Vila Josefa Höniga je rodinné sídlo podnikatele v kožedělném průmyslu Josefa Höniga, situované v Ústí nad Labem.
Historie Podnikatel Josef Hönig se pro vybudování vily rozhodl společně se svým známým, průmyslníkem Heinrichem Schichtem, a svá rodinná sídla si nechali postavit ve vzájemném sousedství, ve svahu na levém břehu Labe. Architektonický návrh v neobarokním stylu vypracoval Paul Brockardt, Hönigův zeť, který později navrhl také sousední Schichtovu vilu. Dům Josefa Höniga byl postaven v roce 1926 v západní části pozemku, ve východní části – u hlavního vjezdu na pozemek – byl ve stejném roce vybudován malý domek s bytem pro správce a vrátnicí. Stavbu provedla ústecká stavební firma Alwin Köhler a Co. Vila byla v interiéru dovybavována ještě několik dalších let a ve 30. letech 20. století došlo k malé stavební úpravě: v severozápadním rohu domu byla připojena nízká přístavba.
Během druhé světové války byl majetek rodině zabaven a po válce přešel do vlastnictví státu. Od roku 1950 vilu vlastnil národní podnik Ústecké chemické závody (pozdější Spolchemie) a v roce 1953 začala být využívána jako školicí středisko a ubytovna ministerstva. Jako ubytovací zařízení pak areál využívala i Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, a to od 90. let 20. století do roku 2005. Vilu potom Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídl k využití několika státním institucím, a když se nepodařilo najít další způsob jejího využití, nabídl ji v roce 2020 v aukci k prodeji. Celý areál včetně rozsáhlého parku a dalších budov na pozemku získal stejný soukromý majitel, který vlastní sousední Schichtovu vilu.
Celý areál s vilou včetně terasy s kamenným schodištěm do zahrady je od roku 2018 chráněn jako kulturní památka.
Architektura Dům se nachází v nejvýše položené západní části pozemku a od vjezdu na východní straně parcely k němu serpentinami stoupá příjezdová cesta. Před západním průčelím vily je prostor podobný nádvoří, které je ze severu ohraničeno novostavbou ubytovny z 2. poloviny 20. století. K východnímu průčelí vily je připojena terasa, jejíž podezdívka vyrovnává výrazný terénní rozdíl na této straně domu.
Vila stojí na půdorysu ve tvaru písmene L, je podsklepena a zastřešena valbovou střechou. Hlavní průčelí domu je orientováno na západ k nádvoří a je pětiosé. Uprostřed je zvýrazněno mělkým jednoosým rizalitem, doplněným ve střeše vikýřem. V rizalitu je umístěn hlavní vstup, lemovaný kanelovanými dórskými sloupy, které nesou balkón s kovaným zábradlím, přístupný z patra. Okna v přízemí jsou vsazena ve štukových šambránách s trojúhelníkovým frontonem, v patře jsou okenní šambrány doplněny klenákem.
Hlavním prvkem východního, zahradního průčelí je rozlehlá terasa. Fasáda je zde v úrovni suterénu provedena v lomovém kameni a je šestiosá. Navržena je analogicky k západnímu průčelí, pouze centrální část je čtyřosá a namísto předstoupení ve formě rizalitu vůči zbytku fasády ustupuje. Analogické jsou i dekorace oken v podobě šambrán s frontony a klenáky. Při pravé straně vybíhá z průčelí východní trakt, orientovaný kolmo k hlavní hmotě domu. Ten je v úrovni patra upraven jako terasa se zděným a trubkovým zábradlím.
Ze severní boční fasády vystupuje půlválcový schodišťový rizalit. Při jeho levé straně jsou dvě slepé arkády, při pravé pak novější nízká dostavba s valbovou střechou. V jižním bočním průčelí je nad trojkřídlým oknem v přízemí vynesen balkon přístupný z patra.
Součástí památkové ochrany je také terasa s dvouramenným schodištěm vedoucím do zahrady a rozlehlá zahrada v parkové úpravě, ve které se dochovalo množství původních dřevin a také soustava opěrných zídek s fragmenty schodišť.
V interiéru vily se zachovalo v původní podobě množství umělecko-řemeslných prvků. Největší pozornost si zaslouží dřevěné točité schodiště s bohatě řezbářsky propracovaným zábradlím, jehož výplň zobrazuje stylizovaná písmena H z monogramu investora. Salón je obložen původním tmavým táflováním, které slouží rovněž jako kryt na otopná tělesa a jako dveře vestavěných skříní. Salónu vévodí originální krb z bílozeleného mramoru. Stropy v salónu i sousední jídelně jsou zdobeny původní štukovou výzdobou. Letní jídelna pak má původní mozaikovou dlážděnou podlahu. V patře byly umístěny soukromé ložnice rodiny, v nich proběhlo větší množství stavebních úprav, nicméně i tam se zachovaly původní štukové dekorace na stropech.
Reference
Kategorie:Vily v Ústí nad Labem Kategorie:Kulturní památky v Ústí nad Labem Kategorie:Postaveno v Česku 1926 Josefa Höniga