaklenutou kupolí na pandantivech. Ta slouží jako základna mohutné čtyřpatrové zvonice. Tři románská patra s půlkruhovými a sdruženými okny doplňuje patro s lomenými oblouky a neobvyklá břidlicová jehlanová střecha z 18. století. Vitráž na severní straně hraje jasnými barvami a zobrazuje čtyři světce: v horní části svatého Ludvíka a Janu z Arku, dole pak svatou Máří Magdalénu s nádobkou na masti a Jana Křtitele.

V levém rameni transeptu visí obraz ze 17. století zachycující dva výjevy ze života svatého Eutropa, prvního biskupa v Saintes. Vlevo Eutropus křtí mladou ženu jménem Estella (Eustella), která byla později také svatořečena. Vpravo nechává Estellin otec, římský místodržící v Saintes, biskupa usmrtit ranou sekerou. Při bližším pohledu jsou mezi scénami patrné švy – dílo totiž vzniklo sešitím dvou samostatných obrazů.

Chór kostela

Centrální část chóru je 24,19 metru dlouhá a 11,20 metru široká. Je rozdělena do dvou polí zaklenutých čtyřdílnou žebrovou klenbou s visutými svorníky. Po obou stranách v zadní části chóru jsou umístěny dřevěné chórové lavice ze 17. století. Plochý závěr (chevet) prolamuje velké okno ve slohu vrcholné (paprskovité) gotiky, které se dělí na dvě části.

Horní část zobrazuje Boha, Ježíše, Ducha svatého a dvanáct apoštolů ve třech otvorech ve tvaru holubic.

Dolní část představuje čtyři svaté biskupy: Ausonia (1. biskupa z Angoulême, kam farnost spadá od revoluce), Eutropa (1. biskupa ze Saintes, kam farnost patřila původně), Caprasia (1. biskupa z Agenu) a Leodegara (sv. Léger, biskup z Autunu a patron kostela). Vitráž, kterou v roce 1990 vážně poškodil požár, restaurátoři obnovili do původní podoby.

V roce 1861 byly na kruchtu za hlavním oltářem instalovány velké varhany. Toto neobvyklé umístění vysvětluje přítomnost rozety v průčelí chrámu, která znemožňovala instalaci varhan na tradičním místě. Nástroj je dílem varhanáře Thébauda, na výrobě skříně se podílela firma Boccière z Le Mans. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1990. Varhany mají v současné době 39 rejstříků (včetně 3 horizontálních jazykových rejstříků – en chamade) a na svou dobu převratnou elektropneumatickou trakci.

Hlavní loď doplňují dvě boční lodě o šířce 4,45 metru. Jsou zaklenuty šestidílnou žebrovou klenbou a tvoří dvě postranní kaple zasvěcené Nejsvětějšímu Srdci (vlevo od chóru) a Panně Marii (vpravo). Kaple zdobí fresky z 19. století a osvětlují je moderní vitráže.

Kaple Nejsvětějšího Srdce V kapli se nachází pozlacený dřevěný retábl ze 17. století. Jeho antickými formami inspirovaná architektura stojí na dvou řadách tordovaných (šroubovitých) sloupů. V centrální části je umístěn obraz dvou andělů klanících se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Oltář ze 16. století je darem rodiny Chesnelových a představuje nejstarší dochovaný oltář v kostele Saint-Léger. Nad retáblem se nachází vitráž, jejíž tvar připomíná dvě zapálené svíce. Tvoří ji čtyři evangelijní výjevy: vlevo nahoře Ježíš utišující bouři, vpravo setkání se Samaritánkou u studny. Dole vlevo je zachycen Ježíš u Marty a Marie, vpravo pak scéna, kdy Ježíš žehná dětem.

Kaple Panny Marie

V této kapli se nachází retábl z bílého mramoru z 18. století. Vitráže v jižní stěně zachycují v osmnácti výjevech (po šesti v každém okně) různé etapy ze života Panny Marie. Jednotlivé scény však nejsou seřazeny chronologicky; zdá se, že autor upřednostnil tematické celky – například Navštívení u sestřenice Alžběty tak sousedí s Útěkem do Egypta.

Ve stěnách kaple jsou uložena srdce rytíře Otarda a Jeana de Monbron.

Reference

Kategorie:Historické památky v Nové Akvitánii Cognac Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Charente Cognac Kategorie:Románské stavby v Nové Akvitánii