náhled|Bospor (červeně), Dardanely (žlutě) a mezi nimi Marmarské moře jsou souhrnně označovány jako turecké úžiny Turecké úžiny () jsou dvě mezinárodně významné vodní cesty v severozápadním Turecku. Úžiny vytvářejí soustavu mezinárodních průlivů, které spojují Egejské moře a Středozemní moře s Černým mořem. Tvoří je Dardanely a Bospor. Úžiny se nacházejí na opačných koncích Marmarského moře. Úžiny a Marmarské moře jsou součástí svrchovaného mořského území Turecka a jsou považovány za turecké vnitřní vody.
Úžiny se nacházejí v západní části pevniny Eurasie a tradičně jsou považovány za hranici mezi kontinenty Evropy a Asie, stejně jako za rozhraní mezi evropským Tureckem a asijským Tureckem. Díky svému strategickému významu pro mezinárodní obchod, politiku a válčení hrály úžiny významnou roli v evropských i světových dějinách. Od roku 1936 se jejich režim řídí konvence z Montreux.
Geografie náhled|Satelitní snímek Bosporu pořízený z Mezinárodní vesmírné stanice v dubnu 2004. Vodní plocha nahoře je Černé moře, dole Marmarské moře a Bospor je zakřivená svislá vodní cesta spojující obě moře. Západní břehy Bosporu tvoří geografický počátek evropského kontinentu, zatímco východní břehy představují geografický začátek kontinentu Asie. Město Istanbul je viditelné podél obou břehů. Jako námořní vodní cesty spojují Turecké úžiny různé oblasti moří v východním Středomoří, na Balkáně, na Blízkém východě a v západní Eurasii. Konkrétně umožňují námořní spojení z Černého moře až do Egejského a Středozemního moře, dále do Atlantského oceánu přes Gibraltarský průliv a do Indického oceánu prostřednictvím Suezského průplavu, což z nich činí klíčové mezinárodní vodní cesty, zejména pro přepravu zboží z Ruska.
Turecké úžiny se skládají z následujících vodních cest: Bospor (též Bosporus; nebo , „Istanbulský průliv“), dlouhý přibližně 30 km (19 mil) a místy široký pouze 700 metrů (2 300 stop), spojuje Marmarské moře s Černým mořem na severu. Protéká městem Istanbul, což z něj činí město ležící na dvou kontinentech. Překračují jej tři visuté mosty (Bosporský most, most sultána Mehmeda Dobyvatele a most sultána Selima I. Hrozného ) a dva podmořské tunely (železniční Marmaray a silniční Eurasijský tunel). Plánují se i další přechody, o nichž se v různých fázích diskutuje. Dardanely (, „Çanakkaleský průliv“), dlouhé 68 km (42 mil) a široké 1,2 km (0,75 míle), spojují Marmarské moře se Středozemním mořem na jihozápadě poblíž města Çanakkale. V antice byl průliv znám jako Hellespont. Průliv a poloostrov Gallipoli na jeho západním břehu byly dějištěm bitvy o Gallipoli během první světové války. Most 1915 Çanakkale, otevřený pro provoz 18. března 2022, spojuje okres Gelibolu v evropské části provincie Çanakkale s okresem Lapseki na anatolské straně a je prvním mostem překračujícím tento průliv.
Rozvoj hospodářských aktivit ohrožuje mořské ekosystémy včetně endemických delfínů a sviňuch.
Otázka úžin náhled|vlevo|Most 1915 Çanakkale přes průliv Dardanely, spojující Evropu a Asii, je nejdelším visutým mostem na světě. náhled|Pohled na Dardanely pořízený satelitem Landsat 7 v září 2006. Vodní plocha vlevo nahoře je Egejské moře, zatímco vpravo nahoře je Marmarské moře. Dlouhý úzký horní poloostrov je Gallipoli () a tvoří břeh evropského kontinentu, zatímco dolní poloostrov je Troas () a tvoří břeh asijského kontinentu. Dardanely jsou zúžená vodní cesta probíhající diagonálně mezi oběma poloostrovy od severovýchodu k jihozápadu. Město Çanakkale je viditelné na pobřeží dolního poloostrova v místě, kde výrazný výběžek narušuje jinak přímou linii průlivu.
Úžiny mají zásadní námořně-strategický význam přinejmenším od doby mykénského období a úzké přechody mezi Asií a Evropou poskytovaly ještě po delší dobu trasy pro migraci a invaze (například pro Peršany, Galaty či Turky). V období úpadku Osmanské říše byla tzv. „otázka úžin“ předmětem diplomatických jednání evropských mocností a Osmanů.
Podle podmínek Londýnské úmluvy o úžinách, uzavřené 13. července 1841 mezi velmocemi Evropy – Ruskem, Spojeným královstvím, Francií, Rakouskem a Pruskem – bylo znovu potvrzeno „starobylé pravidlo“ Osmanské říše uzavírající turecké úžiny pro všechny válečné lodě, s výjimkou lodí spojenců osmanského sultána v době války. Tato smlouva byla jednou z řady dohod týkajících se přístupu do Bosporu, Marmarského moře a Dardanel. Vyvinula se z tajné smlouvy z roku 1833, z Hünkâr-İskelesi, v níž Osmanská říše zaručila v případě všeobecné války výhradní používání úžin válečnými loděmi „černomořských mocností“ (tj. Osmanské a Ruské říše).
Úžiny získaly mimořádný význam během první světové války (1914–1918) jako potenciální spojnice mezi mocnostmi Dohody na východní a západní frontě. Anglo-francouzské námořní síly nedokázaly ovládnout Dardanely (únor–březen 1915), avšak v tajné dohodě o úžinách z března až dubna 1915 se členové Trojdohody dohodli, že v případě vítězství ve válce postoupí území kontrolující úžiny Ruskému impériu. Anglo-francouzské jednotky poté zahájily kampaň u Gallipoli, nakonec neúspěšnou operaci s cílem získat kontrolu nad úžinami po obojživelném vylodění na poloostrově Gallipoli (duben 1915 – leden 1916). Revoluce v Petrohradě v roce 1917 nakonec zastavily ruské plány na obsazení úžin. Na východní frontě proběhly mimo jiné černomořský nájezd, bitva o Saryč, akce z 10. května 1915, bitva o ostrov Kirpen a akce z 8. ledna 1916.
Současnou mezinárodní smlouvou upravující průchod je Montreuxská úmluva o režimu úžin z roku 1936, která zůstává v platnosti k roku 2025 Úmluva ukládá Turecké republice povinnost umožnit v době míru volný průjezd všem civilním plavidlům a zároveň stanoví, že Turecko musí v době míru povolit průchod válečným lodím některých států, avšak pouze za přísných podmínek – omezení počtu, velikosti a délky pobytu v Černém moři (u států, které nejsou černomořskými mocnostmi), předchozí oznámení Turecku a další podmínky.
Odkazy
Reference
Související články Dánské úžiny Eurasie Marmarský region
Kategorie:Mezinárodní průlivy Kategorie:Průlivy v Turecku Kategorie:Průlivy ve Středozemním moři Kategorie:Vodní doprava v Turecku