Želva nádherná (Trachemys scripta) je jednou z nejchovanějších sladkovodních želv na světě. Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.
Taxonomie
Jsou známy 3 poddruhy želvy nádherné.
T. s. scripta – Želva nádherná žlutolící se vyznačuje chybějící červenou barvou na lících, která je nahrazena žlutavou. T. s. elegans – poddruh známý svými červenými lícemi. Je také nejpočetněji chován. T. s. troosti – Želva nádherná Troostova, charakteristická menšími žlutými páskami na hlavě.
Popis a anatomie Dorůstá průměrně 15–25 cm, některé samice i 35 cm, samci jsou menší. Krunýř se skládá ze dvou částí, horní se nazývá dorsální karapax, který je pokryt kostěnými destičkami. Ty jsou na karapaxu uspořádány ve třech řadách. Jsou pokryté keratinovou vrstvou. Samice mají destičky hladké, samci mírně vroubené. Barva karapaxu se mění s věkem. Vylíhlá mláďata jej mají světle zelený, dospělí jedinci tmavě hnědozelený až olivový, vzorovaný tmavými a světlými odstíny. Dolní část, ventrální karapax nebo také plastron, je žlutavý s tmavými, zelenohnědými skvrnami ve středu většiny destiček. Samci jej mají prohloubený, samice nikoli. Přední končetiny jsou vybaveny 5, zadní pak 4 prsty, opatřených plovací blánou. Prsty jsou zakončeny drápy, které má samec delší a užší na předních končetinách. Základní barva hlavy a nohou je zelená, pokrytá žlutavými paprskovými proužky. Červená lícní skvrna může v průběhu života značně vyblednout. Ocas samce je delší a silnější než má samice. Želvy nemají vnější uši, sluchový aparát tvoří tympanální disk viditelný v zadní části hlavy.
Historie Želvy nádherné objevil zřejmě James Cook při své plavbě a několik želv přivezl i do Evropy.
Pravý chov želvy však začal až kolem roku 1656, kdy je první zmínka o želvě, která byla chována v zajetí. Dnes je želva nádherná v přírodě slabě ohrožená a její množství v odchovu každým rokem přibývá.
Výskyt Od jihovýchodu USA přes Střední Ameriku až po severozápad Jižní Ameriky. Byla zavlečena do mnoha oblastí dalších kontinentů, zahrnujících Evropu včetně Slovenské a České republiky.
Uměle vysazené populace želv žijí a někdy se i úspěšně množí také v jiných oblastech s podobným podnebím. Často tak negativně ovlivňují tamější živočišné druhy (např. v jižní Francii). V Česku ale z dlouhodobého hlediska nepředstavuje tak významný problém, jako rak bahenní, rak americký, rak signální, jež jsou známí přenašeči račího moru, nebo cizí obratlovci, jako je sumeček americký a mnozí další živočichové. Paradoxně patří želva nádherná k několika mála predátorům těchto škodlivých organismů. Negativní je hlavně dopad na kriticky ohroženou populaci obojživelníků, jejichž řady v Česku drasticky řídnou v důsledku mnoha dalších vlivů i neznámých faktorů. náhled|upright=1.2|Želva nádherná (T. s. sripta) a kachna divoká na říčce Rokytce v Praze (2024) Želva nádherná se objevuje i volně žijící ve středoevropské přírodě, nejčastěji přežívá v okolí větších měst (s větší koncentrací chovatelů) a v níže položených oblastech jako je okolí Prahy, Polabí, okolí Brna, jižní Morava nebo okolí Ostravy.Moravec, 2019, s. 313 Byla hlášena dokonce i z oblastí v bezprostředním okolí Nízkých Tater na Slovensku. Takové vnikání nepůvodních druhů do přírody obecně hodnotíme v současné době jako negativní, neboť většinou poškozují přirozená přírodní společenstva (u nás vytlačuje vzácnou a chráněnou želvu bahenní, Emys orbicularis). Nicméně i želva bahenní je nepůvodním živočichem, jehož rozmnožování v oblastech Německa nebo Česka bylo diskutabilní. Želva nádherná v České přírodě ojediněle klade vajíčka (která jsou však jen vzácně oplodněná)Moravec, 2019, s. 315–316, ale proměnlivost počasí prakticky vůbec neumožňuje vylíhnutí a přežívání mláďat a z Česka je známý jen jeden úspěšný případ vylíhnutí několika mláďat, který je považován za malý zázrak. Vysoké počty želv ve volné přírodě jsou způsobeny uprchlými nebo vypuštěnými jedinci tohoto velmi populárního poddruhu, které je ale krajní nezodpovědností vůči původní přírodě i vůči vypuštěným želvám. Jejich malá schopnost úspěšné reprodukce dříve či později přivede želvu nádhernou v středoevropské přírodě k drastickému snížení počtu nebo vymření, které oddaluje zejména jejich dlouhověkost.Moravec, 2019, s. 313, 316 V jižních částech Evropy je ale přítomnost této želvy trvalým ekologickým problémem. Poté, co došlo v roce 2004 oficiálně k zastavení dovozu poddruhu T. s. elegans do České republiky, byl v menší míře nahrazen dovozem ostatních podruhů, zejména T. s. sripta, jejichž výskyt byl nedlouho poté rovněž zaznamenán v naší přírodě.
Potrava náhled|vlevo|Cvrček polní, výborná strava pro vodní želvy. Potrava želv by měla být pokud možno co nejpestřejší, bohatá na vitamíny a minerální látky. Nejlepším způsobem výběru oblíbené stravy je nabídnout želvám co nejširší spektrum potravy a výběr nechat na nich samotných. Ale i to, o co nejeví zájem, je dobré jim nabídnout po čase znovu – někdy totiž změní názor. Potravu požírají želvy jen ve vodě, proto je nutné, aby ji dostávaly právě tam. Mláďata želv je nutné krmit denně, dospělé želvy krmíme třikrát týdně. Mláďata jsou téměř výhradně masožravá, jak želvy rostou postupně vzrůstá podíl rostlinné složky v jejich potravě. Potrava je v přírodě ze 60 % živočišná (22 % hmyz, 17 % plži, 13 % ryby, 8 % korýši). Zbývajících 40 % se skládá z rostlin, kde převažují vodní rostliny rodů Najas, Lemna, Sagittaria a Ceratophyllum.
Hlavní složku potravy by měly tvořit ryby. V ideálním případě by to měly být přiměřeně velké ryby podávané vcelku včetně kostí a vnitřností. Výborné jsou také tzv. grundle prodávané mražené v supermarketech; želvy je vyloženě milují. Další dobrou možností jsou akvarijní ryby, které ale slouží spíše pro zpestření jídelníčku. Nevýhodou zůstává jejich cena ve zverimexech a je fakt, že z vlastního chovu se dají mnohdy uživit jen mláďata želv.
Ke krmení se také hodí převážně všechny druhy plžů (s ulitou i bez ní), a to suchozemské i vodní. Plže lze sbírat i v přírodě, ale jejich zkrmování nelze jednoznačně doporučit, protože mohou přenášet choroboplodné zárodky např. parazitů. Lze je ale poměrně snadno chovat. Krmíme je listy salátu, špenátu a jinou rostlinnou potravou. Ideální jsou akvarijní plži, jejichž chov nečiní žádné větší potíže. Druhy s ulitou jsou pro želvy výborným zdrojem vápníku.
Také se osvědčili mouční červi (musí se dávat pozor na překrmování). Jedná se o larvy potemníka moučného, které lze rovněž koupit ve zverimexu nebo akvaristice. Snadno se dají i chovat. Krmíme je rostlinnou i živočišnou potravou.
Želvám můžeme dávat i cvrčky, menší kobylky, mouchy a pavouky. Větší želvy tento hmyz pozřou prakticky okamžitě, u menších želv se hmyz bude trápit, než ho želvy "okoušou".
Lze také krmit rybím, kuřecím, telecím a hovězím masem. Maso musí být libové. Pro vysoký obsah tuku je naprosto nevhodné maso vepřové, jelikož želvy neumí odbourávat tuky.
Na trhu je celá řada granulovaných přípravků určených pro vodní želvy. Také granule určené kočkám lze bez problémů podávat. Výhodou granulí (ať už želvích nebo kočičích) je, že jsou plné vitamínů, dají se koupit v každém supermarketu a snadno skladovat. Je to výborné doplňkové krmivo, ale nemělo by sloužit jako náhrada pestré stravy.
S tím jak želvy dospívají, začínají vyhledávat více rostlinné potravy. Některé z želv rostlinnou potravu zcela odmítají, proto se nedoporučuje dělat z želv vegetariány násilím. Ke krmení je možné použít jak vodní rostliny (douška, okřehek, kabomba, růžkatec), tak i suchozemské rostliny (ptačinec, smetanka, jetel, jahodník). Želvám také chutná ovoce (švestky, jahody, třešně, banány, jablka atd.) a zelenina (listy špenátu, salát, čínské zelí, mrkev atd.).
Vzhledem k tomu, že i při podávání rozmanité potravy většinou nedokážeme dodat želvám všechny potřebné vitamíny a minerální látky v potřebném množství, je vhodné jim chybějící vitamíny a minerály dodat v podobě různých přípravků. To je důležité zejména u mladých želv, které rostou. Pro tvorbu krunýře potřebují kromě jiného mnoho vápníku. Přípravky se želvám většinou podávají tak, že se injekčně vpraví do potravy (např. mrtvé ryby). To lze samozřejmě učinit jen s roztokem, proto práškové přípravky předtím rozpustíme ve vodě. Protože se některé nerozpustí zcela je nutné použít dostatečně silnou jehlu. Tolik potřebný vápník lze želvám dodávat buď formou nějakého preparátu nebo přírodní formou v podobě např. vaječných skořápek, ulit nebo sépiové kosti. Zatímco vitamíny a minerály, které jsou přirozeně obsaženy v potravě, prostě předávkovat zvířata nemůžete, o uměle vyrobených přípravcích toto neplatí. Proto je potřeba dodržovat přiložený návod, případně se o dávkování a nejvhodnějším výrobku je potřeba se poradit s veterinářem nebo v lékárně.
V tabulce jsou uvedeny hlavní zdroje různých vitamínů: vitamín přirozené zdroje A mrkev, listová zelenina, třešně, červená řepa, meruňky, vejce, rybí tuk, játra, mléčné výrobky B maso, vnitřnosti, ryby, pivovarské kvasnice, pšeničné klíčky, vaječný žloutek, drůbeží maso C čerstvé ovoce a zelenina D rybí tuk, mořské ryby, vaječný žloutek E klíčky pšenice a kukuřice, rajče jedlé, vejce, játra, ořechy, růžičková kapusta, listová zelenina, špenát F slunečnicová, lněná a dýňová semena, obilné klíčky K rybí tuk, listová zelenina, žloutek, květák P třešně, hroznové víno, meruňky, borůvky, šípky, brokolice T sezamová semena, vaječný žloutek U zelí
Rozmnožování náhled|vlevo|Líhnoucí se želva s vaječným zubem.Námluvy a páření u želv nádherných většinou probíhají od března do července. Podmínkou je samozřejmě pohlavní dospělost obou jedinců, což u tohoto poddruhu bývá mezi 3–5 roky života. Samec připlave k samici a stimuluje její krk a hlavu pomocí svých dlouhých drápů. Poté, pokud je samice spokojena, se ponoří pod vodu a je připravena k páření (může se také stát, že jí samec nevyhovuje a samice začne být agresivní). Samotný akt běžně trvá od 15–45 minut. Někdy mohou dva samci svým chováním nápadně připomínat námluvy k páření. Jedná se však o známku dominance a samci mohou začít mezi sebou bojovat.
Po páření může trvat i několik dní než samice bude schopna naklást vejce – ta se poté bude snažit zahrabat je do písku. Pokud písek nenajde, naklade vejce do vody – v takovém případě je nutno je hned vyjmout a umístit do inkubátoru. Samice během péče o vejce může změnit jídelníček či nejíst tak často, jak byla zvyklá. Malým nevylíhlým želvám lze regulovat pohlaví během vývoje teplotou vajec: pokud chceme samici, teplota by neměla stoupnout nad 28 °C, pokud samce, doporučuje se teplota okolo 30 °C. Vědecké publikace však zastávají názoru opačného. Samice se líhnou ve vyšších teplotách a samci v nižších. Těžko říct kterému zdroji se dá více věřit. Malé želvičky se vylíhnou mezi 60–90 dny po nakladení vajec. Pozdní kladení může způsobit, že želvy přečkají zimu ve vejcích a vylíhnou se až v teplejším počasí na jaře.