Chrám svatého Vladimíra, dříve kostel Seslání Ducha svatého (zkráceně kostel svatého Ducha), ve městě Šeptyckyj, ve Lvovské oblasti, je chrám pravoslavné církve Ukrajiny. Má status architektonické památky národního významu.
Postaven byl na počátku 18. století v barokním slohu jako katolický kostel Seslání Ducha svatého v komplexu kláštera Bernardinů, je nejstarší budovou ve městě. Po druhé světové válce byl klášter i kostel uzavřen a v roce 1988 byl kostel předán pravoslavné obci a přestavěn na pravoslavný chrám.
Historie a popis Bernardinský klášter v Šeptytském (tehdy Krystynopol) byl založen v roce 1695 (podle jiných zdrojů v roce 1692), kdy zakladatel Krystynopolu Felix Kazimír Potocký postavil ve městě dřevěný kostel Ducha svatého s cihlovými podzemními kryptami, které měly sloužit jako pohřebiště rodiny Potockých a jeho potomků. Felix Kazimír také pozval mnichy z řádu Bernardinů, aby se usadili v blízkosti kostela, a udělil jim pozemky pro pastviny, právo rybařit v Západním Bugu a právo užívat mlýny a lesy patřící šlechtici. V roce 1701 kostel vyhořel při požáru, Felix Kazimír zahájil na jeho místě stavbu nového cihlového kostela v barokním slohu, ale v roce 1702 zemřel a byl pohřben v kryptě kostela. V rekonstrukci kostela pokračoval jeho syn Józef Felician Potocki, který na stavební práce daroval 30 900 zlotých. Od roku 1710 při kostele působilo Bratrstvo Neposkvrněného početí Matky Boží.
V roce 1723 zemřel Józef Felician Potocki a ve stavbě kostela pokračoval jeho syn, Franciszek Salesius Potocki. V roce 1733 do kostela převezl z Říma rakev s ostatky svatého Klimenta. Další relikvie, zlomek svatého kříže, byla do kostela přinesena v roce 1752.
První budovy bernardinského kláštera u kostela Ducha svatého byly dřevěné, a tak v roce 1747 zahájil František Salesius stavbu zděného kláštera podle návrhu Františka Čajky. V roce 1749 však vypukl požár, který zničil část klášterních budov a poškodil kostel. Obnova kláštera a kostela byla dokončena až v 60. letech 18. století. V roce 1767 byl kostel obehnán zdí.
V roce 1755 byly v kostele instalovány varhany a v roce 1758 byla napravo od oltáře přistavěna malá kaple pro ostatky svatého Klimenta. Franciszek Salesii Potocki pozval lvovského malíře Stanisława Strojinského, aby vymaloval interiér kostela. Náklady na malířské práce, které trvaly v letech 1759 až 1759, činily 16 016 zlotých. Strojinski vymaloval stěny a klenby kostela freskami v technice polychromie, z nichž nejvýraznější byly fresky na téma Zmrtvýchvstání Krista a života svatého Františka v hlavní lodi. Několik obrazů pro kostel namaloval také umělec D. Balzani.
V roce 1772, po prvním dělení Polska, při kterém Krystynopol připadl Habsburkům, a po smrti Františka Saleseia Potockého, začal klášter postupně upadat. V letech 1772–1774 se v části areálu nacházely rakouské vojenské sklady, takže mniši klášter postupně opouštěli a stěhovali se do polských zemí. V roce 1802 se rakouské úřady pokusily klášter kvůli malému počtu mnichů uzavřít, ale díky přímluvě lvovské konzistoře klášter nadále existoval.
V letech 1840 až 1843 byl klášter částečně zrekonstruován, jeho opatem se stal Antoni Mikość. V roce 1852 kostel i klášter znovu zničil velký požár, ale během dvou let byly budovy kompletně obnoveny. Na restaurátorské práce dohlížel nový opat kláštera Anzelm Pizunski, který tuto funkci zastával v letech 1848 až 1855. Na obnovu svatyně přispěla řada mecenášů, zejména tehdejší majitelka Kristynopolu Teresa Wysniewska. Fresky od Stanisława Strojinského byly po požáru restaurovány Stanisławem Rodeckim v roce 1854. V roce 1889 byl v kostele instalován nový oltář od polského mistra Majerského, jehož cena činila 4 000 zlotých. Barokní oltář byl zdoben dřevěnými řezbami: v centrální části sochy svatého Bernarda a svatého Františka, po stranách sochy papežů Řehoře a Urbana. Na konci 19. století byly přestavěny i boční kaple.
V roce 1876, když byly otevřeny krypty kostela, se ukázalo, že byly vypleněny. V roce 1898 manželka hraběte Adama Potockého na své náklady zrestaurovala dvě krypty a znovu v nich pohřbila těla rodiny Potockých.
Je známo, že ve druhé polovině 19. století fungovala při klášteře základní škola. V roce 1885 měla farnost kostela přes tisíc lidí. V roce 1927, tj. během trvání druhé Polské republiky, do které v té době Krystynopol příslušel, byl kostel znovu restaurován.
Když byl v roce 1951 Krystynopol na základě sovětsko-polské mezivládní dohody připojen k SSSR, sovětské úřady kostel a klášter uzavřely, a přestože v roce 1979 získaly status „architektonické památky Ukrajinské SSR pod ochranou státu“, budovy postupně chátraly. Byl zde sklad nábytku.
V roce 1988 byl kostel svatého Ducha rozhodnutím městské rady předán pravoslavné obci a stal se prvním funkčním kostelem ve městě. V letech 1988–1989 prošel kostel rekonstrukcí a vnějšími změnami. K hlavní kupoli byly přidány čtyři menší kopule, které byly v roce 2006 natřeny modře a ozdobeny zlatými hvězdami. Kostel byl znovu vysvěcen jako pravoslavný chrám svatého Vladimíra. Ikonostas vytvořil lvovský řezbář Ihor Kozak. Vnitřní malby z 18. a 19. století byly během restaurování zničeny.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Facebook: Офіційна сторінка Свято-Володимирського собору Православної Церкви України м. Червонограда.
Portály
Kategorie:Sakrální stavby na Ukrajině Kategorie:Lvovská oblast Kategorie:Halič Kategorie:Památky na Ukrajině