Simon Guillaume Gabriel Bruté de Rémur (20. března 1779 Rennes – 26. června 1839 Vincennes) byl francouzský římskokatolický duchovní a biskup Vincennes. Katolická církve jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život Narodil se 20. března 1779 v Rennes jako syn Gabriela Bruté de Rémur a jeho druhé manželky Renée Le Saulnier du Vauhello. Pokřtěn byl ve stejný den v kostele Saint-Germain. Roku 1784 se narodil jeho bratr Augustine.
Jeho otec působil jako ředitel financí své rodné provincie a měl příslib, že převezme ještě výnosnější úřad generálního výběrčího daní v Paříži. Simonova matka mu často říkávala: „Narodil ses, abys žil v přepychu.“ Osud rodiny se však změnil náhlou smrtí jeho otce dne 27. února 1786. Po smrti svého druhého manžela získala jeho matka právo převzít titul svého prvního manžela Françoise Vatara jako královského a parlamentního tiskaře. Toto zaměstnání bylo jejím jediným prostředkem obživy pro rodinu.
V době vrcholící Francouzské revoluce pracoval v tiskárně, kde se učil sazbě písma a úpravě stránek, aby byl uchráněn před zařazením do oddílu chlapců ve věku 14 až 16 let nazývaného „Naděje vlasti“. Navzdory snaze své matky ochránit ho před obdobím Jakobínského teroru a dalšími hrůzami byl tento mladý aristokrat svědkem mnoha otřesných scén, včetně soudů a poprav kněží a šlechticů.
Navštěvoval věznice a spřátelil se se strážemi, které ho pouštěly do cel, kde přijímal a doručoval dopisy uvězněnému duchovenstvu. Přestrojený za pekařského učedníka nosil eucharistii uvězněným kněžím.
V letech 1796–1803 studoval medicínu, ačkoli nikdy medicínu nepovoláním vykonával. Místo toho vstoupil do znovuotevřeného semináře svatého Sulpicia v Paříži. Po studiu teologie byl roku 1808 vysvěcen na kněze. Odmítl nabídku stát se pomocným kaplanem u Napoleona I., a místo toho se připojil ke Společnosti svatého Sulpicia. Stal se profesorem teologie v Rennes.
Misie v Americe Po setkání s biskupem Benoîtem-Josephem Flagetem, se rozhodl ho následovat do Spojených států amerických. Roku 1810 dorazil do Baltimoru, kde dva roky vyučoval filozofii na St. Mary’s College, přičemž se zároveň učil anglicky. O prázdninách pracoval jako misionář.
Poté byl poslán na Mount St. Mary’s College v Emmitsburgu. Zde působil současně jako učitel i farář a také jako duchovní vůdce Elizabeth Ann Seton. Proslul svou nesobeckostí, asketismem, spiritualitou a také obrovskou erudicí. V roce 1815 se vrátil do Francie, aby přivezl svou knihovnu, kterou daroval St. Mary’s College. Po návratu téhož roku byl jmenován prezidentem koleje. O dva roky později se vrátil do Emmitsburgu, kde přednášel biblistiku, teologii a morální filozofii.
Biskupská služba Francouzští misionáři vyslaní z Québecu sloužili původním obyvatelům a obchodníkům s kožešinami v celém regionu, zejména ve Vincennes (založeném roku 1732), a během americké revoluce pomáhali i Georgi Rogersi Clarkovi. Později oblast spadala pod jurisdikci diecéze Baltimore až do vytvoření diecéze Bardstownu. Misionáři jako Bruté a zkušenější otec Stephen Badin cestovali mezi roztroušenými osadami na koni, pěšky, na pramicích i v kánoích. Indiáni nazývali Brutého „náčelníkem černých rouch“ a „mužem pravé modlitby“.
Američtí osadníci začali proudit přes Appalačské pohoří, přidávali se k nim i emigranti (včetně katolíků z Francie a Německa). Vincennes vzniklo na místě, kde historická Buffalo Trace překračovala řeku Wabash. Tisíce lidí přicházely z východu i jihu, aby se usadily ve střední Indianě. To vyvolávalo konflikty s původními obyvateli, kteří prohráli Severozápadní indiánskou válku i válku roku 1812. Velký počet přistěhovalců, z nichž mnozí byli katolíci, přispěl k tomu, že Indiana byla přijata jako samostatný stát s Corydonem jako hlavním městem. Hlavní město však bylo brzy přesunuto severněji, nakonec do Indianapolis na National Road.
Roku 1834 došlo k rozdělení diecéze Bardstown a vytvoření diecézi ve Vincennes. Přestože Bruté poukazoval na své chatrné zdraví, melancholii i potíže s angličtinou, přijal roku 1834 úřad biskupa ve Vincennes. Diecéze zahrnovala celé dnešní území Indiany a východní Illinois. Dne 7. března 1835 se stal občanem Spojených států, částečně kvůli požadavkům na vlastnictví půdy.
Celá diecéze měla pouze tři kněze – biskupa, Simona Lalumièra a ještě jednoho, který byl na rok poslán z diecéze St. Louis. Nový biskup brzy odcestoval do Francie, aby získal kněze a finanční prostředky na stavbu katedrály sv. Františka Xaverského, knihovny, semináře a farních škol. Kromě svých biskupských a pastoračních povinností vyučoval teologii v semináři i na jedné z akademií. Jeho korespondence s představiteli církve v Americe i ve Francii byla rozsáhlá. Udržoval kontakt s Félicité Roberte de Lamennais, kterého se snažil smířit s církví jak svými dopisy z Ameriky, tak osobně při jedné návštěvě Francie, avšak bez úspěchu.
Roku 1836 se Bruté vrátil z Francie s několika novými duchovními, mezi nimi i Benjaminem Petitem, který se stal misionářem mezi Potawatomi. Přizval také staré známé, například Anthonyho Deydiera, jenž připlul do Ameriky na stejné lodi jako Bruté roku 1810.
V době Brutého smrti se počet duchovních zvýšil, přesto si byl vědom, že zůstává mnoho práce. Několik let před smrtí usiloval o jmenování biskupa koadjutora. Dne 17. května 1839 byl koadjutorem jmenován Célestin Guynemer de la Hailandière.
Bruté dobře věděl, jak velkou pomoc může řeholní společenství poskytnout. Hailandière byl vyslán do Francie, aby vyhledal řeholní kongregaci, která by přišla do diecéze vyučovat, poskytovat duchovní vedení a pečovat o nemocné. Úkolu se ujali Sestry Prozřetelnosti z Ruillé-sur-Loir v čele s Théodoru Guérinovou.
Zemřel 26. června 1839.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 12. září 2005 v arcidiecézi Indianapolis.
Odkazy Reference
Externí odkazy
GCatholic
Kategorie:Muži Kategorie:Služebníci Boží Kategorie:Francouzští římskokatoličtí biskupové Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Narození 20. března Kategorie:Narození v roce 1779 Kategorie:Narození v Rennes Kategorie:Úmrtí 26. června Kategorie:Úmrtí v roce 1839 Kategorie:Úmrtí v Indianě