Constantijn Huygens, pán ze Zuilichemu (4. září 1596 Haag – 28. března 1687 Haag) byl nizozemský básník. Psal nizozemsky a latinsky. Často je považován za člena tzv. Muiderkringu, skupiny předních intelektuálů shromážděných kolem básníka Pietera Corneliszoona Hoofta, kteří se pravidelně scházeli na zámku Muiden u Amsterdamu. Byl také tajemníkem dvou oranžských knížat, Frederika Hendrika a Viléma II., působil i jako diplomat. Jeho syn Christiaan Huygens se stal významným vědcem.
Život Jeho otec byl tajemníkem Generálních stavů Nizozemska, jeho matka byla neteří malíře Jorise Hoefnagela. Hrál na violu, loutnu, cembalo a kytaru. V roce 1614 napsal svou první báseň v nizozemštině, inspirovanou francouzským básníkem Guillaumem de Salluste Du Bartasem, v níž chválí venkovský život. V letech 1616 až 1617 studoval práva na univerzitě v Leidenu.
Na jaře roku 1618 našel zaměstnání u Dudleyho Carletona, anglického vyslance u dvora v Haagu. V létě pobýval v Londýně v domě nizozemského velvyslance Noëla de Carona. V roce 1620, ke konci dvanáctiletého příměří, cestoval jako tajemník velvyslance Françoise van Aerssena do Benátek, aby získal podporu proti hrozbě obnovené války. Byl jediným členem legace, který uměl italsky. V lednu 1621 cestoval do Anglie jako tajemník šesti vyslanců Spojených provincií s cílem přesvědčit Jakuba I., aby podpořil německou Protestantskou unii. V prosinci 1621 odjel do Anglie s další delegací, tentokrát s cílem požádat o podporu pro Spojené provincie, a vrátil se po roce a dvou měsících v únoru 1623. Během tohoto pobytu byl králem Jakubem I. povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1630 spravoval majetek rodiny Oranžských. Tato práce mu přinášela příjem asi 1000 florinů ročně. V roce 1632 ho francouzský král Ludvík XIII. jmenoval rytířem Řádu svatého Michala.
V roce 1621 si začal vyměňovat básně s Hooftem. Byl také v kontaktu s René Descartesem, Rembrandtem, Janem Lievensem, v Anglii zvláště s Francisem Baconem či Johnem Donnem, jehož básně překládal do nizozemštiny. Věnoval mimořádný zájem architektuře. Některé jeho básně oslavují stavby či ulice (např. Batava Tempe, dat is 't Voor-hout van 's Gravenhage z roku 1621). Přeložil také traktáty Vitruvia, Scamozziho a Albertiho. Podílel se též na některých projektech nizozemských architektů Pietera Posta a Jacoba van Campena.
V roce 1947 byla na jeho počest založena literární Cena Constantijna Huygense.
Bibliografie
Spaense wijsheit Batava Tempe, dat is 't Voor-hout van 's-Gravenhage (1621) De uytlandighe herder (1623) Kerkuria mastix, satyra, Dat is, 't costelick mal (1622) Stede-stemmen en dorpen (1624) Zedeprinten (1624) Otiorum libri sex (1625) Dagh-werck (1638) Ghebruyck en onghebryck van 't orgel (1641) Momenta desultoria (1644) Eufrasia, Ooghentroost. Aen Parthenine, bejaerde maecht, over de verduysteringh van haer een ooghe (1647) Heilighe daghen (1647) Pathodia sacra et profana (1647) Trijntje Cornelis (1653) Vitaulium. Hofwijck, Hofstede vanden Heere van Zuylichem onder Voorburgh (1653) Korenbloemen (1658) Zee-straet (1667) Cluys-werck (1841)
Reference
Kategorie:Nizozemští básníci Kategorie:Nizozemští hudební skladatelé Kategorie:Nizozemští politici Kategorie:Narození v roce 1596 Kategorie:Narození 4. září Kategorie:Narození v Haagu Kategorie:Úmrtí v roce 1687 Kategorie:Úmrtí 28. března Kategorie:Úmrtí v Haagu Kategorie:Muži