Běloruská lidová fronta „Obrození“ (Беларускі Народны Фронт „Адраджэньне“, БНФ, en: Belarusian popular front, BPF) bylo sociální a politické hnutí konce 80. a počátku 90. let v Bělorusku, založené Zjanonem Pazňakem. Jeho cílem bylo národní obrození Běloruska, získání nezávislosti na Sovětském svazu a demokratizace společnosti. Ve stejné době vznikla podobná hnutí v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a na Ukrajině. BNF se zúčastnila voleb roku 1990 a ustavila vlastní frakci 37 poslanců v Běloruském parlamentu. Roku 1993 se transformovala v politickou stranu Běloruská lidová fronta. BNF existovala samostatně do 10. listopadu 2021, kdy ji zrušil Nejvyšší soud. Byla nejdéle fungující nezávislou organizací v Bělorusku. Historie Roku 1988 prozkoumal archeolog Zjanon Pazňak, zaměstnaný jako seniorní výzkumník Historického ústavu Běloruské akademie věd, masové hroby stalinských obětí v zalesněné oblasti Kurapaty v blízkosti Minsku. Článek s titulem Kurapaty – cesta smrti, publikovaný 16. září 1988 v časopisu Literatura a umění koloval v tisících kopií a stal se nejvýznamnější historickou publikací 20. století v Bělorusku.

Na zasedání 19. října 1988 v Minsku byla ustavena Historická a vzdělávací společnost pro odhalení zločinů stalinismu „Martyrology of Belarus“ za účasti Unie spisovatelů Běloruska, Unie filmařů Běloruska, Unie výtvarných umělců Běloruska, redaktorů týdeníku Literatura a Umění a mládežnických organizací Talaka a Tuteišia. Mezi zakládajícími členy byl archeolog Zjanon Pazňak, spisovatelé a novináři Vasil Bykav, Ales Bjaljacki, Vincuk Vjačorka, Sjarhej Navumčyk, kteří později založili první opoziční stranu – Běloruskou lidovou frontu „Obrození“.

Běloruská lidová fronta „Obrození“, založená původně pod názvem Běloruská lidová fronta pro perestrojku „Obrození“, byla první alternativou ke Komunistické straně Běloruska. Jednou z jejích prvních spontánně organizovaných akcí, brutálně rozehnanou policejními pendreky, slzným plynem a vodními děly, byl pochod „dziady“ k pohřebišti stalinských obětí Kurapaty 30. října 1988. 11. listopadu 1988 vydal přípravný výbor BNF jako samizdat první „Informační zprávu“, obsahující otevřený list „Všem občanům Běloruska“, ve kterém stanovil jako své politické cíle demokracii, humanismus a sociální spravedlnost, státní suverenitu, vládu práva, ekologicky čisté Bělorusko, ad. Následovaly samizdaty č. 2 a 3 adresované skupinám podporujícím BNF, které byly zakládány napříč Běloruskem. V lednu 1989 vznikla Konfederace běloruských mládežnických organizací, která se k BNF připojila. 19. února 1989 organizoval přípravný výbor BNF spolu s Konfederací (sdružující 66 subjektů) první oficiálně povolenou demonstraci na podporu „perestrojky“ v Bělorusku, na které se shromáždilo asi 40 000 lidí s bílo-červeno-bílými prapory Běloruské lidové republiky. Roku 1989 iniciovala BNF protestní akce připomínající havárii v Černobylu, poskytla humanitární pomoc dětem a obětem havárie, iniciovala založení nezávislých dělnických odborů.

Zakládající kongres Běloruské lidové fronty „Obrození“ se konal za účasti 400 delegátů ve dnech 24.– 25. června 1989 ve Vilniusu, protože běloruské Presidium nejvyšího sovětu nepovolilo konat kongres v Minsku. Předsedou byl zvolen Zjanon Pazňak. Jako programové cíle byly stanveny: nové státní symboly Běloruska, status běloruštiny jako jediného státního jazyka, překonání důsledků Černobylské havárie, příprava nové ústavy Běloruska, zrušení „vedoucí úlohy komunistické strany“ a politická pluralita, integrace ekonomiky do EU.

Z iniciativy BNF bylo 10. února 1990 svoláno do Minsku „Celoběloruské demokratické forum“ a vytvořen předvolební Běloruský demokratický blok, který tvořila dosud nezaregistrovaná BNF spolu s oficiálně registrovanými organizacemi jako Lingvistická společnost, Ekologická unie, tvůrčí organizace, dělnická nebo zemědělská unie. BNF měla kolem 10 000 aktivistů ve všech regionech Běloruska a vydávala noviny Навіны БНФ „Адраджэньне“. BNF požadovala ustavení parlamentní komise pro vyšetření okolností za kterých vláda utajovala havárii v Černobylu. Ve volbách roku 1990 strana získala asi jeden milion hlasů a kandidáti nominovaní BNF obsadili 37 křesel a ustavili vlastní frakci v Parlamentu. BNF byla oficiálně zaregistrována Ministerstvem spravedlnosti 19. června 1991. Roku 1992 BNF nasbírala 442 000 podpisů pro uspořádání referenda o předčasných volbách do Parlamentu (který ovládali komunisté), ale poslanci protiprávně referendum zamítli.Отстоял для Беларуси независимость, но растерял популярность. Рассказываем о Зеноне Позняке и его роли в истории страны, Zerkalo, 2.6.2022

Druhý kongres BNF, konaný ve dnech 23.– 24. března 1991 v Minsku, přijal stanovy, které vymezily práva členů strany a práva organizací, které se k BNF připojily jako kolektivní členové (Národní demokratická strana, Ženská liga, rodičovská organizace v Minsku). Bylo zvoleno předsednictvo strany: Zjanon Pazňak – předseda, V. Golubev, V. Zablocky, J. Chodyka – místopředsedové. jako koordinátor BNF působil Sjarhej Navumčyk. Od června 1991 byla BNF organizátorkou každoročního procesí k uctění památky obětí stalinského teroru „Igumenská cesta“ (Ігуменскі шлях). Během pokusu o státní převrat v Sovětském svazu vyvolala BNF jednání Běloruského parlamentu, který 25. srpna 1991 zakotvil nezávislost Běloruska a nové státní symboly (bílo-červeno-bílá vlajka se znakem Pahonia) ústavním zákonem.

Roku 1993 poklesla původní podpora hnutí BNF a na půdě organizace vznikla opoziční strana s identickým názvem Běloruská lidová fronta. Hnutí nadále působilo jako NGO formálně asociované s politickou stranou BNF.

Roku 1994 se Zjanon Pazňak rozhodl kandidovat v prezidentských volbách a pro registraci shromáždil 230 000 podpisů, ale získal jen 12 % hlasů a skončil na 3. místě za Lukašenkem a Kebičem. Strana BNF vytvořila stínový kabinet, ve kterém působilo asi 100 opozičních intelektuálů. 11. dubna 1995 vyhlásilo 19 poslanců BNF v Parlamentu hladovku na protest proti navrhovaným změnám státních symbolů, zrušení statutu běloruštiny jako státního jazyka a integraci s Ruskem. Poslanci byli z Parlamentu vyvlečeni policií a zbiti. BNF byla hlavní opoziční silou, která organizovala protivládní demonstrace, brutálně potlačované Lukašenkovým režimem. Zjanonu Pazňakovi a Sjarheji Navumčykovi hrozilo zatčení a oba byli nuceni odejít do exilu. Cestovali přes Ukrajinu, Česko a Velkou Británii a požádali o asyl v USA.

Strana Běloruská lidová fronta se na svém čtvrtém kongresu roku 1999 rozštěpila na dvě frakce: část vedená z exilu Zjanonem Pazňakem přijala nový název – Konzervativně-křesťanská strana BNF (CCP-BNF), liberální křídlo strany BNF, které mělo asi 3 500 členů, vedl Vincuk Vjačorka z Konfederace běloruských mládežnických organizací. Organizace Malady Front, která působila v BNF jako její mládežnické hnutí, se ve stejné době osamostatnila. Běloruská lidová (národní) fronta se musela podřídit novému zákonu, který ve snaze komplikovat život opozici zakázal užití slov „народны“ a „нацыянальны“ a přijala název Strana BNF. CCP-BNF bojkotovala všechny parlamentní volby v letech 2000–2016.

BNF se zúčastnila parlamentních voleb roku 2004 jako součást bloku „Lidová koalice 5 plus“, ale nezískala žádný mandát. V prezidentských volbách roku 2005 podpořila Aljaksandara Milinkeviče, roku 2010 podpořila ve vobách svého viceprezidenta Ryhora Kastusioŭ. Roku 2011 opustilo stranu pro vnitřní rozpory a nesouhlas s Ryhorem Kastusioŭ několik zakládajících členů, včetně bývalého předsedy Vincuka Vjačorky.

Ryhor Kastusioŭ byl zvolen předsedou BNF roku 2017. Roku 2021 ho zatkla KGB během vlny zatýkání po masových protestech proti Lukašenkovi z roku 2020. Byl spolu s dalšími zatčenými obviněn z pokusu o vraždu Lukašenka a státní převrat. Roku 2022 byl odsouzen na 10 let vězení a amnestován 3. června 2024. Od června 2020 byl zadržen také místopředseda BNF Paval Sevjaryněc, který byl v květnu 2021 odsouzen za organizování nepokojů na 7 let vězení. Byl propuštěn po amnestii 13. prosince 2025 a deportován na Ukrajinu.

V létě 2021 měla BNF přes 2 000 členů registrovaných ve 20 místních a regionálních organizacích. 14. července 2021 policejní vyšetřovatelé zabavili dokumenty v centrální kanceláři, kterou pak zapečetili. Nejvyšší soud Běloruska ukončil činnost Běloruské lidové fronty „Obrození“ v listopadu 2021.

Konzervativně-křesťanská strana BNF i Strana BNF byla zrušena Nejvyšším soudem Běloruska v červenci 2023.

Reference

Literatura Леанід Яўменаў, Аляксандар Дзьмітрук. Беларускі народны фронт «Адраджэньне» // Беларуская энцыкляпэдыя ў 18 тамах / гал.рэд. Генадзь Пашкоў. – Менск: Беларуская энцыкляпэдыя імя Петруся Броўкі, 1996. – Т. 2. – С. 450– 451. – 480 с. – 10 000 ас. – ISBN 985-11-0061-7 Externí odkazy Hymna BNF Магутны Божа (Mighty God), youtube video

Kategorie:Politické strany v Bělorusku Kategorie:Běloruská politika