Marie Vořechová-Vejvodová (21. prosince 1889 Březnice – 18. února 1974 Praha) byla česká malířka, ilustrátorka, grafička, keramička a autorka knih pro děti, dlouholetá členka Umělecké besedy.

Život Mládí a vzdělání Narodila se jako čtvrté z pěti dětí na statku v Březnici u Zlína do rodiny Vejvodů. Její otec pocházel z mlynářského rodu na Sázavě. Na popud vesnického učitele, který viděl její talent, odvezl otec čtrnáctiletou Marii do Prahy. Zde v letech 1904–1910 studovala na Umělecko-průmyslové škole (UMPRUM), což byla v té době jediná škola s uměleckým zaměřením přístupná pro ženy. Jejími profesory na UMPRUM byli Josef Schusser, Jakub Schikaneder a Jan Preisler. Spolužačkami byly např. malířky Augusta Nekolová, Linka Procházková a sochařka Karla Vobišová-Žáková. Na škole se také seznámila s architektem Čeňkem Vořechem (1887–1976), za kterého se v roce 1916 v Brně provdala. Měli dva syny – Radovana (1920–1949) a Ctibora (1921–2016).

Kariéra Kariéra Marie Vořechové-Vejvodové byla mimořádně rozmanitá. Největší inspirací byl pro ni rodný kraj. Její kresby i malby olejem a akvarelem působí svou jednoduchostí a čistotou. Byla bytostně slovanská, lidová a národní.

Již od roku 1910 trávila léto na Slovensku v Záriečí při Púchove, kde výtvarně studovala kraj a lid. V roce 1912 ji Dušan Jurkovič přivedl do Modry u Bratislavy s cílem oživit výrobu modranské keramiky. Příchod Marie Vořechové do Modry byl mimořádným přínosem, když v dílně zavedla vedle výroby modranského hrnčířského zboží také výrobu velkých keramických figur, které měly velký úspěch doma i v zahraničí. V roce 1913 přivedla z Malenovic u Zlína třináctiletého učně Heřmana Landsfelda. Ten se následně stal celosvětově proslulým keramikem. Marie Vořechová žila v Modre až do roku 1923, uspořádala zde několik keramických kurzů a narodili se jí zde oba její synové (1920, 1921).

V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy. Krátce bydleli v Klukovicích a pak v Bubenči v domě Umělecké besedy v Českomalínské 15, který Čeněk Vořech spolu s Františkem Jandou projektoval. V ateliérových bytech zde bydleli Jan Zrzavý, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček, Karel Boháček, Lev Šimák, Jaroslav Jareš a do konce života i manželé Vořechovi. náhled|Marie Vořechová-Vejvodová na procházce Již v roce 1910 vstoupila Marie Vořechová s řadou spolužáků a spolužaček z UMPRUM do Umělecké besedy a účastnili se prezentace výtvarného odboru Umělecké besedy na Jubilejní dělnické výstavě živnostenské, průmyslové a hospodářské výroby v Kladně v roce 1911. Na činnosti Umělecké besedy se pak manželé Vořechovi podíleli po celý život.

Vořechovi měli velkou řadu přátel ve společenských a uměleckých kruzích, se kterými se intenzivně stýkali. Řadu z nich Marie Vořechová portrétovala. Významné bylo její přátelství s Jakubem Demlem, který ji také mnohokrát zmiňuje ve svých pamětech. První dochovaný dopis mezi oběma pochází z roku 1913; jejich korespondence pokračovala téměř nepřetržitě až do Demlovy smrti v roce 1961. Dochovalo se více než 220 dopisů od Demla adresovaných Marii a jejímu manželu Čeňkovi. V roce 1935 pobývala na pozvání Jakuba Demla v Tasově a namalovala zde velkou sérii akvarelů. Důležité bylo také přátelství s Josefem Ladou, který jí jako šéfredaktor humoristické přílohy Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky (od roku 1935 pouze Kvítko) umožnil přibližně v letech 1928–1943 pravidelně publikovat kreslené vtipy i ztvárnění moravských a slovenských lidových písní a pořekadel; tato novinářská práce zabezpečovala obživu rodiny v těžkých letech hospodářské krize a války.

Kromě Prahy ráda pobývala na své chatě v Březnici-Jamách, kde jsou daleké výhledy. Zde vznikaly práce, zejména olejomalby krajin. Zemřela v roce 1974 v Praze a byla pohřbena na hřbitově Na Malvazinkách. V rodné Březnici byla malířce odhalena skleněná pamětní deska.

Dílo náhled|Maminka – Veronika Vejvodová Těžištěm díla Marie Vořechové jsou portréty a krajiny. Portrétovala nejvíce své přátele z uměleckých kruhů. Její podobizny, většinou oleje na plátně v životní velikosti, kterých namalovala několik set, jsou skvělou ukázkou portrétního umění dvacátého století; jako portrétistka byla oblíbená a vyhledávaná. Ze známých osobností portrétovala například Václava Talicha, Marii Podvalovou, Jiřího Wolkra, Jakuba Demla, Josefa Šímu, Vojtěcha Sedláčka, Vlastimila Radu, Karla Hábu, Františka Tučného, Jaroslava Seiferta a také většinu členů rodiny. Malý olej Maminka byl oceněn na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. náhled|Borek na kole Druhým nejčastějším tématem jejích olejů a akvarelů jsou krajiny. Často a ráda malovala ve svém rodišti, ale i v Praze, Berouně, Tasově, v Bratislavě nebo v Bílých Karpatech. Po 2. světové válce nakreslila sérii obrazů zachycujících výrobu obuvi v Baťových závodech ve Zlíně. V druhé polovině života malovala také zátiší, většinou květinová. V době, kdy Čeněk Vořech pracoval pro Salesiány, vytvořila řadu děl s náboženskou tematikou.

Výrazně se uplatnila i v grafice (dřevoryty, litografie, lepty, suchá jehla). Vedle drobných příležitostných prací a kreseb do novin (Kvítko Českého slova) ilustrovala asi 25 knih. Mezi nejznámější patří Karafiátovi Broučci, Babička Boženy Němcové, pohádky K. J. Erbena, povídky K. Klostermanna, Václavíkovo Luhačovické zálesí. Napsala několik knih pro děti, z nichž vyniká Hója, kravaři hója, bohatě ilustrovaná publikace, která zobrazuje život malé vesnické dívky, která chodívá pást krávy a kozy, přátelí se s ostatními kravaři a vyměňuje si s nimi básničky a písně. náhled|Luhačovice náhled|Jamy náhled|Hoja kravaři Významné období v tvorbě Marie Vořechové tvoří pobyt v Modre, kde vytvářela reliéfy, džbánky, talíře a figury; ty měly znamenitý ohlas na dvou výstavách v Bratislavě. Do Modre se vrátila v létě 1935 a soubor tehdy vzniklých keramik vystavila ve Slovenské síni v Praze.

Samostatné výstavy (výběr) Modranská keramika, práce vlastní a žáků. Bratislava, červen 1920. Malby, kresby a keramika. Bratislava, 1924. Veselé kresby Marie Vořechové-Vejvodové. Praha, Krásná jizba, červen 1933. Tasovské akvarely Marie Vořechové-Vejvodové. Praha, Alšova síň, 1935. Keramika, kresby, akvarely Marie Vořechové-Vejvodové. Praha, Slovenská síň Elán, leden 1936. Život na Zlínsku v díle M. Vořechové-Vejvodové. Praha, Alšova síň Umělecké besedy, květen 1937. Podobizny M. Vořechové-Vejvodové. Praha, Alšova síň Umělecké besedy, květen až červen 1944. Berounský kraj v díle M. Vořechové-Vejvodové. Beroun, duben až květen 1960. Výběr z prací Marie Vořechové-Vejvodové k sedmdesátinám. Praha SČVU, prosinec 1960. Výběr z celoživotního díla. Březnice, listopad 1999.

Účast na reprezentativních výstavách v zahraničí:

Světová výstava v Paříži, 1937. Zastoupena v expozici UMPRUM (olej Maminka). 20. benátské bienále, 1936. Účast na expozici 17 československých výtvarníků.

Zastoupení:

Národní galerie v Praze Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně SNM – Múzeum Ludovíta Štúra Modra Památník národního písemnictví, Praha Moravská galerie v Brně Moravské zemské muzeum v Brně Galerie hlavního města Prahy Řada dalších českých regionálních galerií

Odkazy Reference

Literatura

BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Dílo akademické malířky Marie Vořechové – Vejvodové. Přetištěno v MUDŔÍK Jiří, ed. Monografie akademické malířky Marie Vořechové – Vejvodové. Březnice: Obecní úřad Březnice, 2001, ISBN 80-238-9158-8

Externí odkazy

Kategorie:České malířky Kategorie:České grafičky Kategorie:České ilustrátorky Kategorie:České keramičky Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Členové Umělecké besedy Kategorie:Narození 21. prosince Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození v okrese Zlín Kategorie:Úmrtí 18. února Kategorie:Úmrtí v roce 1974 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy