Rakouský pomník (též pomník generála Colloredo-Mansfelda) je válečný památník ve vsi Varvažov, části severočeské obce Telnice, připomínající vítězství rakouských vojsk nad armádou císaře Napoleona I. v bitvě u Varvažova dne 17. září 1813. Pomník, jehož autorem je český sochař Václav Prachner, byl odhalen v roce 1825 a je věnován památce rakouského polního zbrojmistra hraběte Hieronyma Colloredo-Mansfelda.

Klasicistní litinový monument tvoří osmnáct metrů vysoký obelisk završený rakouským orlem, který spolu s nedalekým pruským pomníkem představuje ucelený pietní areál u křižovatky silnic I/13 a II/248, chráněný jako kulturní památka. Zatímco ostatní velké pomníky v okolí připomínají hlavní srpnovou fázi bitvy u Chlumce a Přestanova, tento objekt klade důraz na úspěšné odražení druhého Napoleonova pokusu o vpád do Čech v září téhož roku.

Historie

Boje u Chlumce a u Varvažova

vlevo|náhled|Bitva u Chlumce na obraze Friedricha Schneidera (1824) Bitva u Chlumce, která proběhla 29. a 30. srpna 1813, představovala významný obrat v napoleonských válkách na českém území. Po porážce spojenců u Drážďan se francouzský 1. armádní sbor generála Dominika Vandamma pokusil proniknout Nakléřovským průsmykem do vnitrozemí, obsadit Teplice a odříznout ústupové cesty tzv. České armády. První den bitvy se ruskému zadnímu voji podařilo u Přestanova postup Francouzů zastavit a druhý den vedl nečekaný příchod pruského sboru generála Kleista k obklíčení a úplnému zničení francouzských sil.

Ačkoliv byla hlavní Vandammova vojska poražena, pokusil se sám císař Napoleon I. o necelé tři týdny později o druhý vpád do Čech. Ve dnech 16. a 17. září 1813 došlo v prostoru Varvažova k dalším prudkým střetům. Rozhodující úlohu zde sehrály rakouské jednotky pod velením generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda, které francouzský útok odrazily a donutily Napoleona definitivně rezignovat na další ofenzivu směrem na Prahu.

Areál bojiště

náhled|vlevo|Trojice hlavních „národních“ památníků na pohlednici ještě před vznikem Jubilejního pomníku Bojiště v podhůří Krušných hor se bezprostředně po roce 1813 stalo místem intenzivní památkové činnosti, která odrážela tehdejší politické svazky vítězné koalice. Prvním monumentem byl pruský pomník od architekta Karla Friedricha Schinkela, odhalený již roku 1817 u varvažovské křižovatky. Lokalita Varvažova byla zvolena záměrně jako strategický uzel na cestě z Drážďan do Teplic, kudy spojenecká vojska sestupovala z hor.

V následujících desetiletích byl areál doplňován dalšími objekty: v roce 1825 přibyl rakouský pomník, roku 1835 ruský pomník a ve stejném roce byl založen i velký hromadný hrob v Přestanově. Celý proces symbolického uctění bojiště vrcholil v roce 1913 stavbou monumentálního Jubilejního pomníku. Kromě těchto hlavních monumentů je bojiště poseto řadou menších připomínek. Varvažovská část bojiště byla v 19. století, zejména díky blízkosti lázeňských Teplic a poštovní silnice, hojně navštěvovaným pietním místem.

Vznik pomníku vlevo|náhled|Lokalita křižovatky se starou poštou a rakouským i pruským pomníkem ve Stabilním katastru (1843) Na rozdíl od chronologicky staršího pruského pomníku, jehož vybudování nařídil přímo panovník, byl vznik rakouského monumentu čistě vojenskou iniciativou. Hlavními strůjci plánu na uctění památky populárního velitele, polního maršálka Hieronyma Colloredo-Mansfelda (zemřel roku 1822), byli důstojníci v Čechách dislokovaných pluků. Mezi nejaktivnější organizátory patřili polní podmaršálek hrabě Klebelsberg, major Spinet a podplukovník von Ehrenberg, který byl přímým účastníkem bitev u Chlumce a Varvažova.

Pozemek pro stavbu v blízkosti křižovatky u Varvažova poskytla zdarma majitelka chlumeckého panství hraběnka von Thun. Finance na vybudování 18 metrů vysokého obelisku byly zajištěny rozsáhlou dobrovolnou sbírkou mezi důstojnickými sbory. Architektonický návrh vypracoval podplukovník rytíř Claude-Benoit Duhamel de Querlonde, který se nechal inspirovat tvary obelisků u vstupní brány vídeňského zámku Schönbrunn. Všechny litinové části byly v roce 1824 odlity v železárnách knížete Karla Egona Fürstenberga v Novém Jáchymově na Rakovnicku. náhled|Odhalení pomníku 17. září 1825 na dobové litografii Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 17. září 1825, v den dvanáctého výročí bitvy u Varvažova. Ceremonie byla pojata jako velkolepá vojenská i společenská událost. Z chlumeckého zámku vyrazil dopoledne průvod vedený hrabětem Klebelsbergem k místu odhalení, kde byly pro hosty připraveny dřevěné tribuny kryté obřími stanovými celtami. Mezi čestnými hosty nechyběli rodinní příslušníci zesnulého maršálka, včetně jeho bratra Ferdinanda a dcery kněžny Kinské.

Čestnou stráž kolem zahaleného pomníku tvořily početné vojenské jednotky – granátníci, polní myslivci, pěší pluky i Coburští huláni, doprovázení dvěma dělostřeleckými bateriemi a plukovními kapelami. Po slavnostní řeči polního superiora pátera Seidla byl pomník odhalen a následně vysvěcen za zvuků dělostřeleckých salv. Celý ceremoniál svou okázalostí kopíroval odhalení pruského pomníku o osm let dříve.

Další správa Současně s pomníkem vzniklo i zázemí pro jeho údržbu a ostrahu. Naproti přes silnici byl postaven strážní domek, jehož prvním obyvatelem byl ustanoven válečný veterán Josef Beran. Tito hlídači, rekrutovaní z řad vysloužilců, plnili unikátní roli – fungovali jako první průvodci a informátoři pro lázeňské hosty z nedalekých Teplic. Návštěvníkům líčili válečné události a prodávali drobné upomínkové předměty, čímž z lokality vytvořili jedno z prvních organizovaných pietních turistických míst v regionu.

V letech 1912–1955 vedla kolem pomníku tramvajová trať z Ústí nad Labem přes Všebořice do Telnice.

V 70. letech 20. století prošlo okolí pomníku drastickou proměnou. Kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí byly likvidovány obce Dolní a Horní Varvažov, samotná původní obec zanikla s vydolováním zbytkové jámy lomu Antonína Zápotockého a na počátku 60. let byl název Varvažov přenesen na část obce dříve nazývanou Přední Telnice. a zanikla i řada menších válečných připomínek, jako byl hrob majora Roedera. Samotný areál rakouského a pruského pomníku však zůstal díky své historické hodnotě ušetřen a tvořil jakýsi poloostrov uprostřed těžební krajiny.

U příležitosti dvoustého výročí bitvy v roce 2013 byl celý monument v předstihu kompletně zrestaurován včetně obnovy zlacených prvků.

Popis náhled|upright|Pomník generálu Colloredo-Mansfeldovi v dubnu 2023 Dominantou areálu je osmnáct metrů vysoký litinový obelisk, který je situovaný na uměle navršené terénní vyvýšenině. Celý monument stojí na rozložitém, několikastupňovém zděném základu, na který navazuje trojice čtvercových kamenných stupňů tvořících podnož vlastní litinové konstrukce. Na těchto stupních je osazena hranolová, odstupňovaná patka obelisku, jejíž svislé stěny jsou zdobené obdélnými poli se zlacenými nápisy. Vlastní dřík obelisku je tvořený litinovým obkladem, který je svisle členěný jednotlivými pláty kovu. Konstrukce se směrem vzhůru mírně zužuje a je zakončená nízkým jehlancovým vrcholem. Na samotném vrcholku obelisku je osazená plastika rakouské dvouhlavé orlice, která má v zobáku zavěšený vavřínový věnec.

Sochařská výzdoba, jejímž autorem je Václav Prachner, se soustředí především do spodní části monumentu. Na patce hlavního průčelí leží zlacená plastika majestátního lva, který se hřbetem opírá o dřík obelisku. Nad lvem je na čelní straně dříku upevněná deska s reliéfním poprsím generála Hieronyma Václava Colloredo-Mansfelda, které doplňuje kruhový nápis s jeho jménem a hodností c. k. polního zbrojmistra (). Na ostatních stranách spodní části dříku jsou osazené další litinové desky: jedna nese rodový erb Colloredo-Mansfeldů, další je vyzdobená stylizovanou kompozicí bitevní kořisti. Na protilehlých stranách dříku jsou rovněž uvedená životní data generála, konkrétně rok narození 1775 a rok úmrtí 1822.

Textová část pomníku je tvořená zlacenými nápisy v německém jazyce, které jsou rozmístěné na stěnách podstavce. Čelní nápis připomíná místo a datum bitvy „“ (Varvažov, 17. září 1813). Boční nápisy oslavují vojevůdcovy vlastnosti a vyjadřují lítost nad jeho odchodem, přičemž uvádějí, že byl nepřátelům strašný a svým drahý () a že byl vlasti a svým blízkým odňat příliš brzy (). Zadní strana podstavce nese hlavní dedikaci, v níž rakouská armáda věnuje tento pomník jednomu ze svých vůdců na poli slávy. Spodní část monumentu doplňuje ještě drobný nezlacený text, který dokumentuje původ díla v železárnách Karla Egona knížete z Fürstenbergu v Novém Jáchymově.

Pomník samotný obepíná řetězový plot. Litinové řetězy jsou zavěšené na nízkých sloupcích, které mají tvar válců s polokruhovým zakončením. Širší okolí pomníku tvoří parkově upravená plocha, která je od veřejné komunikace oddělená dalším plotem. Přístup k bočnímu průčelí zajišťuje zpevněná betonová cesta. Ta je doplněná čelně zamřížovaným přístřeškem s informační tabulí o bitvě a čtveřicí pylonů s nápisy ve čtyřech jazycích a totožným sdělením: „Rakouský pomník bitvy 1813 byl postaven podle návrhu pplk. Querlandia na paměť boje rakouského vojska v bitvě u Chlumce 29.–30. 8. 1813 a na počest vítězství rakouského vojska vedeného generálem Coloredo Mansfeldem nad napoleonskými jednotkami v boji u Varvažova 17. 9. 1813.“.

Nedílnou součástí areálu je strážní domek umístěný na protější straně silnice. Jde o zděnou přízemní stavbu na obdélném půdorysu s valbovou střechou. Architektura domku kombinuje pozdně barokní prvky, reprezentované osovým vikýřem s volutovými křídly a oválným oknem, s prvky klasicistními, které se projevují v pravoúhlém vstupu rámovaném bosáží a v jednoduchých okenních šambránách.

Památková ochrana Rakouský pomník požívá památkové ochrany jako významná ukázka klasicistního monumentálního umění pietního charakteru s mezinárodním přesahem. Samotný památník byl prohlášen za kulturní památku 18. června 1963 (zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 42301/5-259). Předmětem ochrany je nejen samotný litinový obelisk, ale také historická sadová úprava a strážní domek (č. ev. 124), který je integrální součástí pietního místa, památkově chráněný od 18. června 1965. Památková hodnota spočívá v mimořádné výtvarné kvalitě díla a v jeho dochování v autentické, neporušené podobě, přičemž spolu s ostatními pomníky v okolí tvoří unikátní soubor připomínající záchranu českých zemí před napoleonskou armádou.

Širší ochranu celého území zajišťuje od 1. července 1996 krajinná památková zóna s názvem „Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova“ (rejstříkové číslo 2387). Tato zóna byla zřízena k ochraně relativně dochované podkrušnohorské krajiny, jejíž charakter byl zásadně formován historickými událostmi z konce srpna a září 1813. Ochrana se vztahuje na memoriální asociativní krajinu zahrnující soubor monumentálních pomníků, historickou urbanistickou strukturu okolních obcí a původní komunikační síť v čele s císařskou teplickou silnicí. Součástí chráněných hodnot jsou rovněž archeologické stopy bitvy a dosud neidentifikované hromadné hroby tisíců vojáků, které se v prostoru památkové zóny stále nacházejí.

Reference

Literatura

Související články Seznam kulturních památek v okrese Ústí nad Labem#Telnice

Externí odkazy

rakouský pomník generála Colloredo-Mansfelda (bitva r. 1813) v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu Rakouský pomník bitvy u Chlumce na webu Ústí-Aussig Pomník bitvy u Chlumce na webu Spolku pro vojenská pietní místa Rakouský pomník na stránkách obce Telnice

Kategorie:Pomníky a památníky napoleonských válek Kategorie:Pomníky a památníky válek v Ústeckém kraji Kategorie:Pomníky a památníky v okrese Ústí nad Labem Kategorie:Klasicistní pomníky a památníky v Česku Kategorie:Kulturní památky v okrese Ústí nad Labem Kategorie:Stavby v Telnici (okres Ústí nad Labem) Kategorie:Postaveno v Česku 1825 Kategorie:Bitva u Chlumce a Přestanova