Lotta Hitschmanová (28. listopadu 1909 Praha Rakousko-Uhersko – 1. srpna 1990 Ottawa Ontario) byla humanitární pracovnice, zakladatelka Výboru pro unitářskou službu (Unitarian Service Committee of Canada) a novinářka. Sudovala jazyky na Filozofické fakultě Pražské univerzity a v roce 1933 zde získala doktorát. Po ukončení studia, pracovala jako novinářka a patřila k odpůrcům nacismu. Před začátkem druhé světové války odešla do Bruselu a poté do Francie. Jako imigrantka pobývala a pomáhala ve Francii, Španělsku a Portugalsku. V roce 1942 emigrovala do Kanady, kde žila celý svůj život. V rámci Výboru pro unitářskou službu se angažovala v řadě charitativních projektů po celém světě (např. v poválečném Československu, Řecku, Jižní Koreji, Jižním Vietnamu, Palestině, Indii, Nepálu, Lesothu nebo Indonésii. Její snahou bylo pomáhat komunitám, aby se samy angažovaly při dalších změnách.
Za svoji celoživotní a inovativní humanitární práci získala řadu ocenění v zemích, kde se svojí organizací pomáhala, mimo jiné například nejvyšší civilní kanadské vyznamenání – Řád Kanady v roce 1980, nebo Stříbrnou jubilejní medaili královny Alžběty II. V roce 1983 obdržela cenu organizace Rotary International za světové porozumění. V roce 1961 a 1962 byla nominována na Nobelovu cenu za mír.
Organizace, kterou založila působí v jednadvacátém století ve dvanácti zemích Asie, Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Kanady. Její základní program zahrnuje práci s malými farmami v oblasti potravinové bezpečnosti a biodiverzity.
Život
Raný život a studium Lotta Hitschmanová se narodila do bohaté židovské rodiny jako dcera Maxmiliana Hitschmanna a Elsy Hitschmannové. S mladší sestrou Lilly často s vychovatelkami cestovaly. Lotta navštěvovala gymnázium, které absolvovala s vyznamenáním. V roce 1929 se zapsala na Filozofickou fakultu Pražské univerzity, kde získala diplomy z češtiny, němčiny, francouzštiny, angličtiny a španělštiny. Od roku 1932 studovala politologii a žurnalistiku na pařížské Sorbonně, kterou absolvovala v roce 1935. Na Pražské univerzitě získala doktorát. V roce 1933 obhájila na Německé univerzitě disertační práci André Thérive, critique du Temps.
V roce 1935 se vrátila do Československa a začala psát do novin, jako nezávislá redaktorka. Své texty publikovala mimo jiné ve francouzsky psaných rumunských novinách (L'Indépendance Roumaine), psala také pro jugoslávskou vládní tiskovou agenturu. Její články se postupně stávaly protinacistickými. V roce 1938 zjistila, že je na německém seznamu nepřátelských novinářů. Odešla z Prahy do Bruselu. Změnila si příjmení z Hitschmann na slovanské Hitschmanova.
Po vypuknutí druhé světové války odešla v květnu 1940 z Bruselu. Následující válečná léta cestovala po Evropě a psala. V roce 1942 pobývala ve Francii. Pracovala v Marseille jako překladatelka pro agenturu, která pomáhala imigrantům. Přežívala jako ostatní imigranti s minimálním přístřeším a jídlem. Když se ve frontě na jídlo zhroutila, pomohla jí místní lékařská klinika, provozovaná stálým výborem Americké unitářské asociace (Unitarian Service Committee – USC).
Imigrace do Kanady V roce 1942 odjela s dalšími uprchlíky lodí z Lisabonu do New Yorku. Nezískala americké vízum, tak emigrovala do Kanady. Podle jejích slov přijela s šedesáti dolary, unavená, ztracená a s nevyslovitelným jménem. Již čtvrtý den po příjezdu však začala pracovat jako sekretářka pro společnost Wood Lumber v Montréalu. Chtěla být užitečná a pomáhat. Záhy pracovala pro Ministerstvo válečných služeb, kde četla dopisy německých zajatců. Současně pokračovala v práci při organizování humanitární pomoci pro Francii. Také se snažila získat peníze pro české válečné složky v Londýně. Psala články a pro rozhlas (ottawská stanici CKCH a rozhlasová stanice v Hullu) psala francouzsky patnáctiminutové reportáže o československé kultuře. Krátce také pracovala pro Správu Spojených národů pro pomoc a obnovu. Pomocí dopisů i telegramů hledala svoji rodinu. Sestru Lilly nalezla v Palestině.
Výbor pro unitářskou službu (Unitarian Service Committee of Canada) V roce 1944 odjela do Washingtonu, kde chtěla pomáhat válečným uprchlíkům ve vytvářející se Organizaci spojených národů. Postup organizace, která posílala své pracovníky, aby vedli projekty v zahraničí, se jí nelíbil. Proto se během několika měsíců vrátila zpět do Ottawy. S podporou ottawské unitářské komunity založila dne 10. června 1945 Kanadský výbor pro unitářskou službu (USC Canada). Čestnou předsedkyni se stala kanadská senátorka Carine Wilsonovou.
Během několika měsíců se dozvěděla, že rodiče zahynuli v internačním táboře cestou do Auschwitzu a rozhodla se, podle jejích vlastních slov, pracovat tak, „aby jejich oběť nebyla marná“. Stala se první předsedkyní USC Canada a v této funkci pracovala do roku 1949. Kanadský výbor spolupracoval s místní Unitářskou církví a s bostonskou Americkou unitářskou asociací. Během roku 1948 však ukončil své spojení s unitáři a stal se nezávislou organizací. Lotta Hitschmanová v té době získala kanadské občanství a jako výkonná ředitelka nechtěla, aby organizace byla spojována s církví. Silné spojení s kanadskými unitářskými komunitami však zůstalo. Proto byl název organizace změněn až v roce 2019, kdy se změnil na SeedChange.
Organizátorka humanitární práce Na počátku svého působení v čele organizace USC Canada se snažila pomoci dětem a evropským uprchlíkům přežít následky druhé světové války s pomocí finanční podpory unitářů. V lednu 1946 vyjela na svoji první fundraisingovou cestu po Kanadě, kde svými projevy seznamovala posluchače o hladu a bídě v Evropě a dalších zemích. Záhy se do mezinárodní pomoci zapojili další dobrovolníci z celého státu. V létě roku 1946 například vycestovala do Evropy a poté doporučila, aby se organizace zaměřila na tělesně postižené děti. Na základě jejího vlivu podporovali Kanaďané během dalších pětatřiceti let chudé a nemocné děti v poválečné Evropě, Japonsku, Jižní Koreji, Jižním Vietnamu, Palestině, Indii, Nepálu, Lesothu nebo Indonésii. Pod jejím vedením zahájila organizace program „pěstounské péče“, kdy Kanaďané finančně podporovali neznámé dítě, na základě jeho fotografie.
V roce 1949 nasměrovala humanitární pomoc pro Itálii a Řecko, která probíhala do roku 1979. V roce 1950 rozšířila organizace svou podporu do dalších částí světa. Od začátku padesátých let do konce sedmdesátých let 20. století směřovala pomoc především do Koreje. Organizace USC Canada postupně sponzorovala kolem 150. humanitárních projektů ve dvaceti zemích Evropy, Asie a Afriky. Například v Indii byly peníze použity na postavení škol pro děti, které žily na ulici. Dalším příkladem bylo organizování ženských skupin na indickém venkově. V letech 1968 až 1975 organizovaly vesnické ženy očkování, osvětu o plánovaném rodičovství, lékařské prohlídky pro předškolní děti, ale také zemědělské tábory a festivaly.
Lotta Hitschmanová střídala pobyt v Kanadě, ve snaze získat finanční prostředky, se čtyřměsíčními pobyty v zahraničí, kde dohlížela na realizaci projektů organizace. Při pobytu v Kanadě sdílela zprávy ze světa a hledala dobrovolníky. Její „výrazný hlas“ slyšela generace kanadských obyvatel v rozhlasových a televizních reklamách a vždy vyzýval k humanitární pomoci.
Vždy chodila ve „své uniformě“, která se stala jejím poznávacím znamením. Vyrobila si ji podle oblečení, které nosily americké armádní zdravotní sestry. Olivově zelenou nosila v zimě a khaki barvu měla letní uniforma. Obě verze měly na klopě vyšité slovo „Kanada“ společně s odznaky USC Canada. Nikdy nesloužila v armádě, ale tuto uniformu vytvořila, protože v té době měli nařízeno zaměstnanci Organizace spojených národů nosit identifikační uniformu.
Při organizování humanitární pomoci byla ředitelka i organizace vystavena ředě problémů v Kanadě i v zahraničí. Prvním problémem byla vazba na unitářskou církev. Proto se organizace v roce 1948 stala nezávislou. Unitářská církev podporovala potravinové, lékařské a vzdělávací programy USC Canada a angažovala se také v aktivismu, jako bylo například právo žen na antikoncepci. Lotta Hitschmanová nesouhlasila s aktivismem. Podle ní byla její rolí sociální služba. Ale také si nechtěla udělat nepřátele z organizací, komunit, církví nebo agentur, které financovaly její projekty. Její obavy se potvrdily, když například v roce 1972 kanadská organizace CBC odepřela vysílat reklamy na projekt plánovaného rodičovství v Hongkongu. Také zástupci Indie v Ottawě požadovali, aby organizace nezobrazovala ve svých reklamách hladovějící indické děti. Organizace se nakonec rozhodla ukončit pomoc Indii, také s ohledem na odpor indické vlády.
Odkaz Lotta Hitschmanová byla charismatická žena s přirozenými vůdčími schopnostmi. V osobním životě však byla uzavřená a nikdy se nevdala. Svůj život zasvětila pomoci druhým. Její oddanost práci byla pověstná. Zvedla telefon a volala redaktorům ihned, pokud si myslela, že jejich noviny věnovaly na kanadském území malý prostor propagaci jejích fundraisingových akcí. Díky její neustávající iniciativě se především dětem, v mnoha zemích světa a v průběhu let, dostalo pomoci, která jim zachránila život.
Pracovala až do roku 1983, kdy ji Alzheimerova choroba donutila odejít do důchodu. Zemřela na rakovinu v červenci roku 1990 v Ottawě a byla pohřbena na ottawském hřbitově Pinecrest.
Ocenění Během svého života získala řadu ocenění.
1950 – Zlatá Medaile Červeného kříže,
1952 – Medaile svatého Pavla, za humanitární práci v Řecku, 1969 – Důstojnice Řádu Kanady, 1975 – Žena roku Indie od Indiry Gándhíové, 1980 – Řád Kanady, nejvyšší civilní kanadské vyznamenání.
Získala také například stříbrnou jubilejní medaili královny Alžběty II. V roce 1983 obdržela cenu organizace Rotary International za světové porozumění.
Odkazy
Reference
Kategorie:České novinářky Kategorie:Novinářky Kategorie:Humanitární pracovnice Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Pařížské univerzity Kategorie:Narození 28. listopadu Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 1. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1990 Kategorie:Úmrtí v Ottawě Kategorie:Ženy