náhled|Budova Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku Wallová a Walla proti České republice je případ Evropského soudu pro lidská práva z roku 2006.
Okolnosti případu Rozhodnutím okresního soudu v Táboře bylo rodičům Wallovým předběžným opatřením odebráno jejich pět dětí, přičemž byly předány do péče dětských domovů. Později nad dětmi byla nařízena ústavní výchova. Důvod tohoto rozhodnutí byl ten, že rodina žila ve výkupně sběrných surovin a neměla k dispozici trvalé vhodné bydlení, což dle soudu ohrožovalo zdravý vývoj dětí.
Rodiče Wallovi uplatnili proti rozhodnutí opravné prostředky, s žádným ovšem nebyli úspěšní, podali tedy stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Stížnost se zakládala na tvrzení, že český stát zasáhl do jejich práva na respektování rodinného života, garantovaného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále porušil právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, garantované čl. 6 a porušil zákaz diskriminace, zakotvený v čl. 14.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Evropský soud pro lidská práva došel k závěru, že český stát Wallovým a jejich dětem skutečně zasáhl do práva na respektování rodinného života, garantovaného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Opatřením, které vedlo k rozdělení rodiny, je podle něj citelným zásahem do takového práva, a takové opatření se musí zakládat na dostatečně závažných důvodech. Z čl. 8 podle soudu vycházejí pro stát i pozitivní závazky, které mají směřovat právě k zajištění účinného respektování rodinného života jednotlivců. České státní orgány ovšem dle soudu tyto závazky ignorovaly, protože nevyvinuly žádné úsilí k vyřešení svízelných materiálních podmínek rodiny, kvůli kterému děti neměly zajištěno vhodné bydlení. Pomoc rodině ze strany státu s vyřešením svízelné situace by mohla spočívat například ve spolupráci Odboru sociální péče nebo OSPODu. Samotný nedostatek bydlení ovšem sám o sobě nemůže být důvodem k oddělení dětí a rodičů, pokud se k němu nepřipojuje ještě další vážný faktor, jako je násilí nebo špatné zacházení.
Stížnost na porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Diskriminací se soud nezabýval vůbec, vzhledem k závěru o porušení čl. 8 Úmluvy.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Celý text rozsudku
Kategorie:Případy Evropského soudu pro lidská práva