Železniční trať Jesenice–Sežana

Železniční trať Jesenice–Sežana je jednokolejná železniční trať normálního rozchodu 1435 mm ve Slovinsku.

Trať byla téměř celá postavena v letech 1901 až 1906 jako součást Bohinjské dráhy, do své konečné stanice byla dovedena v roce 1948. Je dlouhá 130 km, mezi Jesenicemi a Sežanou prochází 37 tunely, 27 viadukty, 39 mosty a 5 galeriemi.

Trať patří k regionálním tratím a s dalšími tratěmi je propojena následovně: ve stanici Jesenice se napojuje k trati Ljubljana–Jesenice, ve stanici Sežana k trati Ljubljana–Sežana. Odbočují z ní tratě do Vrtojby (ve stanici Nova Gorica), do Ajdovščiny (ve stanici Prvačina) a téměř nepoužívaná trať do OpicinyJde o původní trať do Terstu. (ve stanici Kreplje).

Trať Vedení Jesenice – Nova Gorica Trať začíná v Jesenicích a na východním konci stanice ihned odbočuje doprava směrem k jižnímu svahu údolí Sávy Dolinky, kterou překračuje. U Blejské Dobravy trať údolí opouští a stáčí se na jih, vstupuje do soutěsky Vintgar, tunelem v okolních kopcích stoupá do široké Bledské kotliny. Bledské jezero míjí na jeho západním konci, poté několika tunely prochází bočním údolím jezerní kotliny a dosahuje vysoké terasy v hluboce zařezaném údolí Sávy Bohinjky. Trať pak toto údolí sleduje až k Bohinjské Bistrici. Několik metrů za stejnojmennou stanicí vstupuje severním portálem do Bohinjského tunelu. Tento tunel vede pod vrcholem Kobla, což je rozvodí mezi Černým a Jaderským mořem. Jižní portál tunelu se nachází před stanicí Podbrdo v údolí řeky Bača a trať tudy klesá podél východní strany zabezpečena mnoha inženýrskými stavbami, přičemž poblíž soutoku s Idrijcí zdolává terén několika mosty a tunely. Kolem Mostu na Soči projíždí krátce údolím této řeky a bezprostředně na to vstupuje do údolí Soči. Po jeho východních svazích trať pokračuje až těsně před Kanal ob Soči, kde přechází na západní úbočí. Krátce před Novou Goricí řeku znovu překračuje Solkanským mostem a dosahuje dna údolí.

Nova Gorica – Sežana Ze stanice Nova Gorica, která se nachází na východním břehu Soči, vede trať přímo na jihovýchod a krátkým tunelem prochází pod kopcem kláštera Kostanjevica. Po mírně svažitém hřebeni kopcovitého vnitrozemí trať opouští Pádskou nížinu a poblíž Volčí Dragy vstupuje do údolí Vipavy, které sleduje do Saksidu. Odtud stoupá po jižním svahu údolí Branice až do Štanjelu, kde se stáčí na jihozápad na krasovou plošinu, která se nachází v nadmořské výšce kolem 300 metrů nad mořem. Od stanice Kreplje vede na východ, přičemž vpravo ponechává původní trať do Terstu. Odtud pokračuje do stanice Sežana, do jejíhož kolejiště vstupuje tunelem, a napojuje se na trať Ljubljana–Sežana.

Hranice v Nové Gorici Bezprostředně západně od nádražní budovy ve stanici Nova Gorica vede od roku 1947 státní hranice s Itálií. Nádraží, které v roce 1945 dobyli Titovi partyzáni, tak zůstalo součástí Jugoslávie. Hranice dělí přednádražní prostor, který se na italské straně jmenuje a na slovinské . Východně odtud vzniklo na jugoslávské straně město Nova Gorica, kdežto staré město Gorice zůstalo součástí Itálie, jak tomu bylo od roku 1918. Na nádraží je instalováno malé muzeum, kde jsou vystaveny exponáty o tomto rozdělení. Hranice ztratila po vstupu Slovinska do Schengenského prostoru roku 2007 na významu, protože ji lze překročit kdekoli bez kontrol.

Parametry Maximální podélný sklon trati je 26,7 ‰ a nachází se na úseku mezi Prvačinou a Štanjelem. Nejvyšší bod na trati se nachází u stanice Vintgar v nadmořské výšce 576 m, což není mnoho vzhledem k tomu, že trať překračuje Alpy.Nejvýše položenou slovinskou tratí je trať trať Ljubljana–Sežana u stanice Postojna (582 m n. m). Minimální poloměr směrového oblouku je 149 m.

Technická infrastruktura Na trati se nachází 37 tunelů, z nichž je nejdelší Bohinjský (6 327,3 m). Mostů a viaduktů je 66, přičemž nejvyšší vede přes řeku Idrijca u Mostu na Soči ve výšce 30 m nad hladinou, což ho činí nejvyšším železničním mostem na Slovinsku. Známý je Solkanský most, což byl železniční most s největším kamenným obloukem na světě, nicméně oblouk byl za první světové války zničen a později nahrazen betonovým.

Provoz Trať je obsluhována regionálními vlaky. Na trase Nova Gorica–Sežana jezdí ve všední den pět párů vlaků a na trase Jesenice–Nova Gorica sedm párů. Bohinjským tunelem projíždějí vlaky s vagóny pro přepravu automobilů. Během letních měsíců jsou na nejmalebnějším úseku trati mezi Jesenicemi a Novou Goricou provozovány parní historické vlaky. Používá se historická vlaková souprava složená z italských, rakouských a jugoslávských kolejových vozidel ze Slovinského železničního muzea v Lublani.

Trať se využívá pro tranzitní nákladní dopravu zejména při mimořádných událostech na hlavní trati mezi Koperem, Lublaní a Jesenicemi jako alternativní trasa.

Dějiny

Výstavba Nové alpské železnice, která měla propojit České království a střední Rakousko s Terstem a otřást monopolem Jižní dráhy, začala v roce 1900 a skončila v roce 1906. Vzhledem k četným stoupáním a klesáním se již během výstavby uvažovalo o tom, že trať bude elektrizována. Těmto plánům zabránilo vypuknutí první světové války. Po válce trať ztratila svůj význam, neboť se po rozpadu Rakousko-Uherska rozdělila mezi Itálii (delší část) a Království SHS (kratší část) a kvůli tomu, že se trať přes Tarvisio stala pro dopravu mezi Rakouskem a Terstem výhodnější, protože překračovala jen jedny státní hranice.

Původní trať připadla po skončení druhé světové války téměř celá Jugoslávii kromě nejjižnějšího úseku ležícího na území Svobodného státu Terst. Na konci roku 1947 bylo rozhodnuto, že jižní část bývalé Bohinjské dráhy bude připojena k jugoslávské železniční síti. Následujícího roku byla zahájena výstavba úseku mezi Dutovlje a Sežanou, přičemž se použil štěrk ze zrušené trati Vižmarje–Črnuče–Laze, a byla dokončena 21. prosince téhož roku.

Po otevření Koperské dráhy v roce 1967 byla tudy vedena nákladní doprava mezi Koperem a Rakouskem, potažmo Německem, tzv. Sočský koridor a kvůli tomu byla v Divači zbudována spojka umožňující přímý provoz mezi Koperem a Sežanou. Po zemětřesení ve Friuli v roce 1976 byla trať využívána jako alternativní trasa pro rychlíky. Od začátku 90. let je doprava vedena převážně po trati Ljubljana–Sežana, čímž se význam trati výrazně snížil, a Sočský koridor není vytížen. K vážné modernizaci nikdy nedošlo. S výstavbou nové, mnohem propustnější trati mezi Udine a Tarvisiem na začátku 21. století význam trati ještě více poklesl.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Postaveno 1906 Jesenice–Sežana