Michail Jurjevič Malyšev (; 31. října 1965 Perm, Sovětský svaz – 19. prosince 2025 Perm) byl ruský sériový vrah a kanibal, který v letech 1997 až 1998 spáchal ve městě Perm nejméně dvě vraždy. Vyšetřovatelé podezřívali Malyševa ze spáchání osmi vražd. Navzdory závažnosti svých zločinů Malyšev unikl doživotnímu vězení a v roce 2000 byl odsouzen k 25 letům vězení. Po vraždách Michail Malyšev své oběti rozřezával a konzumoval části jejich těl.
Životopis Život před vraždami Michail Malyšev se narodil dne 31. října roku 1965 v Permu. Malyšev prožil dětství v sociálně prosperujícím prostředí. Oba Michailovi rodiče vedli život dodržující zákon, neměli žádný trestní rejstřík ani zlozvyky, které by negativně ovlivnily každodenní život jejich syna, jeho zdraví nebo blahobyt rodiny. Podle jedné verze pracovala Malyševova matka jako učitelka; podle jiné byla vedoucí inženýrkou v tepelné elektrárně. Jako dítě Michail navštěvoval hodiny hry na housle v hudební škole, ale kvůli zranění ruky byl nucen studium opustit. Na konci 70. let se Michailovi rodiče rozvedli, načež se jeho matka znovu vdala a v roce 1983 porodila dceru. Rozvod rodičů měl hluboký dopad na Malyševův emocionální stav. Jako teenager měl Malyšev sklony k nadváze a potýkal se s váhou, což z něj ve škole udělalo neoblíbeného a terč šikany. Michail, poháněn chuligánstvím a sadistickými sklony, začal ve stresu a záchvatech hněvu zabíjet místní kočky a psy. V roce 1980 byl Malyšev zatčen policií za týrání zvířat a následně registrován u policejního oddělení pro mladistvé. Na začátku 80. let, ve snaze naučit se sebeobranu, začal cvičit a navštěvovat kurzy boxu. Aby efektivně nabral svalovou hmotu, rozhodl se Malyšev jíst zdravě, ale kvůli nedostatku masa se uchýlil ke konzumaci psího masa. Na střední škole kvůli opakovanému akademickému neúspěchu a záškoláctví třikrát změnil školu. Po dokončení osmé třídy v roce 1980 Malyšev nastoupil na odbornou školu v Permu, kterou v roce 1984 absolvoval, načež byl povolán do Sovětské armády.
Po službě v armádě se Malyšev vrátil domů ke své matce, kde začal projevovat agresivní chování vůči ostatním a začal jevit známky duševní choroby. Dostal se do konfliktu s matkou a nevlastním otcem, kteří Michaila obvinili z asociálního chování a následně mu omezili čas strávený s mladší sestrou ze strachu z ohrožení jejího života. V roce 1986 Michailova matka vyměnila jejich vícepokojový byt za dvoupokojový. Jednopokojový byt v pětipatrové budově na ulici Maršála Rybalka v Zakamsku byl dán Michailovi, kde žil po zbytek svého života.
Od roku 1986 pracoval Michail Malyšev ve společnosti Sorbent JSC za obzvláště nebezpečných a obtížných pracovních podmínek. V průběhu let pracoval jako svářeč a tesař. Malyšev vedl samotářský život, byl svobodný a rád četl a vzpíral. Mezi sousedy si však vysloužil pověst asociálního člověka, zejména tím, že zabíjel toulavé psy.
V polovině 90. let dal výpověď kvůli malému platu. Malyšev se potýkal s finančními potížemi a začal destilovat měsíční svit a prodávat kůže ze psů, které zabil. V roce 1995 se seznámil s osmnáctiletým Nikolajem ze sirotčince, který trpěl mentální retardací. Malyšev chlapce nastěhoval do svého bytu, kde hse na něm dopoštěl sexuálního násilí. Aby Malyševův partner zaplatil nájem, přivedl do jeho bytu toulavé psy, které pak zabíjeli a konzumovali. Nezaměstnaný Malyšev v tomto období začal být silně závislý na alkoholu.
V polovině roku 1996 se Michail seznámil se zdravotní sestrou Innou Borovikovou, se kterou navázal romantický vztah. Malyšev dívku představil své matce a seznámil se s jejím otcem, který trpěl závislostí na alkoholu. O několik měsíců později se Boroviková nastěhoval do Malyševova bytu, načež ji ve svém bytě zamkl a s Nikolajem jí mučili, sexuálně napadali a znásilňovali, přičemž ji pravidelně nutil k pohlavnímu styku. Aby ji zastrašil, Malyšev jí před jejíma očima uřízl nožem ucho, čímž zcela zničil její vůli k odporu.
Během tohoto období se duševní stav Michaila Malyševa rapidně zhoršoval. Začal trpět paranoiou: do svého bytu si nainstaloval kovové vchodové dveře, které vybavil několika zámky a kukátky pro sledování schodiště. Na vnější stranu oken nainstaloval ocelové mříže a zevnitř domácí žaluzie z tlustého plechu. Malyšev také umístil několik kusů nábytku, včetně televize, do ocelových klecí se zámky, aby se zabránilo krádeži. Malyšev pravidelně zval marginalizované osoby do svého bytu na drinky a pochutnával si na koláčích a knedlících ze psího masa. V důsledku závislosti na alkoholu se u Malyševa začaly projevovat známky degradace osobnosti, včetně sklonu k hromadění, které se později vyvinulo v patologickou poruchu: Michail zaplnil místnosti žulovými deskami, sudy s hráškem, dřevotřískovými deskami, cvičebním vybavením, vrstvou různých odpadků o výšce několika centimetrů a zbytky poražených zvířat. V kuchyni Malyšev připevnil na stěny háčky na zavěšení mrtvých těl a vybavil ji noži a prkénky na krájení.
Vraždy První obětí Michaila Malyševa se stala šestnáctiletá Natalia Suvorovová, studentka permského odborného učiliště. Koncem roku 1997 Malyšev propustil Innu Borovikovou z jeho bytu na ulici, aby mu našla ženu pro sexuální poměr. Poté, co se se Suvorovovou setkala na městské ulici, Boroviková ji přesvědčila, aby šla do Malyševova bytu a napila se alkoholu, s čímž Suvorovová souhlasila. Podle výpovědi Inny Borovikové poté, co se Suvorovová opila , Malyšev a několik přátel, kteří byli v té době v bytě, Suvorovovou napadli. Během útoku ji on a jeho přátelé, z nichž jeden byl údajně policista, opakovaně sexuálně napadali v průběhu několika hodin.
Podle jiné verze, kterou předložila podplukovnice ve výslužbě Gulnara Abibulajevová, bývalá vrchní vyšetřovatelka městského státního zastupitelství, se v době Suvorovové vraždy nikdo jiný v bytě nenacházel a Malyšev Natalii Suvorovovou s pomocí Inny a Nikolaje znásilnil. Poté, co Malyšev přestal Natalii Suvorovovou zneužívat a sexuálně napadat, začala Natalija Suvorovová požadovat, aby byt opustil, a vyhrožovala, že zavolá policii. Malyšev ji poté zabil několika údery sekerou do hlavy. Spolu s Innou a Nikolajem rozřezali tělo oběti a rozsekali maso, které později použili na výrobu knedlíků a řízků. Při rozřezávání Suvorovové se Boroviková nervově zhroutila, načež ji Michail Malyšev zbil, vyhrožoval jí smrtí, pokud odmítne pomoci s odstraněním těla, a aby ji zastrašil, ukousl Inně Borovikové špičku nosu, který pak v její přítomnosti okamžitě snědl. Zločinec dal ruce, nohy a hlavu Suvorovové do pytle a hodil je do řeky Kama. Ostatky zavražděné dívky byly brzy objeveny. Malyšev mezi podezřelými nebyl. Z vraždy Natalie Suvorovové byl podezřelý další obyvatel Permu; pod tlakem vyšetřovatelů se sám přiznal a doznal se k vraždě dívky.
Malyšev spáchal svou druhou vraždu v polovině roku 1998. Obětí se stal dělník jménem Anton, kterého Malyšev znal již dříve. V den vraždy pozval mladého muže, aby strávil večer u něj v bytě a pil alkohol. Pozdě večer začala Inna Boroviková hosta z bytu vyhánět, což vedlo k hádce mezi ním, Borovikovou a Malyševem. Během této hádky Michail mladého muže zabil několika údery sekerou do hlavy a poté ho rozřezal. Kvůli neopatrnosti a nedostatku disciplíny Michail Malyšev zanedbal odstranění důkazů o vraždě. Ostatky zavražděného muže zahodil za garážový komplexem poblíž svého domu, kde byly brzy nalezeny.
Zatčení, vyšetřování a soud Poté, co byla zjištěna totožnost oběti, policie vyslechla bratra zesnulého, který uvedl, že krátce před svým zmizením plánoval Anton strávit nějaký čas se svým známým, 32letým Michailem Malyševem. Během vyšetřování se Malyšev, kvůli své pověsti krutého člověka, stal podezřelým. Několik týdnů po druhé vraždě se v jeho bytě objevili policisté. Při prohlídce Malyševova bytu objevili tašky s lidskými ostatky a také přes 600 kilogramů konzervovaného masa neznámého původu. Následně byl zatčen a obviněn.
Po zatčení Michaila Malyševa se jeho spolubydlící také přiznali. Během výslechu prvních 24 hodin po zatčení Malyšev tvrdil, že je nevinný, ale brzy se pod tlakem důkazů přiznal ke dvěma vraždám a tvrdil, že je spáchal v vzteku kvůli problémům se zvýšenou impulzivitou.
Hlídkující policisté Kirovského okresního oddělení vnitřních věcí, kteří se podíleli na jeho zatčení a výslechu, později uvedli: Svou touhu po psím mase vysvětloval přesvědčením, že má léčivé vlastnosti a vysoký obsah bílkovin, které potřeboval k budování svalové hmoty. Svou touhu po kanibalismu připisoval potřebě seberealizace a poznání, protože neměl tušení, jak chutná lidské maso ani jaké má vlastnosti. Během následných výslechů Malyšev změnil své chování. Odmítl spolupracovat s vyšetřováním a projevoval deviantní chování, konkrétně vyhrožoval vyšetřovatelce Gulnaře Abibulajevové fyzickým násilím, pokud bude propuštěn. Podle Abibulajevové jí během jednoho výslechu řekl: Malyševovi komplici byli po zatčení také obviněni. Inna Boroviková byla obviněna podle článku 30 ruského trestního zákoníku, „Příprava trestného činu a pokus o trestný čin “, ale nakonec dostala podmíněný trest. Během vyšetřování uvedla, že se Malyševa, který jí vyhrožoval, extrémně bála : Kvůli neustálému stresu dívka trpěla hormonální nerovnováhou, která vedla k šestiměsíčnímu zpoždění menstruace. Soudní psychiatrické vyšetření shledalo Michaila Malyševa příčetným, a to i přes to, že měl problémy s duševním zdravím. Během vyšetřování Malyšev souhlasil s podrobením se testu na detektoru lži. Výsledky testu byly považovány za neprůkazné. Při prohlídce Malyševova bytu bylo mezi hromadou odpadků nalezeno několik sad oblečení, které mu nepatřily. Podle vyšetřovatelů patřilo oblečení dalším Malyševovým obětem. Během testu neodpověděl správně na několik otázek a byl podezřelý ze spáchání dalších šesti vražd, k nimž se však odmítl přiznat. Na žádost státního zastupitelství bylo provedeno soudní vyšetření 600 kilogramů masa nalezeného v Malyševově bytě po jeho zatčení. Během vyšetřování byly z různých balíků masa odebrány vzorky k analýze, jejíž výsledky prokázaly, že se jedná o psí maso. Následně úředníci činní v trestním řízení uvedli, že kvůli nedostatku materiálních zdrojů nebylo možné ověřit druh všech 600 kilogramů masa.
Nakonec se nenašly žádné důkazy o tom, že by Malyšev spáchal další vraždy. Vzhledem k tomu, že výsledky testů na detektoru lži v té době nemohly být použity jako důkaz k obvinění v nových trestních věcech, byl Michail Malyšev obviněn ze dvou vražd. Soudní proces se konal u Permského oblastního soudu za zavřenými dveřmi, což znamená, že podrobnosti řízení nejsou známy, a materiály případu nebyly nikdy zveřejněny ani zpřístupněny médiím. V roce 2000 byl Malyšev shledán vinným ve všech bodech obžaloby, načež ho soud odsoudil k 25 letům vězení. Vzhledem k tomu, že doba, kterou Malyšev strávil ve vazbě od okamžiku zatčení do vynesení rozsudku, byla započítávána do jeho trestu odnětí svobody v poměru jeden den za každý jeden a půl dne odsouzený v trestaneclé kolonii obecného režimu, bylo jeho propuštění stanoveno na říjen roku 2022.
Závěr Po odsouzení byl Malyšev převezen do trestanecké kolonie s maximální ostrahou IK č. 10 v Čusovoji , kde si odpykal trest. V kolonii byl Malyšev umístěn do jednotky pro 200 osob a pracoval na prestižní pozici distributora potravin, což mu poskytovalo neomezený přístup k jídlu a umožňovalo mu během prvních čtyř let věznění rychle přibírat na váze. Vzhledem ke své mohutné postavě se Malyšev účastnil boxerských soutěží na půdě věznice, ale v této oblasti nedosáhl vynikajících výsledků. Navzdory tomu se Malyšev po celou dobu trestu netěšil respektu ostatních vězňů ani nebyl vystaven psychickému tlaku ani agresi. V kolonii vedl Malyšev samotářský život a získal si pověst vyvrhele se špatnými komunikačními schopnostmi. V roce 2005 ho navštívili novináři, kterým prohlásil, že svých činů lituje a věnuje se fyzickému i duchovnímu seberozvoji.