Kostel svatého Quentina je římskokatolický farní kostel nacházející se ve francouzské obci Saint-Quentin-de-Baron ve francouzském departementu Gironde. Kostel se nachází v jihozápadní části obce při silnici D120, která vede směrem na Camiac-et-Saint-Denis a dále k opatství La Sauve-Majeure.

Historie a architektura Kostel byl založen v průběhu 12. století. Původní románskou stavbu tvořila jedna loď zakončená kněžištěm a polokruhovou apsidou.

V 14. století byl kostel opevněn, což se projevilo zejména zvýšením zdí o ozubený parapet. Další výrazné úpravy v duchu pozdní (plaménkové) gotiky proběhly v 16. století: Západní průčelí - bylo opatřeno plochými opěrnými pilíři a zakončeno zvonovým štítem. Loď - dvě klenební pole hlavní lodi získala hvězdicovou žebrovou klenbu. Jižní strana - došlo k probourání sdružených (podvojných) oken. Severní strana - v roce 1522 byla k severní stěně přistavěna boční loď s rovným závěrem (zasvěcená Panně Marii). Výstavbu nechal zadat pán z Bisqueytanu.

V 17. století byla k závěru boční lodi přistavěna sakristie. Ta byla v roce 1903 nahrazena novou stavbou, která však byla v roce 2007 nakonec odstraněna.

Na jižním fasádě kostela jsou umístěny moderní sluneční hodiny a dochované fragmenty několika kanonických hodin (středověkých slunečních hodin určujících čas bohoslužeb).

Interiér kostela

Kostel byl v roce 2004 zapsán na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.

Kostel svatého Quentin ukrývá poklady románského umění. Sochařská výzdoba zahrnuje výjevy jako Klanění tří králů, Archanděl Michael zabíjející draka, Abrahámův cyklus, Daniel v jámě lvové, Samson zabíjející lva, postavy sirén, kentaurů a další motivy. Soubor tvoří jak unikátní autorská díla, tak věrné repliky sochařských vzorů z opatství La Sauve-Majeure, které se v původním klášteře buď nedochovaly, nebo jsou značně poškozeny.

Exteriér Samotný závěr kostela zdobí 26 modillonů (ozdobných konzol) a 14 hlavic sloupů, z nichž čtyři jsou figurální.

Diptych Klanění tří králů Pod osovým oknem apsidy se nachází basreliéf s výjevem Klanění tří králů. Tento sochařský celek je zasazen mezi dva východní opěrné sloupy přímo pod osové okno apsidy. Skládá se ze dvou částí: spodního obdélníkového panelu s šesti postavami a horního podlouhlého vlysu, na kterém proti sobě letí dva andělé se svatozáří.

Vzhledem k tomu, že dílo dnes vykazuje známky značné eroze, vychází popis scény z kresby Léa Drouyna z roku 1880, která zachycuje detaily, jež jsou dnes již zaniklé.

Hlavní scéna ve spodní části diptychu je ohraničena dvěma stylizovanými keři s fantaskním listovím. Kromě šesti viditelných postav zde původně byl i malý Ježíš (sedící nebo stojící u své matky). Postavy Marie a dítěte však byly téměř zcela nahrazeny kamenným blokem, který slouží jako výplň praskliny vzniklé v místě původního okna.

Král Herodes: Na levém okraji panelu trůní Herodes na nízkém křesle. Král nemá korunu, ale jeho královský status potvrzuje žezlo v pravé ruce a tehdejší ikonografické gesto nadřazenosti – zkřížené nohy při přijímání poselstva. Levou rukou ukazuje prvnímu z mágů cestu a propouští ho.

Tři králové: Zbývající dva mágové již dorazili do Betléma, kde předávají dary Svaté rodině. Na hlavách mají kónické tiáry, podle kterých je středověké západní umění identifikovalo.

Svatá rodina: Uprostřed panelu jsou patrné dvě vertikální trhliny po původním okně, zaplněné hrubým kamenem. Z postavy Marie se dochovala pouze polovina svatozáře a levý loket, jímž pravděpodobně přidržovala Ježíše. Za ní stojí svatý Josef s mírně nakloněným trupem a tváří opřenou o dlaň – jde o typické ikonografické ztvárnění Josefa v nativitních scénách, běžné již od karolinské doby.

Horní vlys V horní části se vlevo z vlnitých mraků vynořuje okřídlená busta anděla. V ruce drží kruhový předmět (možná hostii) v místech, kde nebeskou klenbu protíná Boží ruka doprovázená letící holubicí. Anděl vpravo je zobrazen v celé postavě, oděn do dlouhé tuniky s vertikálními záhyby, a svou pravou ruku vztahuje k holubici. Ta v souladu s tehdejší symbolikou představuje Ducha svatého.

Teologický význam Diptych na malém prostoru úsporně vyjadřuje tři roviny: Příběh: Návštěvu a obdarování Ježíše mudrci. Dogma: Vtělení Mesiáše do Marie skrze Ducha svatého. Mystérium: Trojjedinost Boží. Vertikální osa spojuje božskou linii: Boha Otce (Dextra Domini), Ducha svatého (holubice) a prvorozeného Syna (dítě Ježíš). Horizontální linie pak představuje pozemskou, smrtelnou rodinu.

Jižní sloup

Ve stejné úrovni jako diptych se nachází hlavice s vyobrazením dvou zvířat, která je s hlavním výjevem propojena rostlinným dekorem.

První zvíře sklání hlavu pod své tělo, má tlapky s drápy a ocas stažený mezi nohama, zakončený šípovitým hrotem. Druhé zvíře má býčí uši, velké rohy a nohy, které se zdají být buď opatřené drápy, nebo blánami.

Interpretace výjevu Výklad těchto postav není jednoznačný a v odborné literatuře se liší: Někteří v nich spatřují vola a osla z výjevu Narození Páně, což by tematicky navazovalo na vedlejší diptych s klaněním mágů. Jiné interpretace hovoří o symbolech evangelistů – lvu svatého Marka a býku svatého Lukáše.

Každá z těchto teorií má však své trhliny. Zvíře sklánějící hlavu nelze považovat za osla kvůli jeho drápům, ale neodpovídá ani lvu svatého Marka. Jeho stažený ocas (latinsky cauda in virga) je v románské ikonografii tradičním symbolem hanby či nečistoty. Jakákoliv definitivní interpretace je tedy v tomto případě problematická.

Sochařská výzdoba této spodní části závěru kostela pochází pravděpodobně z poslední čtvrtiny 12. století.

Hlavice závěru Hlavice pod hlavní římsou jsou středního formátu a postrádají klasický abakus (poprsník). Ten je nahrazen přímo plochou římsy zdobenou akantovými listy. Povrch hlavic je značně poznamenán erozí. Většina z nich nese rostlinný dekor, který napodobuje výzdobu v opatství La Sauve-Majeure. Tři hlavice jsou však figurální:

Jihovýchodní hlavice: Sirény

Uprostřed hlavní strany jsou zobrazeny dvě jednocasé sirény vztyčené na svých ploutvích (na rozdíl od dvoucasých sirén, které jsou na románských modillonech běžnější). Stojí bok po boku, vlasy jim splývají kolem prsou a v rukou drží olistěné stonky.

Symbolika: Sirény představují ženy, které vábí muže do záhuby svými svody a klamnými slovy. Stonky, které drží, jsou narážkou na sexuální hrátky. Souvislosti: Kompozice je přímou kopií velké hlavice z opatství La Sauve-Majeure. Doprovodné modillony: Výjev rámují dva modillony – vlk zakusující se do dlouhé klobásy (či válcovitého předmětu) a nahý, ithyfalický muž (s erekcí). Oba jsou němými svědky úspěšného pokušení, kterému postavy podlehly pod vlivem sirén.

Severovýchodní hlavice: Masky chrlící šlahouny

Tři masky zde z úst vypouštějí olistěné stonky či liány. V rozích jsou dva velké mužské Maskarony, uprostřed pak menší hlava neidentifikovatelného zvířete. Muži mají masité rty, z nichž tryská propletenec šlahounů, které zvířecí maska zachytává svými vlastními zakřivenými výhonky.

Symbolika: Ačkoliv rostliny vyrůstající z úst, nosu či uší bývají spojovány s mýtem o Zeleném muži, v kontextu románských kostelů tato ikonografie vždy odkazuje na mravní vinu a hříšnost.

Severní hlavice: Tři postavy a zvíře

Tato hlavice je částečně zazděna do zdiva boční lodi přistavěné ve 14. století. Bez znalosti skryté části je interpretace výjevu obtížná.

Lze rozpoznat tři muže a jednoho čtvernožce. Jeden z mužů sedí druhému na klíně a ten ho drží kolem krku. Sedící si levou rukou přidržuje koleno a pravou se dotýká nohy prvního muže. Třetí muž klečí před zvířetem.

Symbolika: Tato viditelná část je varováním před „nečistými a hříšnými doteky“. Tehdejší klášterní regule byly nekompromisní a zakazovaly jakékoliv fyzické kontakty, i ty zdánlivě nevinné. Skrytá část hlavice pravděpodobně obsahovala mravoučné ponaučení, podobně jako je tomu na portálu kostela svatého Saturnina v Cardanu.

Modillony Soubor figurálních konzol (modillonů) na závěru kostela je původní a nachází se v pozoruhodně dobrém stavu. Některé kusy na severní stěně, které byly od 16. století chráněny střechou boční lodi, si dokonce uchovaly stopy středověké polychromie (původního nátěru).

Zdejší série je mimořádně vzácná a významná, neboť vychází z bohatého repertoáru motivů opatství La Sauve-Majeure, který se na původním místě téměř nedochoval. Tyto modillony lze srovnávat s obdobnými díly v kostelech v Bouliacu, kostele Saint-Christophe de Courpiac, kostele Saint-Martin de Carignan-de-Bordeaux nebo s exponáty v muzeu The Cloisters v New Yorku.

Západní průčelí Na západním průčelí, které je postaveno ve stylu pozdní (plaménkové) gotiky, byly k dekoraci druhotně využity čtyři románské modillony. Pravděpodobně pocházejí z původního, dnes již zaniklého románského průčelí. Jde o čtyři typické příklady románské ikonografie:

Zobrazení jezdce na koni je v rámci departementu Gironde velmi vzácné. Zdejší exemplář je jediným známým modillonem s tímto motivem v oblasti (další podobné zobrazení, ovšem na hlavici sloupu, najdeme v kostele v Lignan-de-Bordeaux.

Jižní stěna Modillony na jižní stěně chrámové lodi se při pohledu z dálky jeví jako prosté geometrické tvary. Čím blíže se však nacházíme k závěru kostela (chevetu), tím zřetelnější jsou jejich mravoučné motivy:

Závěr kostela Modillony lemující hlavní závěr kostela jsou pojaty výhradně jako symboly hříchu. Tyto výjevy rámují dříve zmíněnou hlavici se dvěma sirénami-pokušitelkami:

Severní stěna Série modillonů pokračuje na severní stěně lodi, kde jsou dnes skryty v podkroví boční lodi. Díky této ochraně, která trvá již pět století, se zde unikátně dochovaly zbytky středověké polychromie (původního barevného nátěru).

Tato řada představuje ucelenou evokaci hříchu smilstva (luxuria):

Dvouhlavý muž: Symbol vnitřní rozpolcenosti nebo falše. Nahý muž s plody pokušení: Postava drží v každé ruce ovoce, zatímco na jeho přirození útočí hadi (typický trest za tělesné hříchy). Nahý hráč na niněru: Hudebník bez oděvu symbolizuje úpadek mravů a spojení světské zábavy s hříchem. Muž v dřepu (šklebič): Nahá postava, která si rukama roztahuje koutky úst do groteskního šklebu. Dvojice mužů: Další narážka na nečisté doteky či zakázané vztahy. Klečící muž s dlouhými vlasy: Postava s výrazným účesem, který v románské době odkazoval na zženštilost nebo marnivost. Vlčí hlava (protomé): Symbol dravosti a nezkrocených pudů.

V rámci románské ikonografie tvoří tato série jeden z nejnázornějších varovných cyklů zaměřených na lidskou smyslnost.

Interiér Románská výzdoba interiéru kostela je mimořádně bohatá. Soustředí se především do okolí vítězného oblouku, chóru a apsidy (závěru).

Severní pilíř vítězného oblouku

Severní část vítězného oblouku tvoří svazek tří příložných sloupů. Každý z nich nese figurální hlavici s výjevy, které jsou kopiemi předloh z opatství La Sauve-Majeure. Provedla je sochařská dílna, která sice nedosahovala věhlasu „Mistra z La-Sauve“, ale vykazuje vysokou úroveň řemesla.

Na čelní straně hlavice je zobrazen anděl s roztaženými křídly, který drží Kristovo roucho. Nad jeho hlavou se nachází neforemný úkaz (meteor), který pravděpodobně představuje holubici Ducha svatého. Toto neobvyklé ztvárnění nemá přímou oporu v textu evangelií.

Ježíš: Stojí na nároží hlavice v toporném postoji s pažemi přitisknutými k tělu. Je ponořen do řeky Jordán, kterou symbolizuje pět soustředných půlkruhů a postavy ryb. Jan Křtitel: Je zobrazen v rohu, oděn do řaseného pláště. Levou rukou se dotýká Ježíšova ramene. Podle tehdejší dominantní ikonografie by měl Jan stát po Ježíšově pravici, tedy na místě, kde se zde nachází anděl.

Tato hlavice má svůj protějšek v kostele svatého Simeona v Bouliacu.

Archanděl Michael v boji s drakem náhled|Archanděl Michael v boji s drakem Tato hlavice (společně se sousední jižní hlavicí věnovanou Danielovi v lví jámě) patří k mistrovským dílům kostela.