Afghánsko-pákistánská válka (2026) je ozbrojený konflikt mezi Pákistánem a vládou afghánského Tálibánu, který vypukl 21. února 2026 pákistánskými leteckými údery na afghánské provincie Nangarhár, Paktíka a Chóst. Pákistán označil operaci za odvetnou reakci na sérii teroristických útoků na svém území, za nimiž podle Islámábádu stojí Tahríke-Tálibán Pákistán (TTP) operující z afghánského území. Afghánský Tálibán i Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) naopak uvedly, že při útocích zahynuli civilisté, přestože jejich čísla se lišila.
Po prvních náletech 21. a 22. února se konflikt rychle rozšířil do podoby rozsáhlého přeshraničního střetu zahrnujícího letecké údery, dělostřeleckou palbu, dronové incidenty a pozemní srážky podél celé afghánsko-pákistánské hranice. Dne 26. února afghánský Tálibán zahájil odvetnou operaci a napadl pákistánská pohraniční stanoviště. Pákistán reagoval vyhlášením otevřené války a spuštěním operace Ghazab lil-Haqq (arab. Hněv za pravdu), rozsáhlé vzdušné a pozemní kampaně namířené proti tálibánským pozicím v Kábulu, Kandaháru, Paktíji, Nangarháruu, Chostu a Paktíce.
Konflikt si vyžádal stovky obětí na obou stranách, přičemž Pákistán a Afghánistán po celou dobu zveřejňovaly vzájemně protichůdná čísla ztrát. UNAMA do 16. března potvrdila nejméně 76 mrtvých a 213 zraněných civilistů, přičemž zvláštní pozornost vzbudil pákistánský nálet na rehabilitační centrum pro závislé v Kábulu ze 16. března, při němž Tálibán hlásil přes 200 obětí. Podle UNHCR bylo z afghánsko-pákistánského příhraničí vysídleno přibližně 115 000 Afghánců a 3 000 Pákistánců. Tálibánský režim zároveň zavedl plošnou cenzuru válečného zpravodajství a zakázal domácím médiím informovat z oblastí zasažených pákistánskými údery. Dne 18. března obě strany na žádost Saúdské Arábie, Kataru a Turecka vyhlásily dočasné příměří na dobu svátku Íd al-Fitr, které trvalo od 19. do 24. března. Po jeho vypršení boje pokračovaly nižší intenzitou. V průběhu dubna se za čínského zprostředkování uskutečnila jednání v Ürümči, která však podle tálibánského zástupce pro zahraniční věci skončila bez dohody. Ke dni 15. dubna 2026 konflikt stále trval.
Pozadí Vztahy mezi Pákistánem a afghánským Tálibánem se začaly zhoršovat krátce po převzetí moci Tálibánem v srpnu 2021. Přestože Pákistán afghánský Tálibán dlouhodobě podporoval a jeho návrat k moci přivítal, situace se záhy zkomplikovala. Útoky TTP na pákistánském území po roce 2021 prudce vzrostly. Islámábád obvinil Kábul ze spolupráce s TTP a z toho, že afghánské území slouží jako útočiště pro skupiny podnikající útoky v Pákistánu. Afghánský Tálibán tato obvinění odmítl a označil TTP za vnitřní pákistánský problém.
V říjnu 2025 došlo k dosud nejkrvavějším přeshraničním střetům mezi oběma zeměmi. Po několika dnech intenzivních bojů bylo 19. října 2025 v katarské Dauhá za zprostředkování Kataru a Turecka uzavřeno příměří. Obě strany se zavázaly zdržet se útoků na bezpečnostní síly, civilisty a kritickou infrastrukturu druhé strany. Afghánská vláda přislíbila omezit činnost TTP na svém území. Příměří bylo následně prodlouženo během jednání v Istanbulu, avšak pokusy přimět Tálibán k razantnějšímu postupu proti TTP nevedly k výsledku a přeshraniční incidenty nízké intenzity pokračovaly.
Krátce před vypuknutím konfliktu v únoru 2026 byli po saúdskoarabské mediaci propuštěni tři pákistánští vojáci zajatí během říjnových střetů. Dne 11. února 2026 pákistánský ministr obrany Chvádža Ásif varoval, že Pákistán může před začátkem ramadánu zasáhnout proti ozbrojeneckým skupinám na afghánském území, pokud Tálibán nezabrání jejich činnosti.
V únoru 2026 zasáhla Pákistán série teroristických útoků. Od 29. ledna do 5. února provedla Balúčistánská osvobozenecká armáda (BLA) sérii útoků v provincii Balúčistán. Dne 6. února sebevražedný atentátník odpálil nálož v šíitské mešitě v Islámábádu a zabil 36 lidí. Při útoku na kontrolní stanoviště v Badžauru zahynulo 11 vojáků a jedno dítě. Pákistánská vláda v reakci předala 19. února afghánskému velvyslanci diplomatickou nótu a varovala, že nebude váhat zahájit letecké operace na afghánském území, pokud Tálibán nezasáhne proti skupinám využívajícím afghánskou půdu k útokům v Pákistánu. Po dalším sebevražedném útoku v Bannu 21. února pákistánské vedení signalizovalo, že jeho trpělivost je u konce. Téhož dne v nočních hodinách pákistánské letectvo provedlo údery na sedm táborů a úkrytů TTP a Islámského státu – provincie Chorásán (ISKP) v provinciích Nangarhár, Paktíka a Chóst. Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) potvrdila nálety v rozmezí od 23:45 do 00:15 místního času a do 23. února ověřila smrt nejméně 13 civilistů. Afghánský Tálibán provedení úderů odsoudil jako flagrantní porušení afghánské územní celistvosti a přislíbil přiměřenou odpověď.
Průběh bojů
První týden (21.–27. února) V nočních hodinách 21. února 2026 pákistánské letectvo provedlo letecké údery na sedm táborů a úkrytů TTP a ISKP v provinciích Nangarhár, Paktíka a Chóst. Pákistánské ministerstvo informací operaci označilo za „zpravodajsky podložené, selektivní cílení" namířené proti ozbrojeneckým skupinám v příhraniční oblasti. Afghánské zdroje uvedly, že při útocích byla zasažena vesnice Girdí Kás v okrese Bíhsúd v provincii Nangarhár, kde zůstalo 23 lidí pohřbeno pod troskami. Afghánský Tálibán údery odsoudil jako flagrantní porušení afghánské územní celistvosti, uvedl, že byly zasaženy civilní domy a náboženská škola, a přislíbil přiměřenou odpověď.Dne 24. února se podél afghánsko-pákistánské hranice obnovily přímé střety. Obě strany se vzájemně obviňovaly z provokací. Podle vedoucího afghánského informačního oddělení v provincii Nangarhár Zabíhulláha Núráního vypálily první výstřely pákistánské jednotky v oblasti Šáhkót poblíž hranice. Pákistán tato tvrzení odmítl. Dne 26. února afghánský Tálibán zahájil přibližně ve 20:00 místního času odvetnou operaci podél hranice v provinciích Nangarhár, Núristan, Kunar, Chóst, Paktíja a Paktíka. Hlavní mluvčí Tálibánu Zabíhulláh Mudžáhid uvedl, že bylo zabito 55 pákistánských vojáků, zajati další a obsazeno 19 pohraničních stanovišť. Pákistán tato tvrzení odmítl a uvedl, že útok byl odražen se ztrátami na straně Tálibánu. O půlnoci místního času afghánské ministerstvo obrany oznámilo ukončení čtyřhodinové operace. V reakci na tálibánskou ofenzivu Pákistán spustil operaci Ghazab lil-Haqq a provedl vzdušné a pozemní údery proti tálibánským pozicím v Kábulu, Kandaháru, Paktíji a Nangarháruu. Pákistánský ministr obrany Chvádža Ásif vyhlásil otevřenou válku mezi oběma zeměmi. Satelitní snímky ověřené deníkem The New York Times potvrdily zásah muničního skladu poblíž Dárulámánu v Kábulu, který vyvolal hodiny sekundárních výbuchů. BBC News pomocí satelitních snímků potvrdila rovněž zásah muničního skladu v blízkosti letiště Kandahár. Dne 27. února pákistánský vůdce TTP Núr Valí Mehsúd nařídil svým bojovníkům zintenzivnit útoky na podporu afghánského Tálibánu a publikovat videozáznamy přímo na sociálních sítích. Koordinované útoky na policejní stanice byly následně hlášeny v Péšávaru, Bannu, Hangú a Mattání.
Druhý týden (28. února – 6. března) Dne 28. února pákistánské letectvo provedlo nálet na letiště Džalálábád v provincii Nangarhár. Afghánské síly tvrdily, že sestřelily pákistánský stíhač a zajaly pilota. Následné šetření však odhalilo, že zadržená osoba byla afghánský výsadkář bez jakékoli vazby na pákistánskou armádu a zprávy o sestřelení letounu se ukázaly jako nepravdivé. Pákistán celý incident označil za válečnou propagandu. Od večera 28. února pákistánské letectvo nepřetržitě hlídkovalo nad Kábulem a provádělo přerušované údery. Výbuchy a střelba byly hlášeny v různých částech města včetně čtvrtě Dárulámán a okolí letiště. Afghánské ministerstvo obrany uvedlo, že na pákistánské letouny nad Kábulem byla zahájena protiletecká palba. Dne 1. března pákistánské letectvo provedlo nálety na základnu Bagrám. Afghánský Tálibán tvrdil, že pákistánské stíhačky byly odraženy protileteckou palbou a že základna neutrpěla žádné škody. Satelitní snímky zveřejněné deníkem The New York Times však ukázaly, že byl zasažen hangár a dvě skladiště. Téhož dne Pákistán oznámil, že od zahájení operace Ghazab lil-Haqq obsadil 32 čtverečních kilometrů strategicky významného území v oblasti Ghudvána jižně od sektoru Žob v blízkosti provincie Kandahár. Ve dnech 2. a 3. března pokračovaly pákistánské nálety a pozemní útoky. Pákistán uvedl, že zasáhl muniční sklady v Chostu a Džalálábádu a skladiště dronů. Afghánský Tálibán tyto ztráty popřel a naopak tvrdil, že od začátku bojů zabil přes 150 pákistánských vojáků a zničil 40 pohraničních stanovišť. Afghánské zdroje zároveň informovaly o nucené mobilizaci. Tálibán odváděl civilisty, bývalé vojáky a vlastní členy k hranici, v některých případech bez souhlasu jejich rodin. Dne 4. března norská Rada pro uprchlíky oznámila, že pákistánský dělostřelecký útok na uprchlický tábor postižený zemětřesením v okrese Chás Kunar v provincii Kunar zabil tři osoby a zranil sedm dalších. Útok přinutil 650 rodin opustit tábor. V průběhu prvního březnového týdne Afghánistán vyzval Rusko, Čínu, Evropskou unii a Spojené království, aby pomohly ukončit válku. Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) do 6. března potvrdila smrt 42 civilistů a zranění 104 dalších. Podle UNHCR bylo v té době z příhraničních oblastí vysídleno přibližně 115 000 Afghánců a 3 000 Pákistánců. Afghánský Tálibán mezitím v několika městech nutil obyvatele účastnit se protipákistánských protestů. Podle afghánských zdrojů byli podnikatelé v provincii Bamján varováni, že pokud se protestů nezúčastní, budou jim zapečetěny obchody.
Třetí týden (7.–13. března) Dne 7. března pákistánské letectvo provedlo údery podél afghánsko-pákistánské hranice a zničilo několik tálibánských pozic. Afghánský Tálibán uvedl, že pákistánské útoky zasáhly provincie Paktíja, Paktíka, Chóst, Majdan Vardak a Kunar a způsobily civilní oběti a škody na majetku. Téhož dne v Asadábádu v provincii Kunar Tálibán přinutil obyvatele účastnit se protipákistánského pochodu. Podle místních zdrojů tálibánské úřady nařídily každému kmenové stařešinovi přivést nejméně pět lidí. Dne 8. března čínský zvláštní zástupce pro Afghánistán Jü Siao-jung sdělil tálibánskému ministrovi zahraničí Amíru Chán Muttaqímu, že Čína kontaktovala Pákistán a pracuje na snížení napětí mezi oběma stranami. Čínský ministr zahraničí Wang I zároveň během telefonického rozhovoru se svým pákistánským protějškem prohlásil, že Čína rozhodně podporuje boj Pákistánu proti terorismu a že čínští představitelé pracují s oběma stranami na hledání cesty k usmíření. Ve dnech 7. až 12. března pokračovaly přeshraniční dělostřelecké přestřelky a pákistánské letecké údery v pohraničních provinciích. Tálibán hlásil civilní oběti v Chostu a Kunaru, Pákistán tato tvrzení odmítal.Afghánský Tálibán mezitím hledal mediátora pro ukončení konfliktu s Pákistánem. Dne 13. března pákistánské letectvo provedlo rozsáhlé nálety na Kábul, Paktíju a Kandahár. Podle afghánského vládního mluvčího Zabíhulláha Mudžáhida při útocích zahynuli nejméně čtyři lidé v Kábulu a dva na východě země, mezi oběťmi byly ženy a děti. Pákistán odmítl tvrzení o civilních obětech a uvedl, že zasáhl výhradně teroristickou infrastrukturu včetně velitelství 313. sboru afghánské armády. Pákistánské letectvo rovněž zasáhlo skladiště pohonných hmot soukromé letecké společnosti Kam Air poblíž letiště v Kandaháru. Afghánský Tálibán téhož dne odpověděl dronovými útoky na Pákistán a tvrdil, že zasáhl vojenské základny v Kohátu a poblíž Islámábádu. Pákistánské úřady uvedly, že primitivní drony byly sestřeleny nad Kvétou, Kohátem, Rávalfindí a Islámábádem a jejich trosky zranily několik civilistů. Pákistánský prezident Ásif Alí Zardárí varoval, že Tálibán překročil červenou linii. Do 13. března Mise OSN pro pomoc Afghánistánu (UNAMA) od zahájení konfliktu 26. února ověřila smrt nejméně 75 civilistů a zranění 193 dalších.
Čtvrtý týden (14.–18. března)